Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (156)
No musím říct ,že je to docela slabé v porovnání s ostatní tvorbou. "Úvodní" seminář je vtipný a baví. Ale pak dát tam orchestr a udělat z toho operu nebyl ,asi nejlepší nápad. Naštěstí to trvá jen půl hodinky. Pánové si na sebe ušili bič. V tak pokročilém věku zpívat ,je tam sice taky docela dost vtipných momentů ,ale přece jenom to měli udělat spíš jako operetku a ne jako operu. Další projekce uvidí jak to bude na mě působit. ()
Já mám ty kluky Cimrmanovský fakt rád, ale tohle si podruhé asi nepustím. Krom pár dobrých chvilek (začátek semináře), to za moc nestojí a musím, ač nerad, napsat, že při této hře jsem málem usnul a dokonce jsem i chvíli uvažoval o tom, že to vypnu. No, ale každý má právo na omyl. I ti naši Cimrmanové... ()
"Rozmysli si, Jíro, rozmysli. Na své štěstí dobře pomysli. Ty v domečku máš svatý klid, můžeš chodit do hospody, karty mastit, pivo pít." Musím říct že jsem rád, že konečně vychází na DVD, protože operu Úspěchy českého inženýra v Indii jsem donedávna nikdy neviděl . Přestože patří spíš mezi ty slabší hry, na moc vtipnějších věcí stejně v půjčovně nenarazíte. "V chaloupky stínu dobře... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... dobře.... NÁÁÁMM!" ()
CImrmany mám rád, ale většinou se nesměju jejich vtipům. Spíš se z nich potichu těším. "Cimrman v říši hudby" mě ale rozesmál. A to hlavně v druhé polovině, kdy je předváděna Cimrmanova opera Úspěch českého inženýra v Čechách. Pěvecké výkony, taneční čísla, i samotná hudba Jana Klusáka jsou ukázkou perfektní parodie. Je tu znát skvělé odpozorování různých prvků, ze kterých se skutečné opery skládají, hudba je plná známých motivů, které na diváka/posluchače spiklenecky pomrkávají, dávaje nám nenápadně najevo, že Cimrman přicházel pozdě i s geniálními hudebními motivy. Zpěv hlavních představitelů dokazuje, že tito vědci dokaží pro divákovu osvětu dojít skutečně až za hranice svých možností. Cimrman v říši hudby se od ostatních her DJC liší propracovaností hudebního čísla. Díky němu patří k tomu nejlepšímu, co v tomto divadle vzniklo. ()
Seminář je skvělý. Celková opera se mi velmi líbí hlavně začátek. Colonel je prostě bezkonkurenční. Celkově skvělé dílo. Mně se libí, jenže pro diváka hudebním světem nepolíbeným, to asi moc není. I přesto je to pro mě zábava a myslím. že tři hvězdy je správné hodnocení pro diváka hudbou nepolíbeného. Já jím však nejsem a proto 5 hvězd. Geniální umím to zpaměti. Vezmu-li pak v úvahu starší verze kde je Krišna ještě Unger, Colonel Weigel, Wagner Vozáb, tak je to na 5 hvězd. Vůbec staré verzi opery jsou dobré. I jedna v podobě Unger, Svěrák, Čepelka, Smoljak. Už si to zpívám s nimi zpaměti Takže za hru dávám 5. Navíc pan Smoljak už v opeře spíše jen preluduje než, že by zpíval. Tady bych rozhodně radši viděl pana Čepelku. Ten opravdu hezky zpívá. Pan Smoljak, bohužel hezky zpíval, jenže tak v 70. 80. letech, kdy se dle mého soudu dokázal víc odvázat. Možná to je věkem, ale pan Svěrák, to dělá dodnes. Možná to už neměl povahu, ale za mlada byl prostě skvělý. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (14)
- Původně se opera hrála z pásku a ne s živými muzikanty. Nakonec to však zaměnili. Miloň Čepelka o tomto řekl: „...ale pak jsme si řekli, že to je lepší s živou hudbou. Za prvé to vypadá líp a zadruhé když někdo v opeře udělá chybu, tak si s tím dirigent poradí, kdežto pásek ten jedu furt dál a celá opera může jít... rovnou do háje. Jediná možnost je začít znova od místa, kde ta chyba nastala“. (mnaucz)
