Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (156)
Přiznám se bez mučení. Váhal jsem i nad odpadem. Vtip se kamsi vytratil. Za celé představení jsem se asi 2x pousmál, což je v DJC sakra málo. Z mého pohledu jednoznačně nejhorší představení DJC, které se pohybovalo na velmi tenkém ledu a málem vyznělo až do trapnosti. * dávám jen z úcty vůči ostatním představením tohoto excelentního divadla, které budu obdivovat a hájit snad až za hrob. Tohle představení se zkrátka nepovedlo. ()
Naštěstí/bohužel jsem si před navštívením tohoto divadelního představení přečetla zdejší komentáře a tudíž se tolik na hru netěšila. To zřejmě způsobilo, že jsem byla ze hry velmi mile překvapená a domů jsem odcházela absolutně spokojená. Hra je jiná, o tom žádná, ale hravost slov, hrdost na to, že je člověk Čech, chytrý humor a hudební zážitek - to vše dohromady fungovalo úžasně. ()
Já mám ty kluky Cimrmanovský fakt rád, ale tohle si podruhé asi nepustím. Krom pár dobrých chvilek (začátek semináře), to za moc nestojí a musím, ač nerad, napsat, že při této hře jsem málem usnul a dokonce jsem i chvíli uvažoval o tom, že to vypnu. No, ale každý má právo na omyl. I ti naši Cimrmanové... ()
Musím říct, že si vůbec nepamatuju, jestli jsem kdy dala DJC nižší hodnocení než čtyři hvězdičky, ale u Říše hudby jsem ani na moment nepochybovala o tom, že víc než tři si to rozhodně nezaslouží. Také jsem u toho málem usnula, což se mi obvykle nestává, filmy založené na slově mě naopak probouzejí a nabuzují. Ne však nyní. ()
CImrmany mám rád, ale většinou se nesměju jejich vtipům. Spíš se z nich potichu těším. "Cimrman v říši hudby" mě ale rozesmál. A to hlavně v druhé polovině, kdy je předváděna Cimrmanova opera Úspěch českého inženýra v Čechách. Pěvecké výkony, taneční čísla, i samotná hudba Jana Klusáka jsou ukázkou perfektní parodie. Je tu znát skvělé odpozorování různých prvků, ze kterých se skutečné opery skládají, hudba je plná známých motivů, které na diváka/posluchače spiklenecky pomrkávají, dávaje nám nenápadně najevo, že Cimrman přicházel pozdě i s geniálními hudebními motivy. Zpěv hlavních představitelů dokazuje, že tito vědci dokaží pro divákovu osvětu dojít skutečně až za hranice svých možností. Cimrman v říši hudby se od ostatních her DJC liší propracovaností hudebního čísla. Díky němu patří k tomu nejlepšímu, co v tomto divadle vzniklo. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (14)
- Přídavky, které můžeme vidět na záznamu, si dodnes diváci můžou během představení vytleskat. Snad jen s rozdílem, že Árie Plukovníka Colonela se hraje s orchestrem a je tam ještě přídavek s inženýrem Wagnerem a krátký projev Zdeňka Svěráka. (mnaucz)
- Marek Šimon v opeře odmítl hrát. Prý nerad na jevišti zpívá. (mnaucz)
- Původně se v opeře část, ve které se zpívá: „Je to nápoj, zvláštní chuti,“ neopakovala. Při jednom představení se pásek, ze kterého jela hudba, zasekl právě v té chvíli, kdy měla opera pokračovat slovy: „Právě jste pili...“ Zvukař to vyřešil tak, že do stroje fláknul a pásek se vrátil zpět na začátek této pasáže. Během zpěvu problém s páskem vyřešil. Jaroslav Weigel, který v představení hrál plukovníka Colonela, opakovanou část ozvláštnil. Poté, co Vaněk zazpíval: „Lokněte si, ale pádně,“ vytrhl z Krišnovy ruky pivo a zazpíval: „Nechte mi tam aspoň na dně člověče!“ Tato pasáž ve hře zůstala dodnes. (mnaucz)
Reklama