Soukromá válka pana Wilsona

Tak přesně tyhle filmy miluji. Chytré dramaticko-satirické komedie o věcech, které sice vypadají neuvěřitelně, ale doopravdy se staly. Soukromá válka pana Wilsona nabízí scénář plný extra suchého humoru, okouzlující trojici hlavních postav (lepší představitele vybrat nešlo), skvělé scény jako první setkání Wilsona a "Guse", rozhovor v koupelně, audienci u pákistánského prezidenta, návštěvu uprchlického tábora i sestřelování vrtulníků... Filmu dávám čtyři a půl hvězdy, které zaokrouhluji nahoru, protože se mi zkrátka chce. Jo a taky za to vytřískané okno v kanceláři a za závěrečný citát.__P.S. Na DVD jsou sice jen dva dokumenty, z toho jeden (Kdo je Charlie Wilson) je ale překvapivě zajímavý. (24.07.2010)

"FOR $5,000 EVERY TWO YEARS YOU GET TO CALL ME CHARLIE AND FOR 10,000 YOU CAN CALL ME BETTY SUE AND I'LL CLEAN YOUR RAIN GUTTERS." -------- Film môže poskytnúť zaujímavý pohľad zvnútra na Operáciu Cyklón, hlavne však ponúka nevšedný herecký výkon P.S. Hoffmana, ktorému "sekunduje" vynikajúci Tom Hanks. To je ale bohužiaľ všetko, čo od Wilsonovej Vojny nakoniec dostaneš. (26.06.2017)

„Charlie, nikoho nesere nějaká škola v Pakistánu.“ – „V Afghanistánu.“____Pokud se člověk neztratí v přehršli košatých dialogů, vychutná si Nicholsův cynický pohled na to, jak netakticky vedou USA svůj boj o šíření vlivu ve světě. Jak jde o posílení armády – zde konkrétně afghánských mudžahedínů - neváhá vysolit třeba i miliardu na protiletadlové střely a zbraně všeho druhu, ale přitom tom druhém, mnohem závažnějším kroku – poválečném vybudování infrastruktury, škol, zdravotnictví atd. – chybně škudlí jako strýček Skrblík, což se pak obrací proti ní samotné. Současné události v Iráku svědčí o tom, že ne tak zcela se administrativa Spoj.států z afghánsko-sovětské války poučila, závěrečná Wilsonova slova pak mluví za vše. Hanks jako požitkářský kongresman byl dokonalý. (16.06.2008)

Mike Nichols natočil podobne svižný historicko-politický film ako Howard v prípade Nixona s Frostom. Na to, o aký závažný konflikt sa jednalo, to pojal Nichols skoro ako zábavný film, ale podarilo sa mu to bez toho, aby stratil svoj význam a posolstvo. Takže vidíme pohodový Charlieho život v kontraste s utečeneckými afgánskymi tábormi, pričom ho nijako neodsudzuje, veď on bol jediný, ktorý sa do veci obul. Konverzačným vrcholom je Seymourovo podobenstvo, vrcholom drzosti zase ignorácia amerických politikov v otázke takého vybudovania školy pre afgánske deti. (21.06.2012)

Ještě jednu lajnu a jdu hlasovat aneb Kterak Američané neberou politiku na lehkou váhu. Aarona Sorkina řadím zásluhou Studia 60 k nejschopnějším scénáristům dneška a je to jeho vyšperkovaná hra se slovy a jejich mocí, nikoliv Nicholsova režie, kdo zde hraje první housle. Bráno z opačného konce, nedovedu si pro tuto prudce konverzační látku představit vhodnějšího režiséra. Nichols umí každý rozhovor pojat jako povídku s nečekanou pointou (např. první setkání Wilsona a Gusta). Ví, kdy zabrat kterou tvář, aby to ve výsledku vzbudilo smích. Ten budí také pár nešikovaných náběhů na akční scény, během nichž alespoň dáte na chvíli odpočinout svým uším, v případě titulků spíše očím. Na zevrubnější představování postav skrze nějaké flashbacky a traumata z dětství nezbývá (nepočítáme-li příhodu a panu Hazardovi) prostor. Chcete-li lépe poznat nejhanebnějšího amerického národního hrdinu, přečtěte si nějaký životopis, tahle břitká satira pojímá věci v obecnějším měřítku. Všechno závisí na lidech. Na lidech, kteří vítězí jenom pro pocit vítězství. Na lidech, se kterými se snadno manipuluje, ale těžko vyjednává. Celá záležitost vypadá jednoduše, dokud nezačnete řešit jednotlivé morální aspekty. Archaismus „morální“ ovšem není na místě. Nejlépe to pochopil cynický agent CIA bručounského typu a řeckého původu Gust Avrakatos, jehož ztvárněním, vyčuhujícím nad rámec přihrávače vtipů, potvrdil Philip Seymour Hoffman svou pozici nevyzpytatelného, přesto pokaždé skvělého herce. Podobných soukromých válek jiných pánů Wilsonů, kteří umí říct „ano“, když je třeba, svět vede a povede spousta a třebaže v nich jde o celkem vážné záležitosti, potěší, jakou srandu si z nich dokáže udělat hrstka inteligentních lidí v Hollywoodu. (Black Box.) 80% (08.02.2008)