Austrálie

Austrálie není pouhý kýč, je to pastiš z kýče. Baz Luhrmann sestavil svůj film z filmů jiných a každého herce přinutil k strašlivému přehrávání. Kidman se tak z nóbl hysterky, kterou divočina děsí a odpuzuje, stane drsnou sexy rančerkou, která se vyrovná urostlým chlapům. Jeden takový se do ní samozřejmě musí zabouchnout a ukázat své mocné pěsti a odvážné, dobré srdce. Ale nejdříve se teprve musí najít, což se nejlépe děje skrze hádky. A ano, všiml jsem, jak jejich hádání nápadně připomíná "rozpory" Indyho Jonese a jeho bab - žel, toto povšimnutí mi nepřivodilo filmový orgasmus a Luhrmannovi nepřineslo mé uznání. Podoba tam je, je jistě záměrná, ale, promiňte ta slova: "Hovno z toho." Nezůstalo u herců, i scénář byl sepsán s touhou využít kdejakých klišé tak, až si každý uvědomí: "To on to tak chtěl, tím nám jistě cosi sděluje," ale nesděluje nic. Někdo se třebas pobaví tím, jakou s ním Austrálie hraje hru na dojetí, které se v zápětí musí zahodit, a upřímně se uchichtne. Jiný (Subjektiv) si řekne, že je ta hra trapná a opakovaný vtip není vtipem. Že - SPOILER - třikrát oznámená a třikrát zrušená smrt hlavního hrdiny či hrdinky či hrdinčíka - KONEC SPOILERU - není hra s divákem, ale s divákovou trpělivostí. A je toho spousta, s čím musí divák bojovat, pokud nepodlehne - SPOILER - proměna z honáka ve lva salónů, pád do v reálu neexistující propasti, balacování nad ní, bezproblémové sledování zkušeným domorodcem, dojemná smrt napraveného vedlejšího hrdiny, idyla divočiny, zkažený velkopodnikatel, atd. - KONEC SPOILERU. A kdo si myslí, že soulož pár dní po zatlačení manželových vík je vrcholem romantiky, snad by se neměl do žádného vztahu ani pouštět. Luhrmannova důslednost však nezná mezí a instruoval i výtvarníky přes kulisy a to samozřejmě tak, aby jejich práce byla co nejbarevnější a aby co nejvíce působila jako - kulisy. Kamera, hudba a další již jen dokreslují výsledný obraz, kterému nemohu upřít promyšlenou a jednotnou koncepci (i přes jisté žánrové proměny). Z té koncepce mi ale není dobře. (29.10.2009)

70%. Velký příběh neudělá jen jeho velikost. Romantiku umí Baz stále krásně načančat, tentokrát ale její srdce tak hlasitě nepulzuje. Všechno je to až příliš vykalkulované, okázalé, strojené (i to definitivní vyrovnání se záporákem je spíš uměle nastrčeno), což by ani tak nevadilo v klasicky zkonstruovaném velkofilmu, u pocty klasickým hollywoodským melodramatům, která se nebere stoprocentně vážně a zároveň se pokouší minimálně o pět emocionálních vrcholů, to ale vadí... a Austrálie přinejmenším zadrhává. Obrazy jsou krásné, Nicole půvabná a Hugh Jackman tak sexy, že i já jsem chtěl zběhnout k homosexuálům. Z hlavy ale tenhle monument vyprchá nepříjemně rychle. Dokonce rychleji než naštvání z dementní digitální akce na útesu. Austrálie je kolos s mnoha dějovými vrstvami, s hustým předivem motivů a inspirací. Král postmoderny v něm má neomezené možnosti, protože lavírování mezi kýčem a vážným eposem, mezi stylizovanou pohádkou a poctou všem velkým filmovým vyprávěním, mezi dětským vyprávěním a historickou reflexí - a tak dál a dál - mu dovoluje v podstatě cokoliv. Ta okatá snaha vytesat velké dílo "bez hranic" ale Austrálii spíš škodí. Její dynamo by neutáhlo mnohem "menší" příběh. A čerpání z Čaroděje ze země Oz je možná řešeno elegantně, ale stejně tak i prvoplánově: Ta písnička by omámila v jakémkoliv filmu. (19.12.2008)

