Samsara

Od Baraky uplynulo téměř 20 let, nyní máme youtube a exotické záběry nám leží na dosah ruky. V této době musí Ron Fricke přinést něco víc než jen další Baraku, a to se podařilo jen z části. Samsara se více soustředí na lidi, lidské zvláštnosti, lidské utrpení i lidskou krutost. Úsek z masokombinátu opravdu způsobí nejednomu z nás masožravců nevolno... Jsou to právě tato mimoslovná sdělení, která na filmu oceňuji nejvíc. Nemohu se ale zbavit pocitu, že spousta již byla viděna a navíc stopáž se taky trochu utrhla z řetězu. Samsara je stále krásná vizuální podívaná, skrývá se za ní spousta poctivé práce s kamerou, ale wow efekt již není tak velký... 7/10 (28.10.2013)

Reggiův žák "si" zadal stejné téma, jako v případě filmu Baraka, a zpracoval jej o nic méně působivě. velmi přesně, krásně, a proto i přesvědčivě "hovoří" obrazem o duchovní podstatě člověka a jejího upozadění v současném tak řečeném "civilizovaném" světě. o vytlačení kulturně-duchovního dědictví dřívějších civilizací a narušení souladu s přírodním světem ve prospěch pokračující mechanizace, rutiny a odlidštění. "alchymistická" snaha o vytvoření co nejpodobnější umělé imitace člověka (homunkulus?) je o to absurdnější, čím více se člověk vzdaluje své podstatě. úsměvy robotů a pohledy půvabných sexuálních hraček vycházejí z použité metody "přímého" pohlédnutí do očí, které by mělo odhalit nezastřenou vnitřní pravdu. Fricke pohlíží do tváří nejen robotů a umělých panen, ale i skutečných lidí, rituálních tanečnic, soch Tutanchamona i Budhy, mnichů, dětí i jejich matek. dostává se tak do hloubek kontrastujících s odstupem, kterého jeho kamera díky časosběrné metodě, zrychlení či jindy naopak zpomalení, nabývá od míst a dějů v nejnádhernějších obrazech přírodního světa i městských aglomerací. neustálé jízdy, či přímo "lety" vpřed ovšem i při sledování celků sugerují neustálou, až snad i poněkud násilnou snahu o proniknutí za hmotnou skutečnost a nazírání ontologicky dokonalejší, celistvější představy o světě. přísně vzato se proto nejedná o dokumentování filmem, jako spíše o duchovně laděnou filmovou esej, "symfonii všehomíra", zakládající své svědectví o světě na pečlivém výběru pečlivě aranžovaných obrazů a vjemů. snímek lze vystihnout pomocí podobenství, kterých se sám chápe. jde o snahu napodobit filmem princip mozaiky z barevného písku. ta při náhledu s odstupem (shora) dává díky koplikovanému, ale přesnému (s)komponování rozličných barev, ploch a tvarů na okamžik pochopit harmonii světa, než se změní v šedavý prach. /// chrám možná puknul, prasklina ho málem rozštěpila ve dví, ale nezviklaný stojí pevně dál. (03.11.2012)

║Rozpočet $4milióny║Tržby USA $2,425,457║Tržby Celosvetovo $3,100,000▐ silný vizuálny skvost, ktorý ukáže aj krásne stránky našej planéty ako aj tie ktoré by sme radšej nevideli a za ktoré moc pyšný nemôžeme byť /videl v kine: 80%/ (16.11.2012)

U těhle dokumentů se předpokládá, že od nich člověk neodtrhne oči. Tady jsem měl ale co dělat, abych je dokázal vůbec udržet otevřené. Co mi vadilo nejvíc, byla strojenost jednotlivých záběrů. Spíš než život jsem ze Samsary cítil vyumělkovanost. Koyaanisqatsi toho řekne stokrát víc a navíc je božsky ohudebněný. Tady mě uchvátil jenom přelet nad nočním L.A., a nebýt mobílku, asi bych to vůbec nedokoukal. (23.12.2012)

Přestože zde byly pasáže, které bych klidně vystřihl (např. toho chlapa, co si rozmazává bláto po ksichtě) a v hudební složce jsou taky rezervy (samostatný soundtrack musí být dost nudný), povedené záběry převládají a mnohé jsou opravdu úžasné (pouť do Mekky, zlaté chrámy v Barmě, umělé ostrovy v Dubaji, průlet nad nočním L.A., sírové doly na Jávě, vojenská přehlídka v Číně...) Pár zajímavostí z natáčení (26.10.2012)