Pokání

Atonement je prísľubom toho, že tohtoročná filmová sezóna nám poskytne mnohé prekvapenia. Totiž už aj prďácka Akadémia zistila, že by možno bolo vhodné ustúpiť od formálnej šablónovitosti oceňovaných filmov, i keď možno je to len tým, že Atonement sa hrá naoko práve na takúto šablónku, aby v závere urobil „baf, je to o niečom úplne inom“. A teda ak dôjde k tomu, že bude konečne ocenený film postavený na pointe (i keď nejde o klasický spinpoint) budeme zas nadávať, že filmy s podobným prekvapením akademici často nechali bez povšimnutia. Priznám sa rovno, že predchádzajúci Wrightov Pride and Prejudice považujem za lepší, hoci naračne klasickejšie natočený film, ani tak však nemožno Pokániu uprieť veci, ktorými veľmi zaujme. Či už je to rytmika záberov s klepkaním písacieho stroja, prelínanie scén z pohľadu rôznych postáv, ktoré ich stavajú do často dosť odlišných polôh, alebo záverečné vysvetlenie, ktoré vlastne vysvetlí prečo je „príbeh“ Pokánia tak fádny, až by sme mohli povedať že by sa mohol prihodiť komukoľvek a kdekoľvek. Pokánie je akousi „metanaráciou“ kde je vlastný príbeh nepodstatný a dôležité je práve to „meta“, ktoré odhalí až samotný záver. Byť fabula o niečo lepšia, má u mňa Atonement plný kotol. Takto len pochválim sviežu Wrightovu réžiu, Keiru, z ktorej sa stáva konečne herečka a výbornú kameru a dám 9/10. (18.02.2008)

Je to teprv moje první setkání s panem Wrightem, proto nemůžu porovnávat. Jeho Pokání bych rozdělil do 3 částí...začátek se mi líbil a začal jsem se těšit, jak se to bude dál vyvíjet...bohužel prostředek byl pro mě bez feelingu a docela sem se u něj nudil... pak přišel konec, který mě svým přechodem do současnosti trochu praštil do nosu, ale v každém případě ve mně vyvolal silný pocit, který nedokážu přesně definovat (snad dojetí)...Herecké výkony mi nepřišly zase tak suprové (ikdyž Saoirse Ronanová mě zaujala), spíš se mi líbila kamera, kostýmy a hlavně špičková hudba (to klapání psacího stroje slyším ještě teď). Takže abych to shrnul; hodnotím slabšími 4*. (02.11.2008)

Člověk podvědomě čeká dávku kýče a taky že jej dostane. Jenže pokud není cynik, musí jej celá ta obrazová i příběhová nádhera smést. Joe Wright se zbavil svého jediného nedostatku – zmatek v postavách, a předkládá uvědomělou a distingovanou podívanou, jež má tak obrovské srdce, až divákovi emoce chvílemi nestíhají a směs smíchu i smutku zanechává jeden z nejromantičtějších zážitků v novodobé kinematografii. A závěrem snad jenom podotýkám fakt, že z Keiřiny sladké tvářičky konečně vyrostla charakterní herečka a Joe Wright je aktuálním talentem č. 1 celé ostrovní tvorby – za ten fantastický steadycam na pláži by mu jistě smeknul i samotný Brian De Palma. (23.01.2008)

7/10... Skvelý McAvoy a bravúrne filmové remeslo (kamera, strih, hudba a zvuk). A potentovaný scenár, ktorý sa po sľubnom rozbehu (úvodné dejstvo až po štvorročný skok je vynikajúce nielen formou, ale aj obsahom, napätie a emócie z plátna doslova tryskajú) zvyšných cca 70 minút už len bezradne potáca, potkýna, blúdi a snaží sa to zamaskovať nejakou "nehollywoodskou nedoslovnosťou". Emócie sa postupne vytrácajú, prichádza chlad a nuda. Príbeh o "nikdy nepovedaných a nedoriešených veciach" nemožno komponovať tak, že príbeh nedopovieme a nedoriešime. Rozprávanie tety v televíznom štúdiu je len maličkou, z prsta vycucanou náplasťou, ktorá je pôsobivá len preto, že je nám ľúto tých sympatických postáv, ale skutočná katarzia to rozhodne nie je. A tak celý scenár zostáva len nemastnou-neslanou (len občas pikantnou) omáčkou okolo dvoch jednoduchých myšlienok: 1, klamať sa nemá; 2, keď chcete pretiahnuť Keiru Knightley, nepíšte jej slabošské ospravedlňujúce dopisy, ale chlapsky úprimne vyjadrite túžbu po jej sladkej vlhkej kundičke. Na "oscarový film" (dúfam, že ho nakoniec nedostane) trochu málo. Dobre, Wright je rozhodne dobrý režisér, ale napríklad blúdenie plážou plnou vojakov na jeden záber je čistý onanizmus, samoúčelný a z hľadiska príbehu načisto zbytočný. Dal by som mu natočiť nejaký čistý hollywoodsky popcorn, trebárs Transformers 2 alebo Harry Potter 7, tam by sa jeho zručnosť komponovať krásny audiovizuál bez obsahu dokonale uplatnila. (02.02.2008)

Je to samej hlediskovej záběr, subjektivizace, roztříštěná narace, hypotéza, flashback, flashforward (možná i frontflash, ale segmentaci vám kvůli tomu rozhodně dělat nebudu)... ale tohle všechno vem čert, když na konci všechno smete dokonalost výkonu Vanessy Redgrave, takže bych nakonec i tý Keiře Knightley uvěřila rok 1935. (05.02.2012)