Hrdinové a zbabělci

Krásný film o manipulaci veřejným míněním ze strany politiků, prostřednictvím médií. Vojáci opět jenom jako figurky, se kterými z kožených křesel hýbou politické špičky. Nezáleží na mrtvých ani na vynaložených nákladech. Od novinářů se vyžaduje poslušné papouškování demagogií, které většinou nemají hlavu ani patu. Proč? Pro posílení vlastního ega zvolených zástupců a pro jejich neomezený pocit moci? Pro hlasy voličů v příštích volbách, které je do kožených křesel posadí znovu? Kdyby u nás existovali investigativní novináři, dalo by se s přehledem aplikovat i na zdejší poměry. (01.04.2013)

50%....Jak lví silou mobilizovat ovčí stádo... Technicky zručná a velmi svižná manipulace, která používá figurek na šachovnici k tomu, aby je dovedla do závěrečného rozestavění páně Redfordova světonázoru. Má jen jeden malý zádrhel. Je hloupá. Redford nabízí prefabrikované pravdy, vykrádá antické moudrosti a velmi neuměle se stylizuje do role sokratovského filozofa, který v dialogu nalézá poznání a osvicuje pravdu. K mudrci má daleko jako Hugo Chávez do Bushovy administrativy, svým omezeným černobílým pohledem a informačním deficitem připomíná Cruisova bezradného republikánského senátora, který stejně jako on naivně věří v jednoduchá řešení složitých problémů. Dalším problémem je patetičnost, která evokuje Baye, s tím rozdílem, že se bere smrtelně vážně, machiavellistický výběr faktů, který se hodí do do ideologického krámu, a všeobjímající povrchnost.... Přesto patří mezi filmy, u nichž se díky dynamickým prostřihům ani chvíli nenudíte a herci s výjimkou upachtěného Redforda(kde jsou ty časy, kdy mámil celuloid svou oduševnělou mužností...) vyplňují své formičky do okraje. Jenže co naplat, co se sebelepší formičkou, když je těsto řídké a nekvalitní. Zas jedna angažovaná hollywoodská hvězda se snaží prodat svůj názor širokému publiku za pomocí stejně zvrácených postupů, jimž se vysmívá u jiných, a totálně bezzubé nevyargumentované kritiky americké role na domácím i zaoceánském hřišti. Její flagelanství může vzbudit sympatie v lidech, jimž je jediná světová supervelmoc trnem v oku, ale myslící demokratický lichokopytník i republikánský chobotnatec (osel a slon jsou symboly oněch stran) se tomu svorně vysmějí. Nekritizuji Redfordův názor, ale způsob, jakým ho podává. Zažila jsem mnoho českých, evropských i amerických politologů, ale nikdo z nich nezapomněl, že se pohybují na poli politické vědy, nikoli agitace. Soudě dle ohlasů je to podívaná určená spíše pro kontinentální Evropany nazlobené na strýčka Sama, jehož mylně chápou jako rovnici Bushovský neokonzervatismus= USA, kteří to zbaští i s navijákem. V pořádku, je ji přáno, ale mně to vážně nestačí. V renomovaných britských i amerických periodikách film odstřelili svorně liberálové i konzervativci, právě pro onu mělkost a plytkost (27% kladných recenzí na RottenTomatoes), více informací dostanu i v několikaminutové relaci BBC nebo CNN. Pan Redford by si měl přečíst Zakariu, Huntingtona, Dahla, Kissingera a jejich akademické souputníky, ubrat agitace a přidat na kritickém myšlení. Takhle totiž nepřinesl do veřejné debaty jediný hlubší argument, neposunul ji ani o půlkrok. A to je škoda. I politický film lze totiž dělat s názorem, neklouzat po povrchu a nezanedbávat důkazní břemeno -viz Clooneyho brilantní Good Night and Good Luck nebo ze starších Všichni prezidentovi muži............. P.S. Ona fráze je samozřejmě Lions led by donkeys, alespoń dle historických pramenů. Maličkost, ale dokládá, jak je na tom Redford s respektováním faktů: http://www.learningcurve.gov.uk/greatwar/g4/ (10.11.2007)

Na jednej strane sa čudujem, že tento film šiel do kín, ale na strane druhej sa zas čudujem, že celkovo tak prepadol. Každopádne témy, ktoré Redford predhodil divákom si radšej pozriem doma, kde sa mi následne lepšie premýšľa nielen o filme ako produkte ale najmä o téme jeho spracovania. Veľmi sa mi páčilo, že film bol stavaný tak, aby preberaná téma namala váhu a účinnosť len v súčasnej situácii vo svete, ale aby mala dopad na vojenský svet v akomkoľvek uhle pohľadu, nielen dnes ale aj v ďalekej budúcnosti. Film je rýchly, každopádne nie strohý, ale účinný, silné dialógy majú každý svoje miesto a zmysel, ani slovko navyše nieje vypustené len tak do vetra. Záver nikomu nič nevkladá do úst ani do mysle a i keď je nevypovedaný, tak práve tým má pre mňa väčšiu výpovednú razanciu a hodnotu. 80%. (10.01.2009)

Tři linie, které se navzájem dotýkají, ale k vyloženému prolnutí tu nedojde. Já jsem tenhle film vnímal jako společenskou kritiku a kritiku politickou. Bohužel z mého pohledu se povedla jen ta kritika společenská v podání Roberta Redforda a Andrewa Garfielda. Kritika politická v podání Cruise a Meryl Streep promrhala svůj potenciál. Čekal jsem agresivní novinářsko-politickou přestřelku, ale dostalo se mi vlažného rozhovoru, který sice měl svoje záblesky, ale celkově mě zklamal. Třetí linie, která první dvě jaksi zastřešovala a zachycovala příběh dvou vojáků, měla asi zahrát na citovou strunu, ale u mě se to nepovedlo. Škoda. Redford měl výtečný nápad, ale ta realizace pokulhává. 60% (01.11.2009)

Po Zařikávači koní dalši film režírujícího herce Roberta Redforda, v němž si zahrál jednu z hlavních rolí a po Otázkách a odpovědích dalši mistrovský kousek, který nejenom že odkrývá mocenské machinace pod pozlátkem médií, ale také film, který formou dialogu vybízí diváka k angažovanosti (nejenom politické, ale i sociální). Scénárista Matthew M. Carnahan po problematické republikánské sračce Království překvapuje tím, že dovede napsat trojrozměrné postavy, jimž vkládá do úst chytré věty a že nepotřebuje přilišně zjednodušovat komplikovanou aktuální otázku. Všichni herci do jednoho jsou vynikající, Mark Isham netlači při mírně patetických výjevech na pilu a Robert Redford je natolik dobrý režisér, že si divák vyloženě přeje, aby byl film delši a odpustí mu i takové zjednodušování ryze pro efekt, jako je absentující diktafon u novinářky anebo všeřikající fotografie rozmístěné po místnosti, které dovedou postavu v myšlenkových pochodech dál. (09.11.2007)