Hraběnky

Televizní seriály zaplavily tuzemské obrazovky, bez klepání a upozornění se usadily v hlavním vysílacím čase a večer co večer zkouší naši benevolentnost. Na české poměry ovšem připravil nadstandardní ságu režisér Jaroslav Brabec a pod jeho vedením vznikl prozatím umně zrežírovaný, výtečně napsaný a brilantně obsazený seriál, který je tu pro ty, které ještě zajímají silné příběhy, motivy, pohnutky a sny jednotlivých postav a neomezují se na pouhé kdo, kde a hlavně s kým. Našlápnuto mají hrdinové jedné malebné vísky slušně!! (11.09.2007)

Z toho "filmového looku", kterým se Brabec a spol. neustále chlubí mě nejednou rozbolela hlava. České seriály jdou z extrému do extrému - slátaniny z jednoho studia totiž "zachraňují" audiovizuální divočárny, které jsou kvalitnímu řemeslu vzdáleny úplně stejně - jen z druhé strany. Forma na sebe neustále strhává pozornost, často působí až psychedelicky, což s látkou o vesnici a traktoristech moc nekoresponduje. Z toho motání se v prostoru a divokého střihu mě opravdu bolely oči, z milionkrát slyšeného hlavního hudebního motivu zase uši. A když se Richard Krajčo zaštiťoval "těmi bardy ze staré herecké školy", schytalo to i srdce. Jo, tehdá, když nás Bylo pět a když jsme prožívali Dobrodružství kriminalistiky, to byly jinší časy... (28.12.2007)

Po zhlédnutí prvního dílu jsem naprosto uklidněn - natočil jsem dva filmy, s nulovými náklady, a jejich kvalita je zhruba stejná jako tento seriál. A hraje se v prime timu v pondělí na čt1. Takže jsem vklidu, nemusím se snažit chodit na nějakou vysokou filmovou školu, aby se mé dílo dostalo do televize. Stačí jen trošku souvislý scénář, herecké obsazení(Abrhám, dlouhý, bydžovská, Krajčo) a je to... paráda. (05.09.2007)

Musím uznat, že po dlouhé době je toto zajímavý televizní počin. Josef Abrhám si už zvykl na zubní protézu, s níž měl v druhé řadě Nemocnice silné problémy, a hraje zcela bravurně, bezprostředně, jakoby nevyvíjel žádnou hereckou akci, přirozený v momentech lehkého dojetí i rozčilení. Jednání postav je ve většině případů věrohodné, což už samo o sobě je přínos. Některá klišé v podobě - herecky nemotorného, ale nesmírně sympatického - bohatého Němce přebolí při pohledu na životně zachycenou českou vesnici. Největší potěchu mi však poskytuje nádherné, plaché herectví Lenky Vlasákové. - - Po jedenáctém díle oceňuji i odvahu nechat zemřít jednu z hlavních postav a doufám, že reakce rodiny na její odchod bude v následných dílech (psáno 15.11.07) zajímavě a psychologicky věrohodně zpracován... (08.11.2007)

Ano. Někdy mám pocit, že český divák neví, co chce. Hlavně, pokud jde o TV tvorbu. Jednou nadává, že nejde o film, ale o divadlo (a u přepisu divadelní hry o něj SKUTEČNĚ jde), jindy, když mu je nabídnuto něco jiného, řve, že chce úplně ještě snad něco jiného. Jaroslav Brabec, konkrétně tedy, režíruje pořád stejně, stejně dobře, a pokud je jeho práce u jednoho projektu vynášena do nebes a u jiného haněna, je v tom velký rozpor. Jediný problém Hraběnek je poněkud řídší děj s jedním hodně přehnaným zvratem (elektrický sloup), na duhé straně oceňuju dialogy, po mnoha letech mám u českého seriálu pocit, že slyším mluvit skutečné lidi. V tomto smyslu byla dost mimo i recenze Jana Jaroše v Reflexu, která tvrdila, že představitelé rodiny Hrabětových se neumí vcítit do postav lidí z venkova. Možná se to někomu nezdá, ale žijí tam i tací, kteří jdou proti tomu "zaběhnutému vesnickému stereotypu." Stejná hořkost zůstává i nad některými komentáři zde, opravdovými výkřiky do tmy, objevujícími se hlavně u té podceňované televizní tvorby. Od jisté doby se snažím vyhýbat konfrontačním reakcím, ale tady musím napsat - fakt už jděte do háje. (07.01.2008)