- Zde jsou všechna hudební témata z opery: Předehra, která používá dvě témata ze 4. věty 6. symfonie C dur Franze Schuberta, má klasickou sonátovou formu. Začíná v C dur čtyřikrát opakovaným úderným tónem C (v několika oktávách) v pozměněném rytmu. Následující téma je tvořené pouhým opakováním tónů C (tónika) a G (dominanta) směrem dolů v houslích a kontrabasu také s rytmickým obměňováním. To je pak přebráno fagotem ve vertikální inverzi – C a G směrem nahoru. Následně trubkou s přidaným tónem E. První téma tím vlastně od počátku inklinuje k tónickému akordu (C,E,G). Druhé téma je G dur stupnice vzestupně a sestupně po sobě. Toto téma postupně moduluje a vrcholí podpořeno výrazným tremolem smyčců, které by se dalo označit za začátek provedení. Na to navazuje kontrastní tišší provedení druhého tématu, které zazní pouze jednou a je přerušeno reprízou. Ta představuje obě témata a vrcholí opět nad dramatickým tremolem s náznakem fanfár z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany. Celá opera v sobě skrývá množství hudebních manýr a převzatých známých i méně známých hudebních skladeb a melodií. Dalo by se spekulovat o původu každé melodie nebo rytmické figury a hledat její původ v celosvětové hudební tvorbě, ale jejich skutečný původ a důvod zařazení do opery zná patrně jen sám autor. Mezi ty nejznámější patří hlavní téma ze symfonické básně „Vltava“ z cyklu „Má vlast“ Bedřicha Smetany, na jehož melodii zpívá při příchodu na scénu český inženýr Vaněk, a na něj navazující téma ze symfonické básně Vyšehrad z téhož cyklu. Celý kontext je navíc uvozen motivem z předehry k opeře „Hubička“ rovněž od Bedřicha Smetany. Motiv z árie „Věrné milování“ z opery „Prodaná nevěsta“ téhož skladatele se zde objevuje dokonce dvakrát. Poprvé v árii inženýra Vaňka „Chytré hlavičky“, která chválí českou šikovnost a podruhé jako úvod slavnostního odhalení, že mok, který inženýr Vaněk přinesl do Indie, je české pivo. Při příchodu plukovníka Colonela na scénu můžeme poznat úvodní fanfáry z předehry k opeře „Vilém Tell“, jejímž autorem je Gioacchino Rossini. Při následující árii plukovníka „Když se hádáme“ zní v refrénu melodie z árie „Di quella pira“ z opery „Trubadúr“ od Giuseppe Verdiho. Z lidových melodií je nejznámější píseň „Andulko šafářova“, která je uvedená dokonce s původními slovy, pouze v úpravě z třídobého do čtyřdobého taktu a parafráze koledy „Slyšeli jsme v Betlémě“ nebo také „Hle hle támhle v Betlémě“. Mezi nejpůsobivější parafráze patří árie německého inženýra Wagnera, který na hlavní téma Valkýr (nazývané Jízda Valkýr, der Ritt der Walküren) z opery „Valkýra“ z cyklu „Prsten Nibelungův“ Richarda Wagnera zpívá slova Ich bin Ingenieur Wagner, píseň Indičtí sedláci, která je parafrází na píseň Jsme čeští sedláci z opery „Šelma sedlák“ Antonína Dvořáka a píseň „Posaďte se, jak je v Praze?“, která skrývá velmi zpomalenou verzi pochodu Vjezd gladiátorů od Julia Fučíka. Poslední a závěrečná árie „My dear“, ve které plukovník Colonel prozrazuje svou touhu stát se v příštím životě Čechem slovy a rov můj až zaroste mechem, chtěl bych se narodit Čechem…, v sobě skrývá nápěv české národní hymny (konkrétně se shoduje část se slovy… a rov můj až zaroste mechem… s… A to je ta krásná země…). Celou operu uzavírají fanfáry inspirované úvodními fanfárami z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany, kterými se, mimo jiné, zahajuje festival Pražské jaro. (mnaucz)
- 27. května 1998 vystoupili pánové Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Petr Brukner, Bořivoj Penc a Pavel Vondruška v Rudolfinu v rámci festivalu Pražské jaro s představením Cimrman v říši hudby. Podle Zdeňka Svěráka hudebně erudované publikum „oceňovalo i pasáže, které jindy procházejí bez většího ohlasu“. (mnaucz)
Reklama