Austrálie

Australia je velkofilm, který potřebuje velké plátno a notnou část své působivosti na TV obrazovkách asi nenávratně ztratí. První půlka má téměř vše, co od takového "biáku" očekávám, nicméně druhá půlka vás nepříjemně často donutí mrknout na hodinky. Proto si myslím, že Baz Luhrmann zklamal především jako producent. Takový Tarantino s bratry Weinsteinovými by udělali Austrlia Vol.1 a Australia Vol.2. Tenhle velkofilm k tomu vývojem příběhu přímo vybízí .... Vol.1 bych pak hodnotil 90% a Vol.2 by bylo tak za 50% ... (14.01.2009)

AUSTRÁLIE je film o příbězích, snech a dalekých končinách... a především o vyprávění. Baz Luhrman zakončil svou trilogii "červené opony" a započal "epickou trilogii", v jejímž prvním díle - AUSTRÁLII - nehledá svébytný jazyk (tanec, Shakespearovy verše, zpěv) k postmodernímu uchopení, nýbrž důsledně a okázale vzdává poctu filmům a žánrům (!) klasického Hollywoodu. Stylistické postupy let 40. a 70. se zde překvapivě netřou a nepůsobí rušivě, protože je "spojuje" zesílená kontinuita a vyprávění je uzpůsobeno optice mladého domorodého chlapce a s jehož několika zakončeními a žánrovými přechody budou mít problém ti, kteří potřebují za klasickým Hollywoodem krasosmutnit ve vzpomínkách jako Rose v TITANICU, ale už ne ti, kteří screwballově-westernově-melodramaticko-válečné příběhy chtějí prožít a dále o nich a jejich postavách vyprávět. Problematicky přijimají poslední půlhodinu lidé, kteří si neuvědomují, že pojednává o oslabení vyprávění, protože jednotlivé přípěhy a sny postav jsou spřetrhány a epická pastiš se zasazuje do historicky zlomového období, protože teď se vypráví především o Austrálii. Film roku a 165-minutový orgasmus, o kterém platí to stejné co o INDIANA JONESOVI A KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY: nelze nemilovat film, který miluje jiné filmy a vyprávění. Jedná se totiž přesně o ten typ podívané, kvůli které jsem si zamiloval pohyblivé obrázky, které si zaslouží velké plátno a kvůli kterým chodím do kina. 10/10. (25.12.2008)

Pohádka o tom, jak pejsek s kočičkou vařili film. Po pravidelném setkávání s nezměrnou sílou vášně v Tanci v srdci a po určitém odstupu od Moulin Rouge!, který jsem nakonec akceptovala, se dalo od Austrálie čekat mnohé. Ale výsledkem je... cosi, nad čím jsem ochotná zavřít obě oči jen z toho prozaického faktu, že to Nicole po roce 1939 nezměrně sluší. Což není mnoho, ale na pohyblivé obrázky ani málo. (23.07.2011)

No tak tohle Luhrmannovi tezce nevyslo. Skoro bych rek, ze kdo si chce Australii perfektne uzit, at skoukne dokonalej trailer a od filmu da ruce pryc. Protoze tady nefunguje absolutne nic. Jednak pribeh, ten je fakt hodne slabej, v podstate tu zadnej poradnej dej neni, takze se vetsinou nic moc nedeje. Navic je to cely podany takovou utahanou formou, takze se nekonaj zadny silny momenty, zadna velka romantika, zadna osudovost nebo epicnost. S tim taky souvisi to, ze tady vlastne neni zadna gradace napeti a kdyz uz se neco potencionalne silnyho deje, tak to proste nezasahne tak, jak by melo. Co se tyce konce, ty jsou tu ctyri a vsechny tri jsou lepsi nez ten zaverecnej, kterej je jako skutecnej konec pouzitej. Navic ta valecna cast rozhodne neni tak paradni, jak bych cekal a kdyby film ukoncili po 100 minutach po dohnani stada a celou valecnou cast vypustili, vubec se nic nestalo. Dalsi problem jsou herci, Jackman je sice perfektni, ale proste to mezi nim a Kidman moc nefunguje. Za coz hlavne muze Kidman, ktera hraje takovou tu svoji naivni a pysnou kravku, presne ten typ role, v ktery ji nesnasim. No a posledni hrebicek do rakve je hudba, ta by to jeste trochu vytahla, ale to by ji tu muselo bejt vic a lepsi. Takze nakonec si z filmu budu pamatovat akorat tak hezky zabery australie, protoze film je preze vsechny vytky natocenej pekne, ale to je zatracene malo. (20.02.2009)

Austrálie je země mnoha tváří, stejně jako je tenhle film vším, čím ho Baz Luhrmann chtěl mít. Lze mu potom cokoliv vyčítat? Z počátku (retro) groteskní ladění, tak typické pro Baze, funguje pouze napůl plynu, stejně jako romantický příběh honáka a jeho šéfové. Stoprocentní je však vyprávění mladého míšence, který filmem provází (i když osobně tenhle typ vyprávění nemám rád, když toho nebyl, takt o přeci nemůže vyprávět:)). Austrálie, i přes svou kýčovitost a barevné ladění do melancholických obrazů (melodrama jak vyšité), má jeden obrovský klad a tím je připomenutí působivosti velkých filmů 30-40. let. Vrátit se o padesát let a jít na tohle do kina tak budu unesený jako většina diváků. A tohle asi Baz přesně chtěl, bohužel já ne...(moje chyba, uznávám). (12.02.2011)