AUSTRÁLIE je film o příbězích, snech a dalekých končinách... a především o vyprávění. Baz Luhrman zakončil svou trilogii "červené opony" a započal "epickou trilogii", v jejímž prvním díle - AUSTRÁLII - nehledá svébytný jazyk (tanec, Shakespearovy verše, zpěv) k postmodernímu uchopení, nýbrž důsledně a okázale vzdává poctu filmům a žánrům (!) klasického Hollywoodu. Stylistické postupy let 40. a 70. se zde překvapivě netřou a nepůsobí rušivě, protože je "spojuje" zesílená kontinuita a vyprávění je uzpůsobeno optice mladého domorodého chlapce a s jehož několika zakončeními a žánrovými přechody budou mít problém ti, kteří potřebují za klasickým Hollywoodem krasosmutnit ve vzpomínkách jako Rose v TITANICU, ale už ne ti, kteří screwballově-westernově-melodramaticko-válečné příběhy chtějí prožít a dále o nich a jejich postavách vyprávět. Problematicky přijimají poslední půlhodinu lidé, kteří si neuvědomují, že pojednává o oslabení vyprávění, protože jednotlivé přípěhy a sny postav jsou spřetrhány a epická pastiš se zasazuje do historicky zlomového období, protože teď se vypráví především o Austrálii. Film roku a 165-minutový orgasmus, o kterém platí to stejné co o INDIANA JONESOVI A KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY: nelze nemilovat film, který miluje jiné filmy a vyprávění. Jedná se totiž přesně o ten typ podívané, kvůli které jsem si zamiloval pohyblivé obrázky, které si zaslouží velké plátno a kvůli kterým chodím do kina. 10/10. (25.12.2008)

Austrálie je jedním z mála letošních filmů, který splnil moje očekávání. Sice úplně jinak, než jsem čekala, ale to je celkem fuk. Navíc jsem se na ní vydala do kina ve Španělsku a když jsem viděla první záběry a zjistila, že je film dabovaný, myslela jsem, že to můžu rovnou zabalit a počkat si na DVD, ale i přes ten dabing (který mimochodem nebyl tak hrozný, jak jsem čekala) mě film nadchnul, zejména jeho první polovina. Už hodně dlouho jsem neměla při sledování pocit takového toho pravého velkofilmu, ale Baz Luhrman mě dostal. Scéna se "šílenými" kravami, nálet letadel, nebo vlastně celý úvod odehrávající se v písečném oparu je vizuální slast. Okázalé záběry perfektní kamery, která si úžasně hraje s filtry i hloubkou ostrosti, výborná hudba Davida Hirschfeldera (kdo to sakra je? - no dobře, už jsem si to zjistila) prokládaná klasickou nádherou "Over the Rainbow" (ani nevím proč jsem si v té souvislosti vzpomněla na WALL-Eho a jeho písničku z "Hello Dolly"), nádherná krajina, romantika naservírovaná na zlatém tácu a akce jakbysmet. Při pohledu na zpoceného Hugha Jackmana zabuší nejedno ženské srdce, když vyskočí na koně, tak snad ještě víc, Nicole Kidman je tradičně skvělá, ale hereckému ansámblu jednoznačně vévodí malý domorodec Brandon Walters, který ve svém věku převedl úžasný výkon. Jsou ale i věci, které mi na Austrálii neseděly - jednak by asi snesla o něco kratší stopáž, čímž by se vyřešil druhý problém - totiž asi tři nebo čtyři velká finále, kdy nevíte, jestli jako už to má být konec nebo co se vlastně děje a navíc scénář míchá dohromady trochu moc problémů najednou (sucho, záporák co chce statek, rasismus, misie, válka, láska, ...) a naprosto chápu ti, kteří dají tomuhle filmu 1* a jsou znechuceni. Nicméně to není můj případ a ani tyhle chyby mi nezabrání dát Austrálii plné hodnocení, protože takovýhle pocit poctivého velkofilmu jsem neměla snad od Titanicu nebo Pána Prstenů a hrozně ráda se znovu (tentokrát snad v originálním znění) podívám, jak úžasní Nicole s Hughem nahání krávy na kraji útesu a jak japonská letadla nalétávají na australské pobřeží. (30.12.2008)

Tento film mi dal vsetko, co som od neho ocakaval. Dobrodruzstvo, komediu, dramu, napätie, romantiku, zaporaka Fletchera, bez ktoreho by pribeh nestal za to, nadherne kamerove zabery, melodia, ktora mi este teraz bzuci v hlave "Somewhere Over The Rainbow". Aj minutaz mi ubehla celkom rychlo, avsak najde sa tu mozno par nudnych chvil, preto by som minutaz trosku skratil. Hlavne ta posledna tretina nemala chybu. Nemal som od tohto filmu velke ocakavania, takze reziser Luhrman ma opät prekvapil... 06.01.2009 _______ Ani po reprize 26.07.2011 sa nic nezmenilo. Teraz som tu snad dokonca ani nudnu chvilku nenasiel, proste pre mna dokonaly film, ktory mi dal vsetko, co som od neho vyzadoval. _______ Nicole Kidman - (Sarah Ashley) +++ Hugh Jackman - (Drover) +++ Brandon Walters - (Nullah) +++ David Wenham - (Neil Fletcher) +++ Tony Barry - (Callahan) +++ Bryan Brown - (King Carney) +++ Produkcia: Baz Luhrmann (Videl v kine 06.01.2009) +++ (28.07.2011)