Mlčení

Po majstrovských žánrovkách, ktoré uspeli u más, si dáva Scorsese zase raz niečo ťažšie. A rovnako ako v Poslednom pokušení či Kundunovi, opäť o náboženstve. Pomalý film takmer bez hudby, postavený na dialógoch, atmosférických obrazoch prostredia a jemných zvukových ruchoch. Štruktúrou tak trochu Coppolova Apokalypsa. Ako ateistu ma prekvapivo bavil, psychologickým rozpitvávaním postáv, filozofickou úvahou o dôlezitosti i následkoch viery, i odpovednosti ich šíriteľov. Hodne, ale fakt HODNE dobrý Garfield. (16.01.2017)

Mlčení režisérského génia. Má to hodně pohlednou kameru, ale to považuji u prvoligových světových tvůrců za samozřejmost a povinnost, dialogy mají něco do sebe a sdělení je morálně nezpochybnitelné, zařezávané do diváka chirurgicky přesně vyrovnaným tempem a metodickým rytmem vyprávění. ALE vyrovnané tempo ani zdaleka neznačí tempo kvalitní a já osobně jsem se nestal zarytým obhájcem filmového umění proto, abych v něm trpělivě rozdmýchával víru v režisérovy božské schopnosti, která se již po pár desítkách emocionálně katatonických minut začala vytrácet a ani po 160 dlouhých minutách svého znovunalezení, na rozdíl od neoblomného hlavního hrdiny, ani zdaleka nedošla. Abych film plně docenil čistě příběhově, asi bych nesměl být tak zarytý ateista a zatvrzelý ignorant lidské slepé víry v nadpřirozené síly a v pekelné následky zrady vlastního přesvědčení; abych si ho mohl užít jako vizuální sebezpytující katarzi, nesmělo by se v něm až tolik povídat a až tolik opakovat jednoduché, všeobecně srozumitelné náboženské motivy. