Hrdinové a zbabělci

Jak lvové bijem o mříže... a pak si spořádaně sedneme zpátky a libujeme si nad svým hrdinstvím. To je ve zkratce můj dojem z války vedené v mrazu afghánských hor, v teple senátorské kanceláře i v bludišti vlastního svědomí. Robert Redford se rozhodl přispět se svou troškou do politicko-protiválečného mlýna a natočil konverzační drama, jemuž chvílemi docházejí slova a omílá fráze stejně nicneříkající jako projevy těch, které kritizuje. Ač má Redford dosud přitažlivosti a kouzla tolik, že by je USA mohly zařadit na seznam exportních surovin a zařídit tak, aby řada mužů už nikdy neslyšela nějakou milou větu typu "o tebe bych si ani neopřela kolo, kriple," nestačí to na vyvážení prázdnotou dunící filosofie jeho postavy. Druhá partie, rozehraná ambiciózním politikem a zkušenou novinářkou, je na tom lépe díky Cruisově senátorovi, v němž by se poznali mnozí čeští politici (být štíhlejší, vzhlednější, rétoricky obratnější a chytřejší - a oplývat darem sebereflexe), odrážejícím s kennedyovskou patkou a žraločím úsměvem ataky spíš unavené než zuřivé reportérky v podání Streepové, jež má svůj úkol ztížený díky neobjevné roli zcyničtělého profesionála v dilematu mezi svědomím a nutností platit nájem. Afghánská pasáž pouze přispívá ke zvýšení množství prvků v množině "viděno stokrát a lépe." Redfordova zkušenost a zručnost se sice nezapřou, povedené okamžiky jako prezidentská ne/kandidatura nebo okamžik, kdy se Cruisův antihrdina dozvídá zprávu o výsledku své nejnovější snahy zabodovat v očích národa, ať to stojí cokoli, jsou ale zakutány v moři vaty jako obzvlášť křehké zboží. Vzdor historické nepřesnosti se mi kontrast lev versus jehně zdá výstižný a přijatelný (navíc ušatý a hýkající symbol demokratické strany by mohl budit jiné asociace, než o jaké filmu patrně jde), navíc tato metafora může odkazovat i na známý výrok Alexandra Velikého: "Raději budu čelit armádě lvů vedených jehnětem než armádě jehňat vedených lvem" vzhledem k tomu, že nejznámějším makedonským rodákem se ohání i senátor Irving při vysvětlování, že válčení v Afghánistánu byla vždycky věc složitá. Naneštěstí veškerým snahám o shovívavost podkopává film židli, když sice kritizuje apatii a aroganci, ale jedním dechem se z nich usvědčuje sám, když ústy Streepové tvrdí, že 2. světová válka netrvala ani pět let. Jak pro koho, milí U.S. friends, jak pro koho... S jiným scénářem by trojjediný příběh hrdinství a zbabělosti možná fungoval dobře, v podání rozhněvaného starého muže (promiň, Roberte) se však toto gesto odporu vůči hloupým bílým límečkům mění v nehrdinské máchnutí do prázdna, které netrefí ani ty mříže a je korektně uhlazené tam, kde by mělo být nesmlouvavé, přeplněné klišé a slovy ve chvílích, kdy by mělo být originální a jednat, a patetické tam, kde by mělo být tiše výmluvné. Nezní už pomalu "politicko-protiválečné drama" jako "mlácení prázdné slámy" v hollywoodštině? (08.01.2008)

Dvě dvojice postav sedí v něčí kanceláři a diskutují, třetí dvojice leží zraněná a obklíčená nepřáteli a čeká, jak dopadnou. Přesto je tahle konverzačka dramatičtější a má větší spád než většina běžných thrillerů. Může za to jednak chytře poskládaný scénář, věrohodně napsané i zahrané postavy a také zkušený režisér, který ví co a jak říci. Film, který pokládá spoustu obecně platných otázek a odpovědi nechává na divácích. (08.02.2008)

Hernajs, z tohohle filmu jsem byl zatraceně spokojej. Žádné moralizování, až překvapivě chytrý scénář, ve kterém dialogy nepůsobí vykonstruovaně a sedí k postavám. Opravdu výborně je napsaný Cruisův senátor Irving. Když mluví užívá obraty a způsob argumentace, jaké skutečně politici užívají (připoměl mi takového 10x chytřejšího Topolánka - zdravím Civala, ani já se tomu nevyhnul :)). Když obhajuje politickou linii, vybavuje se mi téma pro naši republiku značně aktuální. Zároveň oceňuju, že divák má možnost pochopení pozice, ve které se nachází. On (a jeho prezident), když už se dostal svými tahy tam, kde je, si skutečně nemůže dovolit prohrát a musí pokračovat za každou cenu. I rozhovor proferora se studentem není překvapivě prázdné mentorství, ale úvaha o vztahu občana k politice. Příběh dvou vojáků bojujících po vzoru občanů řeckých měst kromě Talibanu boj o vlastní zapojení se je sice trochu schématický, vůbec to ale nevadí. Záběr filmu tedy jde daleko hlouběji, než jen současná geopoliticá situace. Neměl by uniknout nikomu, kdo se zabývá úvahami občan - společnost - stát. (19.11.2007)

Ve lví kůži odění zbabělí oslové a hrdinní beránci se silou lvů. Despekt mezi osly a hyenami, co je ve skutečnosti symbiózou a pardál, co chce po lvíčatech, aby v sobě našla opravdovou sílu krále zvířat.. Redfordova politicky-společenská ZOO s něčím objevným nebo kontroverzním nepřišla, i když se k tomu prostor nabízel. Škoda, příště zkus své myšlenky zakřičet hlasitěji, Roberte.. Pak se třeba nestane, že když se podívám z jakéhokoliv úhlu na světového policajta s nejdelším a nejtvrdším pendrekem v análním otvoru teroristického Zla, výsledek je vždycky stejný. Ať to stojí cokoliv, Bůh nám žehnej a nechť bílé pomníky na vojenských hřbitovech lícují.. (06.02.2012)

Přesně takové filmy nemám rád. Na můj vkus se tam příliš moc plkalo. Cruisova snad nejhorší role, působil na mě takovým nijakým dojmem. Meryl Streep taky neměla příliš prostoru a Redford vypadal slizce, úlisně, pedofilně. Příliš americké, prvoplánově naivní. Líbila se mi akorát hudba a způsob narace. (26.04.2008)