Buenos Aires 1977

Tak zase kousek historie z jedné země o které toho vím velmi málo, včetně její filmografie. Velmi věrohodně zfilmovaný příběh ze sedmdesátých let z doby státního převratu a následné vojenské diktatury. Je to o to smutnější, protože podle svědectví minimálně dvou svědků je to příběh podle skutečosti. Téměř vše se odehrává ve vile Mansión Seré, kde byli vězněni a mučeni odpůrci režimu a nebo i lidé, kteří s tím neměli vůbec nic společného. Kde pojem jako je lidská důstonost, vůbec neexistoval a to nemluvím jen o podmínkách, ve kterých byli uvězněni. Za závěr filmu jsem byla tentokrát vděčná a hlavně za to, k čemu došlo v následných letech ohledně porušování idských práv. Možná by neškodilo vědět o těch hlavních postavách trošku víc, závěr to ale malinko napravil. (22.09.2014)

Diktatury jsou všude stejné. 1) Určitá odtažitost tvůrců mi na rozdíl od některých komentátorů zde vadila. Nechodím na film, abych se dozvěděl fakta, od toho jsou dokumenty. Chci fandit a nevadí mi, když jsem (trochu) emocionálně manipulovaný - to je součást filmového zážitku. 2) Je dobře, že i Argentina se po létech vypořádává se svými kostlivci ve skříni. 3) Zaujal mě pěkný 30letý Rodrigo de la Serna (fotbalista Claudio). 4) Přesný koment: gudaulin*****. (24.02.2018)

Filmová výzva 2018 - Argentina. Film o období, na něž Argentinci zcela jistě hrdí nejsou. Nesedl mi úplně způsob, jakým je příběh vyprávěn. Bude to znít asi cynicky, ale ve mně na pár výjimek nevyvolal příliš emocí, přestože by s ohledem na téma tak činit měl. Možná jsem se měl dívat v původním znění, možná v jinou denní dobu. Každopádně jsem se opět trochu poučil a něco nového dozvěděl. (17.02.2018)

Škoda že se nepodařilo plně zužitkovat tak hutný námět. Kdyby se hledělo na lepší výběr herců a víc propracovat scénář, namísto blbůstek s kamerou, mohl to být film, který dokáže opravdu strhnout. Takhle divák sleduje pouze jednu z epizod "špinavé války" a ač se tehdy děly hrozné věci, přeci jen to celé jako flm nefunguje, jak bych si přál nejen kvůli sobě, ale také kvůli těm, kdo to tam tehdy všechno museli prožívat. (11.06.2009)

Hlavním kladem Caetanova snímku není originalita nebo v Latinské Americe tak oblíbené použití prvků magického realismu. Jeho film je zároveň hodně vzdálený stylu evropského uměleckého filmu ve stylu francouzské nové vlny, která se dnes často se střídavým úspěchem na jihoamerickém kontinentě kopíruje. A konečně nejde ani o líbivě komerční film, i když pojednává o fenoménu násilí a komerční potenciál bezpochyby má. Teror tajné policie a ponižování bezmocných vězňů je ale zpracován způsobem připomínajícím postupy Michaela Hanekeho - násilí neestetizuje a nezatraktivňuje. Hlavní předností filmu je maximální autenticita, věrohodný příběh, který je vlastně polodokumentárním zachycením skutečných osudů skupiny unesených a nezákonně vězněných obětí jedné latinoamerické diktatury. Podporuje ji jak pečlivý výběr prostředí, ruční kamera i přesvědčivé výkony u nás naprosto neznámých herců. Historie jednoho útěku je tíživý společenskokritický film o smolaři, který se náhodou dostal do soukolí bezohledné mašinérie a jen díky vlastní houževnatosti a šťastné náhodě unikl nejhoršímu. Po tematické stránce i z hlediska řemesla za pět hvězdiček, i když konec je poněkud ošizený. Dostat se z věznice je jedna věc, dostat se z města plného udavačů, policejních razií a džípů vojenských patrol křižujících ulice je věc druhá. Celkový dojem: 90 %. (30.10.2009)