Zimní host

Zimní host si možná nenajde každého diváka, ale toho kdo má slyšící srdce a otevřenou mysl určitě osloví příběhy čtyř párů, které se odehrají v jednom velmi chladném zimním dnu, kdy se každý z protagonistů potýká s určitými obavami, hledáním, či nadějí z budoucnosti. Intenzivní, čisté, přitom ale úžasně přirozené s velkou hloubkou citů, kde excelovala krásná Emma Thompson se svou matkou. A symbolický závěr už byl jen tou poslední lahůdkou. Škoda, že Alan Rickman zůstal zatím pouze u této skvělé režijní prvotiny. A já mu tleskám. (31.03.2013)

Alan Rickman je jako debutující režisér překvapivě vyzrálý, kamera, hudba i střídání jednotlivých mikropříběhu do sebe dobře zapadá. Ale nemůžu si pomoct, nudila jsem se. Hlavní příběh matky a dcery dostal podle mě zbytečně velký prostor, na to, jak se vlastně nic nedělo a nic pořádně nevysvětlilo. Je to sáhodlouhý vyčítavý dialog, který se nijak neposune a zůstává stále ve stejné rovině dorážející matky a vzdorně odporující dcery. A to samé platí pro zbývající tři dvojice. Není tam žádný posun v charakteru nebo odhalení nových souvislostí. KOUSEK DĚJE. Pointa všech příběhů je stejná: zůstaneme spolu. O charakterech postav se toho moc nedozvíme. Některé dialogy jsou nepřesvědčivé - zejména ti školáci, kteří se baví spíše jako zhrzení mladí muži. Přehnaný byl i závěr s chůzí po zamrznutém moři, nejspíš metafora, že končí dětství a budeme se muset vydat do zrádného dobrodružství jménem život. Na divadle to nejspíš funguje, ale zfilmované to působí jednoznačně jako pokus o sebevraždu, která nemá žádnou oporu v předchozím ději. Dvě postarší paní bavící se návštěvou pohřbů byly jen anekdotickým příběhem bez nějakého gagu na závěr (jaký udělal například Neruda v povídce O měkkém srdci paní Rusky). /7. 7. 13./ (07.07.2013)

Jasný dôkaz toho, že Alan Rickman nebol len fantastickým hercom, ale že mal na to byť aj výborným režisérom. Škoda, že tých snímkov nemá na konte viac. Na úspech mu tu v podstate stačili iba výborne hrajúci herci (Emma Thompson - to je istota) a mrazivé prostredie poloprázdneho prímorského mestečka. A samozrejme dialógy, ktoré v prvom momente divákovi nič nepovedia, len sa tak zdá sa, že si postavy medzi sebou trkocú iba také obyčajné, nezáživné veci, avšak keď sa nad tým človek lepšie zamyslí, tak až potom mu dôjde, aké veľké divadlo v skutočnosti videl. A v tom práve bolo to režisérovo majstrovstvo čo sa tohto snímku týka. Výborná a hlavne nezabudnuteľná záležitosť. 80/100 (24.11.2016)

Stále netuším, co si o filmu jako takovém mám myslet, je to hodně zvláštní a svým způsobem i dost náročný film, který zachycuje život tří generací, které se obávají, že skončí jako rodiče. Nebo alespoň tohle jsem si z toho odnesla já. Nejvíce mě bavily scény s chlapci, kteří kouřili u moře a bavili se spolu o sexu a masturbaci, následná přítomnost Emmy Thompson a Phyllidy Law to jen vylepšila, nicméně si nejsem úplně jistá jestli jsem pochopila konec. Film mi přišel až moc složitý a komplikovaný, ale jsem si jistá, že přesně takhle to Alan Rickman zamýšlel, když napsal scénář. Možná tam dokonce i dal i něco ze svého života a z pohledu jeho jako chlapce, ale mě osobně ten snímek nijak nezaujal. (25.05.2018)

Režijní debut Alana Rickmana mě potěšil po všech stránkách. Neuvěřitelně opravdově působící příběhy matky a dcery (které výtečným způsobem ztvárnily Emma Thompson a její skutečná matka Phyllida Law) , chlapce a dívky, dvou přítelkyň a dvou malých kluků na pozadí nejchladnějšího dne v roce v mnou oblíbené severské skotské krajině. Propletenec vztahů podaný citlivou režií, který však vyžaduje vnímavého diváka, ochotného ponořit se do civilního, komorního snímku, pro někoho možná až příliš obyčejného. Já osobně jsem ráda, že se Alan Rickman vedle svého velkého hereckého talentu projevil také jako velmi nadaný, inteligentní, ale zároveň nepodbízející se režisér. (08.03.2013)