Moje borůvkové noci

Obecně nemám rád, když jeden film = jeden příběh, tvoří několik minipříběhů, ale tady na mně přece jen něco zabralo, Natálka a Rachelinka, ale néééé jen jako kočky, ale právě i ty jejich minipříběhy, hlavně ty konce. Ta jízda autama, kdy po společné cestě následuje zamávání a odbočení bylo fakt nádherný, nevím přesně čím, ale tak nějak to na mně zafungovalo, absolutně nejkrásnější moment filmu a jeden z nejsilnějších co jsme letos ve filmu viděl. Asi nejméně chváli půjde právě na slepovací prvek v podobě hlavní hrdinky a jejího příběhu, hmm to neberu, vykonstruovanej, tak aby to zapadlo, ale přitom to naopak úplně kazilo, ten tón života který šel z osudu Rachel, Davida a Natálky. A souhlasil bych s Lenkou, dát si to v noci a ještě do sluchátek, tak, aby jste byli na na celý planetě jen vy a borůvkový noci, to je to pravý, borůvkový. (21.08.2012)

My Blueberry Nights mi dokázalo, že bych nikdy neměl dát na úsudky jiných, ale vytvořit si svůj vlastní názor a nenechat se odradit nikým a ničím. A mohu potvrdit, že jsem rád, že jsem tak učinil, poněvadž Borůvkové noci za to prostě stáli! !!! Parta úžasných herců, kteří se na filmu podíleli nenechali moje srdce bez poskvrnky. Při scéně, kdy Lizzi odbučuje se svým autem a Natalie Portman jede ve svém na druhou stranu, návzájem si mávají a každá má ve tváři úsměv přátelství, bylo mi nepopsatelně nádherně. Kar-wai Wong vytvořil svět, který sice není úplně spravedlivý, ale rozhodně své kouzlo má a jeho zářivé barvy na vás dopadají nikoli tíživě, ale tak říkajc relexačně. Mám chuť vidět tento film ještě tisíckrát, mám chuť na borůvkový koláč se zmrzlinou, mám chuť zkusit být svobodný a dělat věci bezhlavě a bez rozmýšlení..Je toho opravdu hodně. A pokud i vy váháte a říkáte si, že přes docela nízké hodnocení nebudete riskovat další filmové zklamání, já vám tenhle film doporučuji všemi deseti. Kouzelně lahodný film.... (08.03.2008)

Od "Wong gok ka moon" točí Wong Kar-wai stále jeden a ten samý film o osamělosti jedince v hektickém moderním světě, o nesnadné a často marné cestě za láskou a k sobě samým. S audiovizuální estetikou, která bere dech. Proto i banální, předvídatelný, lineáně vyprávěný příběh v dimenzích americké popkultury může působit inovativně. Jeden režisér, jeden autor, jeden příběh, jeden sen, jeden film. Moje borůvkové noci. Dokonalý kruh. (08.06.2010)

Melanchólia, hĺbavosť, tragika, podprahová romantika, voyeuristické snímanie... to všetko neodškriepiteľne patrí k Wong Kar-waiovi a je to prítomné aj v jeho prvom anglicky hovorenom filme. Je to síce menej filozofické a "komplikované" ako jeho hongkongská tvorba, ale stále je to excelentne odvedená a výrazne "wongovská" filmárska práca s opäť raz dokonalou kamerou a skvelými hereckými výkonmi. Štvorica vedľajších postáv (Jude Law, David Strathairn, Rachel Weisz a bohyňa Natalie Portman) je zahratých famózne, trošku inak je na tom herecká debutantka Norah Jones, pri ktorej som nevedel posúdiť, či tlmený herecký prejav je autorským zámerom alebo jednoducho dôsledkom menšieho hereckého talentu. Každopádne na svojich hereckých kolegov nemala, ale nedopadlo to ani zle, s jej Elizabeth sa nedalo nesympatizovať (stále ju ale budem mať radšej ako speváčku, než ako herečku). My Blueberry Nights je výborný film, ktorý znalcov Wongovej predchádzajúcej tvorby neprekvapí, no "tých ostatných" môže čakať unikátny zážitok a snáď aj impulz pre pozretie tých skutočných Wongových klenotov ako Stvorení pre lásku či Fallen Angels. 9 / 10 (05.09.2008)

Také se Vám stává, že nemůžete v noci spát? Stejný problém má i Elizabeth, před kterou ční obrovská kopice nevyřešených odpovědí, na něž neustále klade otázky. Dosud se nevyrovnala z rozpadu dlouhotrvajícího milostného vztahu a její nitro prožívá ochromení. Jak jen se s nastalým chaosem vypořádat? Odcestovat a nechat vše za sebou? Zapomenout? Cesty je svedly, když byli na dně. Nejdřív prohodili pár slov, potom vět a nakonec celá souvětí… Nabalují se, až tvoří dokonalou pavučinku, která jim proplete osudy. Oba zhrzení, oba osamělí, smutní, jen těšící se na další návštěvu, kdy se zase posunou o kousek dál v roli objevování svých srdcí. Tón udáván vůní sladkého borůvkového koláče se zmrzlinou, který obměkčí nejednoho. Jsou si tolik podobní, hledají, tápou, chtěli by milovat a být milováni, ale jak dlouho ještě budou čekat, než přebolí zklamání, které utrpěli? Noc změní se v den, Elizabeth utíká. Na své cestě poznává tolik odlišných charakterů, skrze ně se učí poznávat samu sebe. Je jen němý pozorovatel lidských osudů, je svědkem nenávisti, hlouposti a zjišťuje, jak si lidé neváží bytostí, které milují. Berou je jako samozřejmost, ale když je ztratí, je pozdě a oni zjistí, že jim ani nevyjádřili své pocity, naposledy jim nevěnovali slůvka útěchy a porozumění. Procestuje celou zemi, aby zjistila, pro koho její srdce bije… Krásný příběh lásky, plný něhy, nádherných záběrů jak už zpomalenýcch (které mi zpočátku vadily, ale u nichž jsem ráda zjišťovala, kterým směrem nás chce režisér ubírat), nemluvě o snímání prostředí kavárny zpoza prosklených výloh. Pozadí prokresluje jemná, ničím nerušící hudba unášena v rytmu folku, na níž se podílela sama Norah Jones, Cat Power nebo Ry Cooder. Nechte se unést a zabředněte do světa symboliky… (20.05.2008)