Případ číslo 39

Případ číslo 39 vypadá na první pohled hrozně hezky a stylově. Jenže jakmile se trapná Renée objeví na plátně, je celý tajuplný příběh na půl zabitý. Já prostě nedokážu zapomenout na její hvězdný manýry, který tenkrát předvedla na festivale v Karlových Varech. Její průměrná herecká kariéra zde ztvrdila, že je to fiflena na eNtou. Pravda, v Cold Mountain překvapila, koho mohla. Ale já jí to chování, jednání a hlavně hraní prostě vůbec nežeru. A v tomhle filmu už určitě ne. Odsírá to ale i příběh samotný. Nejdřív to totiž vypadá hrozně dobře a zajímavě. Poté se začnou dít nelogické věci (pro Renée a její mozek možná naprosto postačující) a celý ten příběh jde do háje i s nápadem. A konec samotný to jen k mé radosti naplno dovrší. Dva roky se čekalo až film dorazí k nám, divákům. Byl bych radši, kdyby tam zůstal a ani se neukazoval. (27.03.2010)

Docela povedený horůrek, kterému ani nebylo na škodu poněkud televizní zpracování. Navzdory faktu, že jsem většinu událostí mohla předříkat dopředu, nenudila jsem se a dokonce i husina velikosti lentilek mi jednou nebo dvakrát zvedla kůži, vlasy a chlupy v podpaždí i jinde. Když ráno za rohem zavřískalo sousedovic rozmazlené děvčátko, podvědomě jsem popadla dranžírák a rozhlížela se po lepším nástroji sebeobrany... vidle vypadají použitelně, ale kdo by si toho nebezpečného fakana pouštěl skoro na dosah?! Vlastně bych byla ochotná dát filmu i čtvrtou hvězdičku, osekanou o dva cypy, ovšem to by tam nesměla prakticky z každého záběru čučet ta vrcholně nesympatická, oplácaná pizda. Sorry, "Případe 39", na Renátku mám až chorobnou averzi a nedokázala jsem na ni nalézt lék, potlačující nutkání prokopnout obrazovku, kdykoliv se tam Bridget roztekla: 66,6% (07.01.2013)

Bublina splaskla. Původní mé zhodnocení se tady neslo ve formě chvalozpěvů na Alvarta. Při druhé repríze ovšem zjišťuju skuečné "kvality" díla. Nechápu co jsem prvně na téhle báchorce viděl. Snímek vypadá rozhodně lépe na papíře než na plátně. Malá Lillith je otřesná a to stejným oceněním bych nazval i zbytek zdejšího osazenstva. Ano, budování napětí zde docela funguje, jenže s blížícím se koncem se vytrácí logika a tak se dočkáme i například zapálení domu. Zaujalo mě jak postavy dokáží otáčet své názory z minuty na minutu. 40% (01.04.2010)

Případ číslo 39 je mixem Kruhu, Stáhni mě do pekla, ... a dalších hororů. Z každého si film vzal trochu a vzniklo už dávno známé těsto po americkém stylu. Malá holčička není tím, kým se zdá být a hlavní představitelka okusí její hněv na vlastní kůži. Renée i Jodelle hrají celkem solidně, film doprovází stará známá, ale stále fungující děsivá hudba a celková atmosféra nebezpečně v průběhu filmu roste. Zkrátka film, který je sice klišé, ale svou funkci - vyděsit mě - splnil. (20.11.2010)

"Chce znát vaši představu pekla a nechá vás ji prožít!" Tenhle rok, rok 2009 v žánru "dětského zla" bezvýhradně opanovala Orphan a případ Lillith Sullivanové z jejího účinného kouzla vlastně jen tiše těží. Hlavním průšvihem Case 39 je neschopnost dát funkci strachu tak, aby strach začal fungovat sám o sobě. Vyprávění je natolik chladné a sterilní, že vlastně nedokáže navázat jakoukoliv osobní, intenzivní vazbu na diváka, tedy alespoň u mě se to za celou první třetinu filmu nepodařilo. Naopak ta druhá, z mého pohledu nejpřesvědčivější část filmu, odkryla další zásadní problém - sice velký odstup mezi syrovou, uvěřitelnou realitou á la Orphan a příliš konkrétní, obraznou fikcí, která už nedává mnoho prostoru samotné fantazi příběh spoludotvářet. Navíc očekávaný závěr udělal z dramatického případu poněkud melodramatický precedens. Premisa se zkrátka nemusí vždy stát devizou a přesně naopak. Christian Alvart prostě zachytil obrazy, avšak podle mě se mu do nich nepodařilo nachytat dostatek autentické atmosféry. Tudíž hodnotím jako slušný průměr a přidávám malá plus za vcelku přesně padnoucí hudební doprovod a jeden šibalsky laškovný úsměv Renée. [final rate: 55%] (15.02.2011)