Strážci - Watchmen

Největší překvapení za poslední roky. Snydera tak úplně nemám rád (300 potvrdí) a komiks neznám, čili se zdálo být zaděláno na prvotřídní čelní srážku. Jenže po absolvování tří hodin a třiceti pěti minut ve světě Watchmen jen v úžasu smekám. Smekám před tím, jakou narativní strukturu si Snyder vyvolil, jak upřednostnil bohatou mytologii před přímočarou zápletkou, smekám před hloubkou jednotlivých postav, smekám před naprosto geniálními kompozicemi (Hollisův poslední souboj, v němž se mu promítají slavné údery jeho života, Rorschachovo obrácení v masku v doupěti pedofila), smekám před tím, jak pro mě nestravitelný fetišismus a efektaření transformoval Snyder v neskutečně koherentní a esteticky vybroušený celek (titulková sekvence radikálně valchuje, nemám slov), smekám před začleněním čistě komiksové vložky Black Freighter, která fantasticky souzní s celkovým laděním filmu... smekám, i když je tam tam pár zbytečných záběrů, pár vyšinutých vazeb a zbytečných onanií. Smekám před filmem, který řadím vedle Nolanových Batmanů mezi tři nejlepší komiksárny, které kdy spatřily stříbrné plátno. Ani nevím, jestli být smutný, že jsem to neviděl v kině, protože ty bezmála 4 hodiny u televize byly téměř duchovním zážitkem čirého vytržení z post-moderní mytologie... (22.03.2011)

Dokonalá ukázka toho, proč byla V jako Vendeta "jen" solidně odvedeným řemeslem - tady je celé to Mooreovo hořké poselství v naprosto krystalicky čisté podobě (ve smyslu "kdyby předloha mohla mluvit, mluvila by takhle"). Snyder jde proti očekávání a namísto efektních akčních sekvencí servíruje tříhodinovou hype verzi 1984, která používá mozek i ve chvílích, kdy obecenstvo žádá svaly. Snyder válí, producenti pláčou – na rozdíl od Temného rytíře tu totiž chybí více styčných bodů pro běžného filmového konzumenta. (21.03.2009)

Strážci jsou přesně to, co bych od Zacka Snydera nečekal, tedy žádná jednoduchá, povrchní a sezónní záležitost (300), představují odlišný pohled na superhrdiny, řeší co se stane, když společnost dosáhne svého a nadpřirozených strážců už zdánlivě není zapotřebí. Hrdinové jsou odpadlíci zvedající se ze země a nemusí to být ani kdovíjak vznešeným způsobem, film vykresluje jejich psychologii i duševní filozofii bez mýtů. Strážci mají naprosto úžasnou ponurou a depresivní atmosféru, díky které delší stopáž není překážkou, nýbrž naopak žádaným prodloužením unikátního, temného zážitku. Jsou v každém detailu prožitým, emocionálně působivým i myšlenkově vyspělým filmem s extrémně líbivým (audio)vizuálem... 9/10 (23.04.2009)

Z komiksu jsem četl zhruba první třetinu, díky které jsem neměl problém se ze začátku orientovat a mohl ocenit Snyderovu přesnost při převedení na plátno, ale jinak selhal přesně tam, kde jsem to čekal. Jeho optika je totiž na krušnou atmosféru filmu příliš vyleštěná a feeling osmdesátek (a ostatních období) musí obstarávat chytře vybrané písničky, což bolí o to víc, když víte, že by to bez nich moc nefungovalo (bolestivou výjimkou je sexuální scéna, kterou použitý song spolehlivě pošle do kopru). Snyder ale především nezvládá práci s postavami, které jsou (kromě Roschacha) celkem unylé, a postupně tak začnou padat do škatulek divně oblečených lidí, kteří vás vlastně moc nezajímají (hlavně Ozymandias je zoufalost sama). Přes to všechno mě Watchmeni víc než půlku stopáže celkem bavili, jenže pak nastoupil roztahaný závěr, který vymetá jedno klišé za druhým, a přestože je slušně napsaný (hádám, že z velké části dědictví předlohy), Snyder ho dokázal proměnit v otravnou okecávací čtyřicetiminutovku, která vás utvrdí v tom, že mimo akční scény dokáže zabít cokoliv. Co mi tedy z filmu utkvělo? Dvě hodně vydařené bitky (ulička a vězení), překvapivě snesitelný výkon Patricka Wilsona a hořká příchuť velké propálené šance, protože filmu všechny ty dobové a politické podtexty nechybí, jen cítíte, že je šlo podat mnohem lépe. Takhle se nakonec člověk diví tomu, že ho tak osudově vystavěný film nechal chladným. 6/10 (27.02.2009)

Od Temného rytíře neuplynul ani rok a zástupy lidí najednou křičely, že jsou Watchmen na komiksové poměry až příliš seriózní a tím pádem směšní. Na straně druhé se ale Batmanovy nastolené vizuální linie drží natolik pevně, že je Snyderovo dílo najednou na vážné drama příliš barevné. A předsudky se kromě puritánské části společnosti začaly dotýkat i běžného diváka, který najednou nedokáže překousnout pár neurážejících "modrých" záběrů. A uniká tak potěšení z brilantní adaptace, mistrovské režie a hereckých výkonů, které neruší, ale naopak přesně naplňují jednotlivé charaktery a bezchybně tak ruší všechny dosavadní superhrdinské škatulky. Strážci jsou v mých očích veledílem, které paradoxně předběhlo dobu. Jsou moderně a i přes svou štědrou stopáž velmi zručně natočení, ale jejich vzpomínková melancholie v žánru své místo ještě nemá. O to snáze se ale můžou stát nedotknutelnou modlou pro všechny, kteří je přijmou. (12.03.2009)