Soukromá válka pana Wilsona

Scénář: Aaron Sorkin .. Ať se Aaron Sorkin prosadil seriálem “Studio 60“ jakkoliv úspěšně, tahle špetka štiplavé ironie ze studených osmdesátých let bohužel na hutný celovečerní film nestačí. Scénář Charlie Wilson's War je tak tím nejslabším článkem a osobně bych čekal od matadora Mike Nichols, že si vydupe více. Tom Hanks je naštěstí výtečný, roli si užívá a dává ji přesný odlehčující punc. Zato Philip Seymour Hoffman vypadá zarputile, nasraně, ale přitom je stejně odlehčenou postavou jako senátor Wilson. Julia Roberts nijak neškodí, jen ten účes bych tipoval tak dvě desetiletí starší. Na politické drama prostě příjemně odlehčená podívaná, ale přidaná hodnota (i přes hořký význam obsahu - na zbraně pro Afghánistán, bojující se sověty se peněz našlo dost, ale na obnovu školy jim tu tisícinu po pádu Svazu už nikdo nedal a tak se učení v zemi zmocnil Taliban, Al-Kajda a kde to končí snad ví každý..) se nedostavuje. Hrozně nerad dávám nakonec jen tři hvězdičky. __ Black Box Projekce. (10.02.2008)

Nichols se Sorkinem zlehka škrábou ta citlivá společenská místa, která takový Stone dříve raději kousal. Nevyvolají tím hádky či částečnou obrodu, ale řeknou k tématu svoje, trefí se středoproudu do přemýšlivého vkusu a kdo si ve filmu najde, co potřebuje, bude od něj odcházet s velmi oduševnělým pocitem. Za tím ale nehledejte negativum, protože do takové skupiny se musím s veskrze pozitivními pocity řadit i já sám. Hanksova lehká přetvářka, rozšafná gesta a zároveň i uvěřitelný charakter jsou pro mě v balancování mezi satirou a politickou moralitkou o několik stupňů výš než výrazově lehce ztracená Julia a bohužel i Hoffman. Ten možná i kvůli scénáři předvádí ležérní chvástání, které postupně přeroste v bourání správné cesty, čímž trpí právě štiplavě humorná stránka, stávající se v jeho podání spíše nakyslou fraškou. Kromě tohoto nešťastného rozhodnutí ale nemám námitky a chválím, co můžu. (22.07.2008)

„Charlie, nikoho nesere nějaká škola v Pakistánu.“ – „V Afghanistánu.“____Pokud se člověk neztratí v přehršli košatých dialogů, vychutná si Nicholsův cynický pohled na to, jak netakticky vedou USA svůj boj o šíření vlivu ve světě. Jak jde o posílení armády – zde konkrétně afghánských mudžahedínů - neváhá vysolit třeba i miliardu na protiletadlové střely a zbraně všeho druhu, ale přitom tom druhém, mnohem závažnějším kroku – poválečném vybudování infrastruktury, škol, zdravotnictví atd. – chybně škudlí jako strýček Skrblík, což se pak obrací proti ní samotné. Současné události v Iráku svědčí o tom, že ne tak zcela se administrativa Spoj.států z afghánsko-sovětské války poučila, závěrečná Wilsonova slova pak mluví za vše. Hanks jako požitkářský kongresman byl dokonalý. (16.06.2008)

60% - Takovémuto filmu by prospěla tak o půl až třičtvrtě hodiny delší stopáž. Na důkladné prokreslení motivace k těm setsakramentsky důležitým činům, na detailnější pohlédnutí do nitra třem hlavním postavám. Ne, že by Hanks, Robertsová a Hoffman hráli špatně, právě naopak, herecky to zvládli na jedničku, jenže člověk se s nimi nedokázal sžít, byli moc povrchní. Vinu vidím v té proklatě krátké stopáži. Způsobila, že se vše na plátně odehrávalo stylem: "šup, šup, šup!", aby toho za co nejkratší dobu stihli říct co nejvíce. Utrpělo tím to nejlepší... (02.10.2008)

Toulky s Charliem po Kongresu, ložnicích a Afghánistánu jsem absolvovala se všemi diváckými výhodami: vášnivé studium amerického politického systému, fanoušek hereckého režiséra mrazivých divadelních filmů Mikea Nicholse, obdivovatel sofistikovaného konverzačního humoru génia Aarona Sorkina. A zvědavost by mě hnala na Charlie Wilson´s War i v případě, že by to režíroval Pepík Smithů z Horní Dolní na motivy nejprodávanějšího leporela ve Walmartu. Už coby dítě školou povinné mě trápilo, zda Tom Hanks a Julia Roberts jsou chemicky kompatibilní prvky. Jsou. Ale zato motor vážného dramatu s komediálními prvky zadrhává. Zatímco v úsměvné rovině se koutky stáčí tím správným směrem (PSH rulez), lehkosti scénáře podkopává nohy režijní naléhavost a důraz na vydatné herectví. Průměrné drama, osobitá humoreska. Pro znalce povrchní, pro laiky rozbředlé. Zlatá střední cesta někdy vede po pekla, pánové. Ale upřímně: já vás tam budu následovat. Ráda. Připíjím na druhý texaský okrsek. 75% (23.02.2008)