Pokání

Tragický příběh o tom, jak lehce se dá změnit osud….. Film o neštěstí, které přivodí další neštěstí, na jehož konci musíte být zákonitě nešťastní, bude brát útokem Vaše city. Tím spíš, že K.Knightley a J.McAvoy si Vás na 100% získají. A přestože je mé hodnocení ,,nízké“, stojím si za tím, že je to proklatě dobrá filmařina! Mě vadilo, že silný okamžik vystřídalo dlouhé intermezzo, které občas přešlo v nudu. Možná si protiřečím, ale takový jsem měl (a stále mám) pocit. Nevím, kdo (co) za to může, ale JÁ si dám raději Pýchu a předsudek. (18.06.2008)

Opět nádhera, Joe Wrighte, 2:0 pro tebe. Poslední třetina sice působí ZDÁNLIVĚ poněkud kostrbatým, nesourodým dojmem (zejména vkládáním Brionyních životních momentů), ale záverečné rozhřešení tomu dá smysl a emočně člověka rozseká, přestože náhlé zasazení do současnosti působí poněkud rušivě. Díky bohu za Joe Wrighta, který do kin vrátil svým způsobem vyprávění jakousi starosvětskou krásu a eleganci, s emocemi, které vyvolávají příjemné mrazení v zádech. Velmi mě překvapil James McAvoy, který od doby nesympatického floutka v ´Last King of Scotland´ prodělal osobnostní proměnu až v zde charismatického mladíka, kterému jsem věřil každé gesto a Keira Knightley? Přes její lehce anorektický typus mám pro ní slabost, film od filmu herecky roste a její tvář zde vyzařovala noblesní krásu hvězdy stříbrného plátna předválečné éry. Hlavní hudební motiv mi pak pořád zní hlavou a vyhánět ho z ní určitě nebudu :o) (26.12.2007)

Člověk podvědomě čeká dávku kýče a taky že jej dostane. Jenže pokud není cynik, musí jej celá ta obrazová i příběhová nádhera smést. Joe Wright se zbavil svého jediného nedostatku – zmatek v postavách, a předkládá uvědomělou a distingovanou podívanou, jež má tak obrovské srdce, až divákovi emoce chvílemi nestíhají a směs smíchu i smutku zanechává jeden z nejromantičtějších zážitků v novodobé kinematografii. A závěrem snad jenom podotýkám fakt, že z Keiřiny sladké tvářičky konečně vyrostla charakterní herečka a Joe Wright je aktuálním talentem č. 1 celé ostrovní tvorby – za ten fantastický steadycam na pláži by mu jistě smeknul i samotný Brian De Palma. (23.01.2008)

Už před 2500 lety vědělo klasické trojhvězdí řecké tragédie – Aischylos, Sofokles a Euripides –, že drama nedělají postavy, ale interakce a vztahy mezi nimi. Vztah Cecilie, Briony a Robbieho připomíná trojúhelník s příliš vzdálenými stranami – sesterská láska a zášť se dala vygradovat mnohem více, stejně jako náklonnost mezi Cecilií a Robbiem. Což může být alibisticky přičteno emocionální vyhraněnosti doby, o které vyprávěla Jane Austenová (sňatek z lásky byl jen bláznivou pohádkou, hlavní hybnou silu představovaly peníze a pro mladou anglickou dámu byl životním cílem sňatek s bohatým mužem). Může to být ale přičteno i directorovi Wrightovi. Pro mě je Pokání každopádně spíš formalistickým filmem než emocionálním. Třeba tím, jak podtrhává roztěkanost a chování hrdinů jejich okolím (gramofon, voda, cigareta). (27.12.2007)

Atonement je prísľubom toho, že tohtoročná filmová sezóna nám poskytne mnohé prekvapenia. Totiž už aj prďácka Akadémia zistila, že by možno bolo vhodné ustúpiť od formálnej šablónovitosti oceňovaných filmov, i keď možno je to len tým, že Atonement sa hrá naoko práve na takúto šablónku, aby v závere urobil „baf, je to o niečom úplne inom“. A teda ak dôjde k tomu, že bude konečne ocenený film postavený na pointe (i keď nejde o klasický spinpoint) budeme zas nadávať, že filmy s podobným prekvapením akademici často nechali bez povšimnutia. Priznám sa rovno, že predchádzajúci Wrightov Pride and Prejudice považujem za lepší, hoci naračne klasickejšie natočený film, ani tak však nemožno Pokániu uprieť veci, ktorými veľmi zaujme. Či už je to rytmika záberov s klepkaním písacieho stroja, prelínanie scén z pohľadu rôznych postáv, ktoré ich stavajú do často dosť odlišných polôh, alebo záverečné vysvetlenie, ktoré vlastne vysvetlí prečo je „príbeh“ Pokánia tak fádny, až by sme mohli povedať že by sa mohol prihodiť komukoľvek a kdekoľvek. Pokánie je akousi „metanaráciou“ kde je vlastný príbeh nepodstatný a dôležité je práve to „meta“, ktoré odhalí až samotný záver. Byť fabula o niečo lepšia, má u mňa Atonement plný kotol. Takto len pochválim sviežu Wrightovu réžiu, Keiru, z ktorej sa stáva konečne herečka a výbornú kameru a dám 9/10. (18.02.2008)