Královský omyl

Obávám se, že toto byl spíše Daňkův omyl, když se domníval, že natočí poutavý film. Daněk byl mistrem konverzačních historických dramat, tam neměl konkurenci. Ale tento film se snaží zachytit nejen dialogy, ale také prostředí. A v tom Daněk selhal. Natočil zcela průměrný film, který je značně nudný ve všech pasážích bez dialogů. (21.02.2013)

Veskrze poučné - a stále aktuální pojednání ... o pravdě a o lži - a o způsobech, kterých užívají. A taky o převelice ostražitém, ale zároveň trochu bezradném čekání ... na vítězství jedné z nich. Neb chování vězně, jehož život je v sázce, je nadmíru matoucí, když nemíní přiznat zradu, jíž se nedopustil ... nedbajíce vlastního ani jakéhosi prezentovaného "vyššího" zájmu. Mezitím napětí stoupá, neb sémě nedůvěry padlo na úrodnou půdu, hbitě vyklíčilo - a proměnilo se v košatý strom, jehož mohutná koruna lehce zastínila chátrající, kdysi hrdé sídlo v zajetí pevných hradeb, které se vzepřely zubu času možná právě proto, aby mohly propůjčit svůj striktně ohraničený prostor k odhalení charakterů všech zúčastněných. (20.07.2022)

"Dokud tady budu já, ven se nedostaneš." - "A dokud tady budu já, nedostaneš se ven ani ty." Daněk aranžuje své komorní drama jako komplikovaný vztah vězně a žalářníka - oba jsou na sobě životně závislí a každý je svým způsobem lapen do pasti. "Na nikoho dnes není spoleh. Sám to víš nejlíp, vždyť jsi taky pán," praví smutně velitel hradní posádky, když se rozhoduje mezi loajalitou k současnému pánovi a nabídkou zrady od šlechtického magnáta, toho času v nemilosti. To vše za situace, kdy netuší, kdo z jeho podřízených stojí na té, či oné straně. Snímek je natočen ve strohých kulisách chátrajícího středověkého hradu, které dodávají filmu punc dobové autenticity a stojí na excelentních výkonech charismatického Macháčka, Munzara v roli znejistělého kněze a především Martina Růžka coby purkrabího zmítaného pochybami a svíraného protichůdnými zájmy a hrozbami. I když historická fakta nemluví ve prospěch cti pána Jindřicha z Lipé, Daňkův smysl pro dialogy, zajímavé charaktery a mravní konflikty dělají ze snímku ne snad lehce stravitelnou, nicméně pro mě hodnotnou a přitažlivou podívanou. Celkový dojem: 90 %. (30.05.2022)

„Pokleknout před králem, přiznat se. Je to tak mnoho, za svobodu?“ - „Sedíš-li v pasti, nemůžeš skoro nic. Jenom jedno jediné. Říct ne.“ Zas 1 z těch československých filmů, u kterého nechápu, proč mi tak dlouho unikal. Zřejmě proto, že je to takový nenápadný, komorní. A přitom jde o snímek malý, ale plný velkých témat. Čest, pravda, lež, svoboda, morálka…a vše obklopující dobová atmosféra, která je krom nuznosti nasáklá strachem a nedůvěrou. Ostatně, jak se mají zachovat obyvatelé hradu a purkrabí; vzepřít se pánovi jednomu, nebo dál věznit toho druhého, zvlášť, když slíbí odměnu, která všechny tak láká…jak se rozhodnout správně? Film krom výše zmíněných témat stojí především na výborném herectví, Macháček, Růžek, Munzar, Hlaváčová, v zajímavé roli i Mareš (až na to podivné předabování). Pomalé tempo vyprávění pak navzdory krátké stopáži přijde nejspíš leckomu zdlouhavé, ale velmi dobře kopíruje plynutí života v samotném izolovaném hradu. Za mě to budou slušné 4*. „Hlídá někdo?“ - „Vždycky někdo hlídá.“ (13.02.2022)

Zaujímavý námet rozohrávajúci divadielko pánov, v ktorom sa figúrky majú chovať tak, ako si to ten najvyšší želá. Čo ak ale jedna dôležitá figúrka odmietne hrať túto hru? Ustanú intrigy? Námet prekonáva samotné spracovanie. Napr. zasadenie do hradu išlo vyriešiť lepšie, ako iba použiť prvú zrúcaninu, o ktorú tvorcovia zakopli. Kamera je tiež trochu neohrabaná. Veľmi sa mi ale páčil výkon Martina Růžka, ktorý ztvárnil purkrabího (pre mňa nové slovo, ktoré znamená hradného grófa či správcu hradu). Prekonáva všetkých naokolo. Na historickú drámu konečne dobre napísané dialógy. (15.09.2017)