Pokání

komentář k Pokání (2007) jsem nucen přepsat. dojmy z filmu totiž - sice pomalu, ale přeci - uzrály na přinejmenším o jeden stupeň vyšší úroveň. krátce po zhlédnutí jsem nijak nadšený nebyl, film se mě nedotkl po citové stránce a já jsem to vnímal jako velké mínus, protože právě to jsem považoval za jeho hlavní účel - dojmout. obdivoval jsem tak jen ten poutavě netradiční narativ, který příběh rozkládá do neobvykle rozsáhlého množství vrstev/verzí, kamerové zpracování, pro mě uvěřitelné herecké výkony a cit pro vystižení krásy Keiry Knightely. s časem mi ale došlo, že v tom konci bylo něco, co ve mě zanechalo trvalejší stopu a vlastně i citový otisk, přestože jsem ho zprvu odmítal jako nepatřičný. Pokání jsem považoval za film, který jako kdybych viděl už stokrát předtím, ale i tak jsem byl nadšený z přítomnosti jen těch opravdu nezbytných a nerušivých klišé. hodnotil jsem průměrem, ačkoliv jsem věděl, že ať už v pozitivním nebo negativním smyslu, film průměrný není. (16.02.2008)

Úchvatné z hlediska propracované struktury, pečlivé kompozice záběrů, které jsou dokonale podepřeny famózním soundtrackem. ALE, celé to působí ve snaze o co nejrozsáhlejší ódu roztříštěným dojmem, neboť se až tolik skáče, že po chvilce jeden lehce váhá nad tím, zda se viděné odehrává před anebo po tom, co viděl před chvilkou. Vztah hlavních hrdinů, jakkoli jsou protagonisté věrohodní ve svém nasazení, je až příliš zkratkovitě podán a než se člověk rozkouká, už je z toho náhle osudová láska. Blafák na konci je vynikající, přesto mám ale pocit, že to běžný divák ani omylem tak nedocení jako někdo, kdo se věnuje psaní (nebo k tomu má alespoň sklony). Joe Wright překvapil tím, jak moc si dovoluje být progresivní, aniž by se mu citlivé téma rozpadlo pod rukama. Nadchl silnými momenty a nepřerušenými střihy a zaujal drzou dějovou komplikovaností. Pachuť z přílišné roztříštěnosti se však nevytrácí ani pod tou závěrečnou slzou, která padla. Ale nepochybuji, že právě kvůli ní se mnozí odhodlají k plnému hodnocení… (30.01.2008)

Krásné vizuální zpracování a perfektní herecké obsazení, půvabná Keira Knightley, roztomilý James McAvoy, kouzelná Saoirse Ronan, s tou svou andělskou, nevinnou tváří, jako víla z pohádky a také fenomenální malá rolička Benedicta Cumberbatche. Jeho postava pobude na plátně sice jen pár okamžiků, ale o to je jeho "performance" dokonalejší. Scéna, v níž hovoří s Juno Temple, netrvá ani dvě minutky, ale i z té chvilky mě z jeho výstupu mrazilo a byla jsem zcela uchvácena. Ten jeho pohled... Jako Paul Marshall, jakkoliv byl slizký a odporný ve svém činu, stejně tak byl hypnotický a přitažlivý, když se díval na Lolu způsobem, který by se dal označit za zvrhlý, ale když jej začala svádět, veškeré slušné mravy šly stranou a já si užívala celý ten moment. Jakmile poté Robbieho odvedou, jakoby se tím uzavírala první kapitola příběhu. Druhá část filmu je věnována především vojenské kariéře Robbieho a jeho službě vlasti:) Také se zde objevuje o pět let starší Briony, která začne zpytovat svědomí nad tím, co udělala. Mistrovsky a zároveň apokalypticky působí několik minut trvající, a na jeden dlouhý záběr natočená scéna zobrazující zničený Dunkerque. No a pohled na zničeného Jamese mě dostává. A ještě, když se mu začnou oči zaplavovat slzami, je mi ho hrozně líto a trpím s ním:) (27.02.2012)

Silně intelektuální zážitek, to bych od apriori romantického filmu věru nečekal. Režisér Joe Wright si ovšem postmoderně pohrál s daným žánrem a nabídl syntézu tradičního britského historického kostýmního dramatu a moderně laděného konceptu artového filmu. Z tohoto tvaru se jakoby logicky ve finále vytratil rozměr velké (tragicky překažené) romantické lásky a romantického činu z jejího překažení vzešlého. Vtip je totiž v pointě celého příběhu - pokání ne coby fyzické podřízení běhu svého života účinné lítosti, ale pouhý intelektuální akt, fabulační složka naračního světa. Nechci spoilerovat, ale (dokonale postmoderní) pointa mne přivedla k úvaze, co vlastně bylo v příběhu reálné a co už jen vyfabulované překvapivou hlavní hrdinkou (samozřejmě při vědomí, že vyfabulované je tu kompletně vše už ve fázi románové předlohy Iana McEwana :-)). Kde je ona hranice, kdy končí prezentovaný příběh a začíná jeho fiktivní část... Joe Wright chytře divákovi již od začátku dává několikrát najevo, že tentokráte je tomu trochu jinak, než jak bývá obvyklé (vracení se v ději, konfrontace úhlů pohledu na tutéž skutečnost) a že si s ním tak trochu pohrává... Rozhodně to není na škodu. Velmi osobitý film a důstojná adaptace výjimečného románu Iana McEwana... (01.06.2009)

„Nechcem veriť, že to bola zbabelosť. Verím, že to, snáď, za určitých okolností, mohla byť láskavosť.“ Z POKÁNIA mohlo bolieť srdce, ale to by nesmelo byť nakrútené tak schválne odťažito. Podanie „obyčajného“ milostno-vojnového príbehu je príliš netradičné. Scenár kombinuje MEMENTO (spiatočne rozprávané scény) s ázijskou VOLAVKOU 3 (otravné titulky „pred šiestimi mesiacmi“, “o tri roky neskôr“ atď.). Režisér Joe Wright, ktorého prvá spolupráca s výbornou britskou herečkou Keirou Knightley dopadla na jednotku (milovaná a zbožňovaná PÝCHA A PREDSUDOK), nakrútil zvláštny film. Nejednoznačný a smutný, ktorý vás možno strhne až na druhý raz. Rovnako tak však môže byť na mieste reakcia odmietavá, pretože taký tvrdohlavý sexuálny film som dlho nevidel. Ja som si cestu k tomuto filmu hľadal dosť dlho a komplikovane, ale rapídne to vylepšuje mimoriadne krutý záver, ktorý predchádzajúce udalosti ukáže v úplne inom svetle. (13.09.2008)