Edith Piaf

Kedže som niekoľkokrát čítala Edithinu autobiografiu ,,Môj život" a životopisný román,, Edith Piaf" od Simone Berteautovej patrí k mojim najmilovanejším,veľmi dobre si uvedomujem dejové nedostatky tohto filmu.Mnohé bolo vynechané,hoci si uvedomujem,že obsiahnuť celý Edithin búrlivý život v jednom stoštyridsaťminútovom filme je viac než nereálne.Nebudem to viac komentovať a porovnávať film s knihou,pretože film a kniha sú len vo výnimočných prípadoch rovnocennými súpermi.Hlboko sa klaniam Marion Cotillard,ktorá neuveriteľným spôsobom vystihla Edithinu osobnosť a výraz,chvíľami som mala pocit,že sa dívam na skutočnú Edith Piaf.Výborná práca maskérov,vytvoriť takúto neuveriteľne vernú podobu je skutočné umenie,zvlášť ked si človek uvedomí,aká je Marion Cotillard krásna žena.Teší ma,že sa europski filmári opäť raz blysli nad tými americkými. (03.01.2013)

tento film NEMOHOL byť zlý (ak by sa ho nechopili absolútni diletanti a babráci - o to lepšie, že sa ho chopili talentovaní a šikovní filmári), búrlivý (a pomerne krátky - len 47 rokov!) život najväčšej (duchom, nie telom) šansoniérky všetkých čias, osôbky, do ktorej by sa rozhodne nezmestilo toľko nešťastia, smútku, melanchólie a rán osudu, keby nemala takú obrovskú dušu - a na jej speve, výraze a hudbe sa to odrazilo; výsostne zaslúžený Oscar pre Marion Cotillard, ktorá sa na vyše dve hodiny naozaj stala "malým škovránkom"; o to viac som si užil túto pôvabnú životopisnú drámu, že hudbu edith piaf mám od srdca rád, i keď som sa k nej dostal skrz české verzie jej najväčších "hitov" prespievaných Hanou Hegerovou; a vôbec sa nečudujem mojej kamarátke, ktorá mi povedala "keď som pozerala film Edith Piaf, od začiatku do konca som plakala" (25.02.2008)

„Čo robíte, ak nespievate?“ – „Štrikujem.“ Na jednej strane (to nie je plus ani mínus) tradičný filmový životopis slávnej speváčky, od úspechov po pády, od šťastia po alkohol, od lásky po nenávisť, od detstva po smrť. Za mínus by som označil priveľa postáv (chaoticky priebežne vypadávajúcich z deja) a zbytočné skoky v čase, ktoré v divákovi vyvolávajú zmätok. Plusom je Marion Cotillardová (DOBRÝ ROČNÍK), ktorá podáva taký (v dobrom... aspoň myslím) maniakálny „prehrávajúci“ výkon, že by sa bez problémov vyrovnala i ako Jokerova (Heath Ledger) sestra v TEMNOM RYTIEROVI. Najviac sa mi ale páčil „beh do schodov“. To bola jedna z mála scén, obsahujúcich život. Zvyšok bol koprodukčný kalkuk. (28.05.2011)

Tento tak trochu také český film (naším zplnomocněným velvyslancem v EDITH je Vladimír Javorský, když už pomineme vedoucího produkce Michala Přikryla a udělení Českého lva 2007 Cotillardové za nejlepší ženský výkon v hlavní roli) je především názorným důkazem funkčnosti mezistátních koprodukcí. Tím nezpochybňuji - a zpochybnit nechci - jednoznačnou francouzskost tohoto filmu. Retrospektiva vložená do hlavy umírající Piaf umožňuje režisérovi surfovat v celku jejího života, aniž by se musel nadměrně zatěžovat puntičkářským dodržováním detailů její pohnuté biografie. Jeho hlavní charakteristiky - krkavčí rodiče, chudinskost jejího mladí, úpornost a rvavost, s níž se tato drobná a vlastně nehezká šeredná kráska vahou svého fascinujícího ženství, vnitřním pláním nevšední osobnosti, dere do popředí žánru, který ještě je a už není popem, příběhy jejích početných, namnoze nedonošených lásek i bolestný konec, k němuž sama vydatně přispěla a který si v žádném případě nezasloužila - nejen zůstávají zachovány, ale naopak získávají na plastičnosti, přesvědčivosti a naléhavosti. Cotillardová svůj skvělý herecký výkon fakticky transponuje do apoteózy a reinkarnace (v českém prostředí je v tomto ohledu srovnatelný Pleskotův Beneš, jenž je benešovštější EB) velké Francouzky. PIAF je filmem, který vrací vysoké umění na zem. Dílem, které zapaluje výsostností své poetiky, vroucností obsahu i nezastíraným vzlykem nad předčasným koncem života ženy, jejíž hlas nás nepřestává obdarovávat skřivánčími tóny meziválečné pařížské periférie i ozvěnami koncertů odbývaných na nejprestižnějších scénách tehdejšího svobodného světa. Ženy, která nepřestává žít bez ohledu na to, že její pozemská existence se již dávno uzavřela. (07.12.2007)

Olivier Dahan si " ukousl " příliš velké sousto, bohužel. Takovéto téma takto trestuhodně " zazdít " a utopit v šedi průměrnosti, to by zasloužilo trest. Edith Piaf ( královna ( nejen ) francouzského šansonu ) a její bohatý život, by sám o sobě vystačil na několik lidských příběhů a skýtal netušené možnosti, ale Dahan jakoby se jich zalekl. Nevadilo mi ani tak neustálé přeskakování časových rovin ( s tím problém nemám ) , ale jednoduše se nemůžu zbavit dojmu, že Dahan " klouže " jen tak po povrchu, jakoby se bál jít více na dřeň věcí a nevěřil si odkrýt více skutečný život Edith Piaf. Ale abych pouze nehanil, tak skutečné terno udělal s výběrem hlavní ženské představitelky. Marion Cotillard jako Edith Piaf je okouzlující a podává strhující výkon. Nicméně to mně k plnému zážitku ( jako člověku mající hudbu Edith Piaf v oblibě ) NESTAČÍ. Když už, to raději sáhněte po http://www.knihkupectvi-bn.cz/fotocache/bigorig/http--d----l----l--img.pemic.cz--l--sortimg--l--004--l--9--l--6--l--0049614-23.jpg , pusťte si k tomu http://img.mimishop.cz/h/ms/713/0/0805/a1353240.jpg a otevřete si k tomu lahvinku http://bordex.cz/eshop/images/vmv-chateau-franc-lartique-5.jpg . Zážitek bude rozhodně lepší :o) (29.01.2010)