BrainStorm

Další z řady velice slušných filmů Jiřího Stacha, tentokrát i s trochou tajemna. Výborní herci a zajímavé téma, mě zaujali hned od začátku, ale film, jakoby stál na místě a po celou dobu se nijak zvlášť nerozjede a nemá žádné vyloženě pamětihodné scény. Na jedno podívání ale rozhodně neurazí a v rámci české tvorby se pořád jedná o silný nadprůměr. (27.08.2019)

Co se příběhové stránky týká, nejedná se o žádný originál. Zlý despotický tatík, nedorozumění v rodině, problémy s dětmi,... Proto by se mi film nelíbil. Navíc některé nejasnosti, jako např. zmizení milenky a velmi rychlý návrat filmu škodí. Ale Ivan Trojan předvádí obvykle kvalitní výkon, Radoslav Brzobohatý perfektní, Ivana Chýlková zajímavá, atd. atd. Až na Pavla Lišku, který je zase Liška a už mi to začíná vadit, tak po herecké stránce není co vytknout. Jiří Strach dobře režíroval, a tak vznikl film, který se prostě zaryje pod kůži. (23.03.2008)

Jirka Strach dokazuje v každém filmu, že má nevšední režisérský talent. Rád bych viděl nějaký jeho film bez označení "televizní". Ač může být Brainstorm sebevíc vykradačský (Čas probuzení či převzaté scénky z Rainmana), jedná se na české poměry o nevšední dílko s minimem kazů, maximem hereckých výkonů a příjemným magičmem v postavě Pavla Lišky. (17.08.2011)

Tak na české poměry je to dost slušné, s dobrým nápadem, slušnými hereckými výkony a na televizní film dobrou filmařskou stránkou. I psychologické to celkem je a ten scénář funguje taktéž docela dobře, až na pár prkenných dialogů a scén. A humor tu taky celkem dobře funguje, nejedna scéna mě pobavila. Největší problém ale vidím v tom, že to na hodinu a půl předvede celkem málo. Nemůžu si pomoct, ale čekal jsem od toho prostě víc, protože se v tom dalo rozehrát víc. Nebo aspoň líp. Ani tady mě Strach bůhvíjak neoslnil, ale na to, čím ten film je, je povedený a celkem se mi líbil. Slabé 4* (03.09.2021)

Mít doma dementního dědka, v posteli nenasytnou dvacetiletou maďarskou nymfomanku, v čekárně armádu psychotických hysterek a v zádech stále dravou a dominantní exmanažerku volného času, to by nakonec uvrhlo do totální letargie i naprostého mámtovpičistu Ivana. Naštěstí jsou na to prášky! Když jsem se onehdy Bubáka ptal, kde ty pilulky na Alzhajmra jakože seženu, abych se den co den nemusel divit, proč mám, kurva, furt narvané kapsy zauzlovanýma kapesníkama, řekl, že prý v Boží lékárně. A tehdy jsem se vyděšeně rozhodl, že jestli Bůh vypadá jako Liška, tak to radši risknu u konkurence, protože v nebi zjevně fetujou, oprostím se od veškeré dosavadní askeze a odříkání a pořádně si zahřeším. Akorát že mi to u éšopu G-bay.org furt hlásí, že stránka neexistuje, a tak teď držím v ruce pět zauzlovaných kapesníků, zmateně na ně čumím a nemůžu si zaboha vzpomenout, kterouže tu manželku bližního svého jsem to vlastně chtěl požádat. No nic, posmilním je asi tedy všechny. Mozkobouře (Kde to, kurva, jsme, Jirko? V Komonvelsu?!) rozhodně není o urputném vymýšlení zbytečných korporátních kokotin, jak by mohl kulturně zaprodaný název napovídat. Je to příjemný, milý a mlaskavý film s kardiem, jaké už se dneska netočí! Film, po kterém se i cynický divák jen tak přiblble usmívá s vědomím, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, a jak už to v pohádkách bývá, i když se zdá, že všechno je pičou ke zdi, lze to s trochou tumoru vždycky nějak otočit do aspoň trochu přístupnější polohy. Inšalah, samozřejmě! Prostě Epštajn v nejlepší formě, ten Nezván Nečekán zase dokonale koncertuje spolu s panem Věkem, no a Bubák to má jako obvykle pevně v uších, už nejmíň po sté ukazujíc, že držet jej v mantinelech televizní produkce je plýtvání perlami na svině v maloměstských obývácích. PS: A všechno nejlepší k dnešní půlce cesty za Ředitelem, vole! (29.09.2018)