Soudný den

Lehce nadprůměrná béčková blbina, která má štěstí, že rychle odsýpá (prakticky pořád se něco děje) a přitom baví, takže se člověk skoro ani nestačí zamyslet nad tím, jak je neoriginální. Neil Marshall si bere z mnoha slavných (a lepších) filmů něco, hází to do hrnce a kuchtí tenhle postapokalyptický guláš. Bašta to není špatná, ale jak říkám - sníst si ji jděte sami. Mozek zatím nechte někde, kde mu bude lépe. Nejlepší scény: Přepadení v "opuštěném" městě, hostina, proslov Malcolma McDowella (ten chlap je vážně ďábel) a samozřejmě celá závěrečná scéna s bentley, která je tak přepísknutá, až je skvělá. (17.08.2010)

Béčková šílenost, při které jakoby se filmový svět vrátil zpět v čase. Říkal jsem si, že se staré dobré béčkové filmy už netočí, ale po Johnu Rambovi teď přišla další chuťovka, co ukojila můj apetit. Jsou tu vidět ústupky době, takže místo drsňáka v hlavní roli máme velice pohlednou drsňačku. Nic proti tomu nemám. Rhona Mitra mi tam sedla a ocenil jsem i detailní záběr na její zadeček. Postapokalyptičtí pankáči byli také skvělí a nejradši jsem z nich měl tu potetovanou kanibalku s mlsným jazýčkem. Ze začátku jsem měl s tím filmem trochu problém, ale právě opékací punková show mě dostala do kolen. Pak přišlo ohromné WTF v podobě rytířského klanu Malcolma McDowella, ale tam mě pro změnu bavilo jak ti moderní mariňáci likvidují ty středověké blbečky svými military chvaty. No a finální honička alá Mad Max byla fakt téměř dokonalá. Byla na ní vidět ta spousta peněz co stála, exploze měly grády a hlavní hajzl s tim porno otrokem to nádherně koupili. Ať žije Neil Marshall a britská béčková kinematografie. (13.04.2008)

Chudák zajíček, takhle to schytat velkorážním kanónem a zrovna teď před Velikonocemi.. Špetka 28 dní a Braveheart, vyndavací Oko 1 Amazonky Rhony, Sex Pistols se sklony ke kanibalismu, hodně Mad Maxe, 2008 Bentley Continental GT Speed a M.McDowell, co se odebral dopít si své malako na hrad ve skotské vysočině. A právě někde tady se začal film lámat z dovedně natočeného undergroundového akčňáku do jakési přeplácané středověké inscenace bez náznaku invence a originality. Neil Marshall je zkrátka pejsek, co chtěl s kočičkou Mitrou upéct dort a já byl ten černý pes, co jim ho sežral a nebylo mu z něj pak dvakrát dobře. A přitom ze začátku tak dobře chutnal.. (29.03.2010)

Neil Marshall je proste borec. Najprv svetu predviedol, že najlepšie súčasné horory vznikajú na britských ostrovoch a teraz zo zasvinených ulíc postapokalyptického Glasgowa ukazuje zadok hollywoodskemu poňatiu akčných a sci-fi filmov a prdí mu rovno do tváre. Doomsday je nelogická, nesúdržná a nepríčetná, ale zároveň aj neopísateľne zábavná smršť všetkého (naozaj VŠETKÉHO), čo ste kedy chceli (a možno aj nechceli) vidieť v béčkovom filme. Nemá to hlavu ani pätu, nemá to súdnosť, niet v tom štipky originality, ale má to nadhľad, kolosálne porcie brutality a v jednotlivých segmentoch je to štýlové a remeselne dokonale zvládnuté - od rytierov vynárajúcich sa zo záplav slnečného svetla v poetickom fantasy lesíku až po "bruckheimerovsky" nasvietené kovové záblesky počas šialenej záverečnej naháňačky. Skoro som mal z toho dojem, že Marshall kričí do sveta: "Dajte mi natočiť akýkoľvek žáner, zvládnem ho!" Už dávno som nevidel film, z ktorého by tak tryskalo nadšenie tvorcov pre vec. (21.07.2008)

Neil Marshall se etabloval jako seriózní žánrový tvůrce, na jehož filmy s kladnými kritikami a důmyslnou reklamní strategií se v houfu chodí. SOUDNÝ DEN je ale zjevně vysněná záležitost, ve které se setkává MAD MAX s ÚTĚKEM Z NEW YORKU (ne náhodou jsou dvě postavy pojmenováni podle jmen příjmení režisérů výše zmíněných sérií - Carpenterovi a Hillovi)._____ Dokonalé guilty pleasure, kterému bych nezazlíval, že nemá vlastní styl a jednotlivé scény jsou variace či parodie na dříve viděné, protože o vyjednání mezi jednotlivými styly, resp. estetikou tady JDE především. Závěrečná famózní honička je tak střetem reklamní (od objevení auta do vyjetí ze zámku), videoherní (začátek honičky), videoklipové (nástup hudby a střih dle toho) a filmové._____ SOUDNÝ DEN je béćko, jež jako kdyby vypadlo z 80. let, ale je to béčko uvědomělé a důmyslnější, než se na první pohled zdá: co na tom, že je to tak žánrově nevyhraněné, špatně sestříhané, eklektické a vyšinuté, když celý film je podáván (do záv. honičky) optikou vědce, ke kterému postavy filmu putují, aby se dozvěděly, že je "tak trochu magor". Ano, mnohé akční scény jsou nepřehledné, ale co takhle si chvíli nevšímat rušivého střihu a obdivovat kompoziční nápaditost a podvratnost celého projektu? Známka punku a jeden z nejlepších filmů roku. (01.05.2008)