Neuvěřitelný život rockera Coxe

Vtipně shrnutá hudební historie. Hudba, drogy, ženský, rehabilitace, stáří. Paroduje spoustu hudebních legend, ale celkem vkusně. Najde se pár odporných gagů, ale je jich málo. Nápady jako ztráta čichu, boogie cover období, Patrick Duffy, McCartney X Lennon, remix hitu Walk Hard nebo scéna s napodobením Boba Dylana jsou výborný fóry, u kterých se smějete nahlas. Líp si to asi užijí lidi, kteří mají o šedesátých až osmdesátých letech a muzikantech z té doby větší povědomí, protože narážek je tu nespočet. Navíc překvapivě kvalitní dobový soundtrack (i když většinou předělávky) mě jen ujistil na čtyřech (Let's Duet s vloženýma prasárničkama je parádní). Kam se hrabou se svojí hudbou Dreamgirls, csss. -"I'm just so glad you learned to play the guitar so good... even without having a sense of smell!" -"It's okay mama, I learned how to play by ear." (30.08.2009)

Pri životopisných filmoch sa vždy nudím, výnimkou je snáď len Forrest Gump. Walk Hard je presne tým čo od neho čakáte. Má v sebe skvelú hudbu, niektoré skladby sú remakenuté dokonale, dostatok humoru-bluesové solo Dewyho za mladých čias či drogový kútik sú nezabudnuteľné, avšak aj určitú dávku nudy, aby sa nepovedalo. Beatles skvelí, samotné parodovanie životopisu sa tvorcom podarilo zachytiť veľmi dobre, židia sa nezaprú a ukončím opäť pri nežnejšom pohlaví - scéna Odette Yustman ako spolu s Deweym fajčila MJ, je najsexy časť filmu. Odporúčam, ale pozrieť si kino verziu, director´s cut je príliš dlhý, najmä počas stredného obdobia neuveriteľného života rockera Deweyho Coxa:) (02.01.2011)

Tak v tomto případě jsem se o daleko lepší zábavu a vůbec celkový požitek z filmu připravil vlastní vinou, neboť koukat na parodii něčeho, co jsem neviděl, není prostě úplně moc vychytané a dvakrát chytré. Walk the Line je tím hlavním zesměšňovaným filmem a má neznalost originálu způsobila to, že jsem se bavil tak napůl. Spousta fórů bylo sice i tak velice vtipných a především fungujících, ovšem stejná porce mi jich zase až tak úderná a zábavná nepřišla, ovšem ty všechny možná docením až po shlédnutí zmiňovaného Walk the Line, ovšem možná také ne. Každopádně, na to, že jde o snímek z dílny Judda Apatowa, přišlo mi to celé dost strnulé, s minimem opravdu výrazných scén (ikdyž tu závěrečnou s hovnem si budu pamatovat hoooodně dlouho 8D!!!) a navíc bych to rozhodně tedy nepovažoval ani za čistokrevnou parodii, neboť krom několika opravdu typicky šílených gagů na konkrétní momenty z jiných snímků si tento film na ryzí parodii razí až příliš svou vlastní cestu, sice hodně bláznivou a ne zcela korektní, ale pořád svou, kdy se drží vlastní linie, má své originální postavy, svůj příběh a hlavně spoustu svých vlastních nápadů. Nicméně, největší zásluhu na celkové zábavnosti má jistě hlavní hrdina v podání Johna C. Reillyho, který tu opět dokazuje, že je jedním z mála herců, kteří dokážou perfektně ztvárnit jak totálního magora v ulítlé komedii, tak sebenáročnější postavu v oceňovaném dramatu, je prostě skvělý. A zde si roli Deweyho Coxe fakt náramně užívá a tento film je skutečně právě jeho. Jinak mě samozřejmě film pobavil po hudební stránce, má švih, je stylová, prostě je fajn. Neuvěřitelný život rockera Coxe je zkrátka ,,skoroparodie", tu zábavná velmi, tu méně, občas vůbec, jako celek ale drží pohromadě v pohodě, nuda u něj nehrozí, takže jednoduše zábavný, nenáročný průměr. (02.12.2012)

Walk the Line patrí u mňa jednoznačne na prvé miesto a toto je jeho celkom slušná paródia. Vôbec som nevedel o čom tento film je ale už po prvých štyroch slovách ma napadla podobnosť práve s WTL a o pár sekúnd, keď som uvidel siluetu muža opretého o stenu, začínal som tušiť o čo asi pôjde :) Väčšina ftípkov sa naozaj vydarila, skutočne som sa schuti zasmial ale ku koncu to mierne strácalo na kvalite. No a hudba, pri prvom zhliadnutí ma až tak veľmi neoslovila ale keď som film videl druhý krát (o týždeň, asi som mal lepšiu náladu) sa mi celkom zapáčila :) (75%) (23.03.2011)

Kdybych tak nežral Walk the Line a Raye, asi bych hodnotil níž. V Deweym Coxovi je spousta ultimátních gagů i hlášek, ale taky se často šlape absolutně mimo. Zachycení všech dobových atmosfér je skvělé, nahoru to táhne vynikající Reilly, fajn písničky a neskutečně hot Jenna Fischer, ale kdyby se tvůrci zbavili některých přetažených fórů (Beatles, běsnění ve spodním prádle), mohlo to dopadnout ještě mnohem lépe. 7/10 (Director's cut) (24.03.2008)