Neuvěřitelný život rockera Coxe

film, který si utahuje ze života spousty slavných muzikantů, především pak z jejich milostných a drogových problémů.. celý snímek je hodně odlehčený a i když je to občas trochu přehnané, tak jsem se bavil dobře.. kdyby se ale tvůrcům podařilo udržet tempo z první půlhodinky, dal bych hvězdiček 5, takhle jsou to, také kvůli přemrštěné 2hodinové stopáži, slabší 4* ;) (23.06.2009)

Apatow naozaj dokaze natocit inteligetne zbuchnute suber zle fekalne komedie. Po pravde, suche, akademicke, zivotopisne hudobne filmy si parodiu zasluzia. Hudobne zivotopisy sa tocia inac, taky B. Tavernier by okolo polnoci o tom vedel niecopovedat. Podstata zivota neskvie v polodokumentarnom zacyhteni celej jeho dlzky a krakych okamzikoch podstaty. Takze vdaka tomu nepochopeniu ma Apatow a spol kopu materialu pre svoj degradujuci obdiv americkej muzike. (18.05.2008)

"Dewey Cox" je v podstatě klasický životopisný film o muzikantovy, který začínal z ničeho, dostal se na vrchol, aby z něj pořádně spadl, rozmlátil si hubu, poznal, že to nejdůležitější rodina a objevil další hodnoty, aby se pak na sklonku života vrátil ke kytaře a znovu si zahrál svůj oblíbený styl, který je v podstatě folk rock. J. C. Reilly dokazuje, že je v něm dobrý komický potenciál, stejně jako dokazuje i vážnější nuance - například "Bůh masakru". Film nijak nevybočuje ze základního stylu životopisných hudebních filmů, ale snaží se dění oživit humorem, který je někdy trapný, někdy nudný, ale mnohdy pak skutečně vtipný. Nejvíc se do paměti vryje asi přepůlení mačetou, které už možná nepůjde pořádně sešít. Ve filmu se vystřídá neskutečné množství dobrých i špatných komiků, ale je hlavně oslavou hudby a všech jejích historických období a velkých osobností, které se zrodily za zvuků kytarových riffů, ale i v oblaku marihuanového kouře. Tenhle byznys není vždy laskavý, krásný, je drsný a můžete padnout na skutečné dno. Ale v životě musíte jít tvrdě - "Walk Hard". Judd Apatow dokazuje, že komedie je jeho řemeslo a že se vtipy nemusí opakovat, ale je možné přijít s novými. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/05/kung-fu-dewey-cox-zkrocena-hora-12-opic.html (18.02.2013)

Kdyby byl Dewey Cox skutečným muzikantem, jeho hudbu bych poslouchal nejspíše hodně často. S texty, hudbou a celkově s písněmi si tvůrci dali záležet paradoxně nejvíc. Je to trochu škoda, protože některé fórky nedosáhnou ani na metu průměrnosti a pár scén vyzní do ztracena (připomínky si nechte pro sebe, viděl jsem director's cut), ještěže krom hudby je tu překvapivě obstojný John C. Reilly, kterého bych si v podobné roli předtím představit nedokázal a chytrý humor, díky kterému se u mě Apatow (po 40 let panic) posunul zase trošku výše. Pár vkusných cameo roliček potěšilo, masochistická erotická scéna pobavila a Jenna Fischer okouzlila. Na film s tak nízkým hodnocením jsem se neskutečně bavil a nemůžu hodnotit jinak. (30.03.2009)

Vtipně shrnutá hudební historie. Hudba, drogy, ženský, rehabilitace, stáří. Paroduje spoustu hudebních legend, ale celkem vkusně. Najde se pár odporných gagů, ale je jich málo. Nápady jako ztráta čichu, boogie cover období, Patrick Duffy, McCartney X Lennon, remix hitu Walk Hard nebo scéna s napodobením Boba Dylana jsou výborný fóry, u kterých se smějete nahlas. Líp si to asi užijí lidi, kteří mají o šedesátých až osmdesátých letech a muzikantech z té doby větší povědomí, protože narážek je tu nespočet. Navíc překvapivě kvalitní dobový soundtrack (i když většinou předělávky) mě jen ujistil na čtyřech (Let's Duet s vloženýma prasárničkama je parádní). Kam se hrabou se svojí hudbou Dreamgirls, csss. -"I'm just so glad you learned to play the guitar so good... even without having a sense of smell!" -"It's okay mama, I learned how to play by ear." (30.08.2009)