Hraběnky

Dovolím si porušit zdejší tradici a nebudu hodnotit nový český seriál po první zhlédnuté epizodě. Učinil-li bych tak, obdržely by Hraběnky lepší čtyři hvězdičky. Poetické obrázky z českého venkova, dokreslující melancholickou atmosféru a občas pročísnuté zásahem blesku; výborní, typově přesně obsazení, herci; slušná hudba a solidní základ pro mnoho dramatických situací. Několik prvních epizod, stále sledovaných pod vlivem euforie z výjimečnosti Hraběnek oproti jiným současným českým seriálům, mi ani nevadilo, že na tom základě není nic moc stavěno. Syrové slovní konfrontace dvou a více postav však začaly čím dál častěji střídat ultratrapné momentky typu „mamča kupuje mobil“. Proboha, něco modernějšího by to chtělo! Pochybnosti o způsobilosti scénáristů napsat cca 16 hodin smysluplného děje, narůstaly přímo úměrně s množstvím scénáristických berliček, kdy je nám slovy neobratně vysvětlováno, proč postava činí, co činí. Očekával bych, že to bude dostatečně patrné z jejího „vnitřního prokreslení“. Bohužel není. Vrcholem všeho, špičkou ledovce bezradnosti, pro mě byl dialog zhruba tohoto ražení: (Muž jede na kole, nevšimne si nataženého drátu a vzápětí letí přes řídítka. Kolem jede koňmo mladá žena) – „Jste v pořádku?“ –V pořádku? Ano, ano“. Konec scény. U Formana by to svou zamýšlenou trapností bylo úsměvné, tady, míněno zcela vážně, to vzbuzuje leda tak lítost. Výše uvedený dialog navíc není veden v češtině, nýbrž zpolaanglicky, zpolaněmecky, s čímž souvisí další problém scénáře: zcela zbytečná snaha o protlačení „kosmopolitizujících“ prvků (děvočka z Ukrajiny, její pěstmi pěstění bratři, tajemný Němec). Podobně jako u Prison Breaku (mám to ale odvahu, srovnávat nesrovnatelné, viďte?), zpočátku snadno přehlédnutelné maličkosti vyrůstají do obludných proporcí a stávají se ohromně otravnými. Z nešikovnosti dramatické výstavby některých scén mě nejednou rozbolely všechny svaly v těle (ano, včetně mezižeberních). Když jsem celý rozbolavěný odcházel od sedmé epizody, bylo mi jasné, že tohle dál nemá cenu. Škoda no, snaha (by) byla. 60% (16.10.2007)

Ano. Někdy mám pocit, že český divák neví, co chce. Hlavně, pokud jde o TV tvorbu. Jednou nadává, že nejde o film, ale o divadlo (a u přepisu divadelní hry o něj SKUTEČNĚ jde), jindy, když mu je nabídnuto něco jiného, řve, že chce úplně ještě snad něco jiného. Jaroslav Brabec, konkrétně tedy, režíruje pořád stejně, stejně dobře, a pokud je jeho práce u jednoho projektu vynášena do nebes a u jiného haněna, je v tom velký rozpor. Jediný problém Hraběnek je poněkud řídší děj s jedním hodně přehnaným zvratem (elektrický sloup), na duhé straně oceňuju dialogy, po mnoha letech mám u českého seriálu pocit, že slyším mluvit skutečné lidi. V tomto smyslu byla dost mimo i recenze Jana Jaroše v Reflexu, která tvrdila, že představitelé rodiny Hrabětových se neumí vcítit do postav lidí z venkova. Možná se to někomu nezdá, ale žijí tam i tací, kteří jdou proti tomu "zaběhnutému vesnickému stereotypu." Stejná hořkost zůstává i nad některými komentáři zde, opravdovými výkřiky do tmy, objevujícími se hlavně u té podceňované televizní tvorby. Od jisté doby se snažím vyhýbat konfrontačním reakcím, ale tady musím napsat - fakt už jděte do háje. (07.01.2008)

Na českou televizní produkci dost dobrý počin...seriál má možná tuctový námět ale docela propracovaný scénář který dokázal udělat některé epizody zajímavé i když ke konci to už byl jenom nahlouplý odvar, který mě ale zase naopak překvapil svým koncem. Herecké výkony nejsou špatné, i když třeba od Abrháma bych čekal trochu víc a Zuzana Bydžovská mě hodně vadila....naopak Krajčo hrál výborně a nejlepší v celém seriálu je snad Josef Vinklář, jehož role ochlasty jsem se zprvu bál ale nakonec mě jejím provedením přímo šokoval!!! (20.10.2009)

Tenhle seriál zraje jako víno. Přiznám se, že současným českým seriálům se obloukem vyhýbám. Pokud jsem se někdy začala na některý dívat, zpravidla kvůli doplnění vzdělání, většinou jsem nevydržela déle než dva díly. Při českých seriálech se totiž nedokážu ubránit pocitu, že byly natáčeny především pro čtenáře Blesku, který se třese hlavně na průšvihy a skandály. Na Hraběnky mě původně nalákal trailer se zapadajícím sluncem a překrásnou hudbou. Ovšem jestli jsem podle něj čekala venkovskou idylku, nedočkala jsem se. Ale nedočkala jsem se ani vehementního zdůrazňování negativ současné společnosti, jak tomu u českých seriálů bývá. Příběh je úplně obyčejný, vyvíjí se zpočátku velmi pomalu, což může diváky odradit. Trvá dlouho, než do sebe jednotlivé epizodky začnou zapadat jak kolečka do hodinek. Ze začátku jsem měla trochu problém s některými postavami, jejichž konání a motivaci jsem ne úplně chápala (Marta Zuzany Bydžovské, Honza Richarda Krajča, ing. Vít Martina Stropnického). Ale jejich čas měl teprve přijít. Právě postavy a jejich obsazení jsou v tomhle seriálu tím nejcennějším, rozhodně nejde o nějaké umělé knižní figury. Speciálně mě dostala mamča Jany Hlaváčové a samozřejmě opilec Saša, poslední role Josefa Vinkláře. Zhruba od poloviny seriálu zjišťuju, že se při každém díle čím dál víc bojím, že už přijdou závěrečné titulky. Nebýt poněkud pomalého rozjezdu, bylo by to za plnou. (20.11.2007)

Hraběnky jsou svou snahou o tradiční a poctivě dělaný seriál tuzemského střihu rozhodně sympatické. Obvzláště oproti rychlokvaškové konkurenci z komerčních stanic je rozdíl v kvalitě markantní. Technická stránka i většina herců je na velmi solidní úrovni. To co sráží tento projekt do vod nezajímavé průměrnosti je absence děje. Nic, ale vskutku lautr nic, se v průběhu hodinové stopáže každé z epizod neuděje. Postavy se nikam neposunou. Prostě nic. Kdyby byly jednotlivé díly o polovinu kratší, tak by se to na jejich vyznění nijak výrazněji nepodepsalo. Což není dobře a je to škoda... Doplnění po poslední epizodě : Tak i s tím dějem to nakonec v druhé polovině nebylo zase až tak zlé, byť žádný zázrak se rozhodně také nekonal. (09.10.2007)