Vyšetřování skončilo - zapomeňte
L'istruttoria e chiusa: dimentichi
Vyšetrovanie skončilo - zabudnite
The Case Is Closed, Forget It
Režie:
Damiano DamianiKamera:
Claudio RagonaHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Franco Nero, Georges Wilson, John Steiner, Riccardo Cucciolla, Turi Ferro, Corrado Solari, Claudio Nicastro, Patrizia Adiutori, Francesco D'Adda (více)Obsahy(2)
Když se idealistický architekt (Franco Nero) ve jménu vlastního přesvědčení postaví proti rozsáhlému projektu, který podle něj ohrožuje místní obyvatele, je křivě obviněn ze zločinu a zavřen do vězení. Zatímco se potýká s brutálním vězeňským systémem a zároveň se snaží dovolat spravedlnosti, jeho morální postoj je otřesen spoluvězni, dozorci, zkorumpovanými úředníky i drsným prostředím, odkud pro něho zdánlivě není úniku. Hudbu k filmu složil Ennio Morricone. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (48)
Tvrdá obžaloba systému, v němž mají moc bohaté vlastnické korporace, které se neštítí ani toho nejhoršího, aby zachránily svoji pověst a moc. Film není ani tak o architektovi, který je omylem zatčen pro spáchání dopravní nehody se smrtelnými následky, ani o nelidských podmínkách v italských věznicích, ale především o tragédii, která stála tisíc lidských životů při protržení přehradní nádrže, jejíž stavba a spuštění do provozu byla uskutečněna přes varování nezávislých auditorů, neboť by jinak zainteresovaným společnostem přinesla ohromné ztráty. Proto musí "sebevraždou" zahynout jediný svědek, který ukrývá ofotografované doklady o zločinu, jejichž originály byly úmyslně zničeny. A to je film starý padesát let. Tenhle systém se dodneška nezměnil. ()
Tak toto som teda absolútne nečakal. Na film som natrafil úplnou náhodou, pričom teraz nemôžem skonštatovať nič iné, iba toľko, že je to jeden z najlepších snímkov z väzenského prostredia aké som videl. Samotný príbeh je vyslovene excelentný a záver v posobe pointy priam skvostný. Podcenil som ho, a zrejme práve preto som si ho pomerne solídne “užil”. Možno to nie je na päť hviezd, no v tomto prípade rád prižmúrim jedno očko. Prajem rovnaký zážitok aj ostatním divákom. ()
Tady jsem trochu na rozpacích. Film byl svým obsahem tehdy určitě velmi zajímavý, ve srovnání s některými dnešními vězeňskými dramaty už, bohužel, hodně mdlý, vyčpělý a místy nezáživný. Každopádně na tom, co nám tu zde bylo naservírované, měl velkou zásluhu právě fantastický výkon mladého Franca Nera (mimochodem již ve třetí spolupráci s režisérem Damianim, který se v té době podobně jako Rossi nebo částečně i Petri zaměřoval na filmy s proslulým politickým akcentem, viz jeho "Den Sovy","Confessions of a Police Captain" nebo později "Proč je zabit soudce" opět a naposledy s Francem Nerem v hl. roli) v roli za drobný delikt odsouzeného zbabělého intelektuálního architekta Vanziho, který v sobě nenajde mravní sílu svědčit o zákeřném zavraždění nepohodlného spoluvězně a nehumánních praktikách ve vězení. To všechno, včetně nelidského soudnictví, zkorumpovanosti státních úředníků, síly mafie, degradace jakýkoliv mravních hodnot, manipulací s lidmi, kupování lidí atd, se děje stále a mnoho se toho tedy v tomto ohledu nezměnilo. Zajímavou kriminální zápletku, která jakž takž udržuje diváka v napětí, pár vyhrocených scén spolu s velmi temperamentní italštinou a výkon Franca Nera vidím to za dobré 3*. Jedna z dalších taliánských krimošek, která tu byla kdysi za dob hlubokého socíku odvysílána. Hudba Ennia Morriconeho mě tentokrát moc nedostala, dá se říct, že jsem ji zde skoro ani nevnímal. ()
Spočátku jsem měl dost dlouho pocit žánrové neujasnosti. Scény typické pro krimi thriller střídaly hlášky (zejména od postavy dabované Milošem Kopeckým) plus takové to uvolněné chování vězňů jako z čiré komedie. Od počátku mne sice zaujala hlavní linka trpkých zážitků neprávem uvězněného architekta, ale tu na čas výrazně upozadily rozvláčné náhledy do prostředí a života vězňů, kde vedle hlavní postavy skoro všechny ostatní vzájemně splývají (což mne příliš nebavilo ani v Pahorku či Frajeru Lukeovi). Co naplat, režisér si tahá svého diváka hodně dlouho, stejně jako vězeňský systém hlavní postavu, než se odkryje jeho pravá tvář v plném světle a a nakonec rozjede každou chvíli brutálnější kolotoč událostí, během nějž uvnitř lidské duše zůstala jenom tísnivá bezmocnost. Druhou polovinu rozhodně hodnotím jako lepší, jako kritika společenských poměrů a ukázka bezmocnosti v boji proti systému má to rozhodně velice působivý nádech. Byť jsem se především ve scéně s klíčovou brutální vraždou nemohl zbavit dojmu, že zde se tvůrci snaží především za každou cenu a co nejvíc šokovat diváka. 65% ()
Zajímavý snímek z vězeňského prostředí s velmi dobrým Francem Nerem (zde prokázal, že je skutečně kvalitní herec a vyvrátil tak mé pochyby), který je však až příliš rozvláčný a nedokáže si udržet pozornost po celou dobu stopáže. Mám také jisté pochyby o realističnosti vězeňského života, jenž je nám zde podán – nemyslím korupci a mafii, ale spiš ty vztahy mezi vězni. I chování některých postav (včetně hlavního hrdiny) mi připadalo trochu zvláštní, ovšem konec byl naprosto perfektní. A s ním související vývoj Nerova architekta. ()
Reklama