Barbar Conan

Jason Momoa kupodivu vůbec nevadí - jeho zlomyslný kukuč (občas vystřídaný tím naštvaným) je bez obtíží snesitelný. Podobně "nezávadný" je i Ron Perlman a Stephen Lang. Nový Conan jinak bohužel podléhá mnoha neřestem soudobých akčních výplachů: při akčních scénách všichni poletují vzduchem a hopsají jako splašení giboni, což jim nebrání v boji a zasazování přesných úderů. Ach jo. Komické je, nakolik byli tvůrci fascinováni rudou tekutinou, krev digitálně cáká při každé příležitosti a ze všeho nejvíce připomíná auta ze starých akčních filmů, která explodovala při sebemenším ťuknutí. Litry krve šplíchají, když tělo narazí na balvan, když hlava potká dlažbu, když meč lehce lízne protivníka. Kamera následný cákanec okázale snímá a snaží se nás přesvědčit, jak je film brutální... NENÍ. Nic na tom nezmění ani několik usekaných hlav a končetin. Conan z osmdesátých let byl surový až na půdu a ani k tomu nepotřeboval krev, pracoval s jednoduchými gesty a minimalismem v každém záběru. Přesto vše si nesl jakousi testosteronovou vznešenost a dokonce i inteligenci. Nový Conan se snaží být drsný a hrubý tím způsobem, že nakonec vypadá jako buran z horní dolní - celou dobu jsem čekal, kdy vytáhne z kapsy gambáče v plechu a masivně si po něm uříhne. Aspoň že stihl zprasit svojí buchtu. Dvorní skladatel Zacka Snydera nás ohromuje svojí nijakostí a po filmu si spolehlivě nevzpomínám na jediný motiv. Triky nejsou úplně tragické, ač diorámata občas připomínají produkci Hallmarku a Nispel se svou bezradnou režií zůstává věrný své pověsti patrně nejhoršího hollywoodského režiséra počátku třetího milénia. Znovu už ne. (29.01.2012)

// Nesmál jsem se jenom u úvodních titulků. A to jen prvních pět vteřin. Aneb pokus o temnou fantasy, ve které "herecké" výkony jsou sprosté slovo a nějaký vrstevnatý příběh jen pojem z legend. Legend jako je např. Barbar Conan, neboli původní verze - která svoji atmosférou zkrátka poráží tenhle patvar na plné čáře. Dokážu uznat dobrý remake, dokážu uznat hloupý film, který mě bavil - nedokážu ale odpustit filmu, který mě ani nebaví a není na něm ani jediná věc, kterou bych pochválil. Takže proč dvě hvězdy? Má to přece jenom o chlup lepší výpravu než většina porno-parodií a Jason Momoa je sice dřevo, zato ale sympatické dřevo. (28.11.2012)

Kdepak... Marcus Nispel nikdy nebyl dobrý režisér, ani vypravěč a Conan byl od počátku odsouzen ke zkáze. Ve své rádoby velkoleposti (velkohubosti, chcete-li) tak prohrává i s Nispelovou Cestou bojovníka, která, ač stejně tupá, alespoň věděla, kde je její místo a nesnažila se ze sebe dělat něco víc. Zajímalo by mě, na základě čeho, proboha, dostal režii zrovna Nispel, když se přitom za celou svoji kariéru stále nedokázal oprostit od svých trademarků, kterými jsou absolutně nepřehledná akce, nesmyslné a nefunkční záběrování a zcela do očí bijící nenávaznosti prostorové, skriptové, logické... Tím ale výčet problémů nekončí. Už ve scénáři je zakopáno tolik psů, že nad tím zůstává rozum stát. Conan a jeho pomocník - zloděj - se pomocí pěti klíčů dostanou skrz složitou kanalizaci do města, kde deset minut bojují s chapadly, která stráží jeden z poskoků zlého krále (který se od krále nikdy nehnul), a po vítězství nad chapadly oba zjistí, že v hradě vlastně vůbec nikdo není. Odbočka na téměř dvacet minut a pádný důvod k tomu, aby trojice scenáristů už nikdy nic nenapsala. Z toho pak vyplývá, že herci povětšinou netuší, co hrát, a tak jen zoufale přehrávají. U Rose McGowan je to mimořádně smutné, Stephen Lang alespoň ke konci začne být trošičku zábavný, Momoa je dřevo, co má chlupatou hruď a hladkou prdel a jediný, kdo z toho vychází s čistým štítem, je, kromě Perlmana, skvostná Rachel Nichols. Překvapivě dobře funguje verbální komika a humor, jako takový, a představují jediný důvod, proč jsem Conanovi nenapařil jednu hvězdu, kterou si jinak zcela objektivně zaslouží. Suverénní průser roku... (20.08.2011)

Sympatickej pár Momoa a Nichols (i když Momoa víc než germánskýho arnoldovskýho typa připomíná to, čím je, totiž jižanskýho havajčana), plakát dobrej, konec pozitiv. Rose McGowan je tady naprosto obludná a nesympatická, a to i vzhledem k tomu, že hraje zápornou postavu. Ron Perlman ve svejch pěti minutách stihne tak akorát předvýst megafousy, Stephen Lang jako záporák nulovej. Příběh - nějaká bad-ass maska, co potřebuje krev vyvolenýho a pak zničí svět a udělá z někoho boha, nuda. Scénky s Conanovou babou přivázanou k obřímu kolu tak moc připomínaj Indiana Jonese a Chrám zkázy, že chyběl jen objevivší se Harrison Ford, co by spustil "Kálí má, kálí má!" Krvavý efekty, co měly nejspíš prohloubit syrovost filmu, jsou tak debilní, až se člověk musí smát. Reálně rozhodně nepůsobí, když z někoho stříká krev po litrech, ať schytá jakejkoliv druh rány. To se dá tolerovat snad jen v anime. Cesta bojovníka sice horší, ale aspoň od toho nikdo nic nečekal. Tady se od Nispela taky nedalo čekat moc, ale že to zmršil kardiálně. (13.10.2012)

Jeden z mála filmů, kde bylo jasné, že půjde o nízkou kvalitu prožitku již z traileru, který je sice hloupý, ale možná přece jen záživnější, než celý film. Zaujme jediná akční scéna (malý kluk v lese - hned na začátku), solidní výprava a to je asi tak všechno. Hudba je všelijaká - skladatel si asi myslel, že když poskládá dohromady rychlé smyčce, znamená to monumentální, plná a akční hudba. Bohužel se trošku spletl. Ani herci nic moc. Je tu vidět ryzí komerce a žádná zanícenost a láska ke klasice. A to celý projekt pohřbívá. (27.11.2011)