The Stepford Wives
Stepfordské paničky
Režie:
Bryan ForbesScénář:
William GoldmanKamera:
Owen RoizmanHudba:
Michael SmallHrají:
Katharine Ross, Paula Prentiss, Peter Masterson, Nanette Newman, Tina Louise, William Prince, Patrick O'Neal, Carole Mallory, Josef Sommer (více)Obsahy(1)
Vítejte v ráji mužů. Americký film podle známého románu Iry Levina.
Román oblíbeného amerického autora Iry Levina Stepfordské paničky (1972, česky poprvé 1975) má podobně jako jeho předchozí dílo Rosemary má děťátko ve svém středu ženskou postavu, která pod vlivem prostředí přestává rozlišovat, co je realita a co její zjitřená fantazie.
Joanna Eberhartová uvítá nápad svého manžela Waltera, aby se z rušného Manhattanu přestěhovali do klidného connecticutského městečka Stepfordu. V novém bydlišti se všechno zdá být dokonalým, možná až příliš dokonalým, především manželky ostatních stepfordských mužů, které chodí vždy perfektně upravené a jejich jediným koníčkem je starost o domácnost a o manželovo blaho. Jako by ani nebyly z tohoto světa.
Tvůrcem filmové verze (1975) byl anglický režisér Bryan Forbes (nar. 1926), který je u nás známý především dramatem z japonského zajateckého tábora Král Krysa (1965) a příběhem ochrnutého chlapce Běsnící měsíc (1970), obsadil do rolí ústředního manželského páru Eberhartových Katharine Rossovou a Petera Mastersona; jejich dceru Kim ztělesnila Mastersonova skutečná dcera Mary Stuart Mastersonová (která se později sama stala známou herečkou). V úlohách dokonalých stepfordských paniček se objevují např. Paula Prentissová (Bobbie) a Forbesova manželka Nanette Newmanová (Carol).
I když filmová adaptace nedokázala tak přesvědčivě jako předloha balancovat na tenké hraně mezi fikcí a realitou, vzniklo pozoruhodné dílo, které i po víc než třiceti letech dokáže zaujmout a také mírně vyděsit. Forbesova verze je každopádně mnohem vydařenější než její remake z roku 2004, který strašidelnou atmosféru originálu nahradil bujarou komedií.
(oficiální text distributora)
Recenze (123)
Vynikající napínavý film, u kterého se ale člověk i párkrát dobře zasměje. Je to druhý film natočený na základě Levinovy knižní předlohy co jsem viděl a musím říct, že Stepfordské paničky jsou o hvězdičku lepší než Rosemary má děťátko. Slyšel jsem, že remake Stepford Wives s Nicole Kidman není tak dobrý, ale i tak se kvůli srovnání rád podívám. ()
Zrejme postrach každej manželky. A to nechutne dokonalá, na nič sa nesťažujúca, na všetko pritakávajúca puťka. Ktorí z mužov, by nechcel mať doma niečo také? Pri sexe stoná a kričí ( a pravdepodobne nemá ani menštruáciu ), varí podľa gusta, je milujúcou matkou detí a domácnosť sa len tak leskne. Ira Levin mal zrejme z niečoho komplexy. Alebo to bol len vážne iba skvelý nápad? Rozhodne to však musí byť lepšie čítanie, pretože táto adaptácia je v podstate nezáživná a dáva prednosť motívom, ktoré veľmi od takéhoto žánru nečakáte. Takže dámy, viete čo máte robiť! ()
Levinova kniha bylo peklo, zpracování filmu už taková výhra nebyla. Mnohé bylo opomenuto a barvitost, která provázela psaný text a postupné Joannino zjišťování reality, pravdy a její balancování na úzkém mostku, kde má po pravé straně jezero zdravého rozumu a po levé straně zeje studna šílenství, nevylezlo tak, jak by mělo. Pravdou je, že téma se dá zpracovat velmi těžko a Forbes se toho rozhodně nezhostil nedůstojně a natočil i tak dobrou atmosféru budující dvouhodinovku. Přesto je zarážející, že ve dvou hodinách nezapojil důležité detaily a jak zdlouhavě to teda bylo podáno. Hromada (opravdu mnoho) nosných kamenů a částí mozaiky ze stostránkového příběhu bylo vypuštěno, a tvůrci jen výsledné informace (mezi táhlými a nudnými scénami) vyzvraceli divákovi do tváře, přestože se mohlo jednat o stěžejní a nezapomenutelné momenty filmu. ()
Sci-fi horrorový román "Stepfordské paničky", ktorý v roku 1972 napísal spisovateľ Ira Levin, som doposiaľ bohužiaľ nemal možnosť čítať. Budem si ho musieť niekde zohnať. No videl som jeho zmodernizovanú feministickú filmovú verziu z roku 2004, ktorú natočil Frank Oz. Ohodnotil som ju slabšími troma hviezdičkami. Teraz som si pozrel aj prvú filmovú adaptáciu z roku 1975, ktorú má na svedomí Bryan Forbes. Tá sa mi páčila o poznanie viac a preto jej dám štyri hviezdy. **** ()
…aneb když muži nenávidí ženy takové, jaké jsou, a rozhodnou se s tím něco udělat. Vzhledem k tomu, že moje pořádkumilovnost občas hraničí s obsesí a Stepfordské paničky jsou jednou z mých nejoblíbenějších knih, musela jsem samozřejmě pečlivě prozkoumat i obě jejich filmová zpracování. Na celé čáře vyhrálo toto. Není sice dokonalé, ale snaží se držet předlohy. Atmosféra je slušně mrazivá a jakkoli proti Nicole Kidman nic nemám, Katharine Ross je v roli Joanny krásnější a mnohem přesvědčivější. Bryan Forbes je navíc detailista. Děsivou pointu naznačuje už v úvodu, kdy Joanna těsně před odjezdem z New Yorku fotografuje muže, nesoucího figurínu. Ohavná humanoidní loutka vévodí i novému obývacímu pokoji Eberhartových. Příběh staví do konfliktu touhu ženy po emancipaci, respektu, seberealizaci, po rovnoprávném rozdělení péče o domov a potomky, a právu spolurozhodovat se svým partnerem, a touhu mužů po zcela submisivní a dokonalé manželce bez jakýchkoliv vlastních ambicí, zájmů i plánů, která by mu oddaně sloužila a plnila každé přání. Zároveň poukazuje na to, že muž je ochoten pro naplnění tohoto ryze sobeckého snu udělat cokoli a žena je proti jeho zvůli bezbranná, ať je sebevíc odvážná a inteligentní. Pointu lze chápat jako alegorii, varování i látku k zamyšlení. Pro obě pohlaví. (více zde) ()
Reklama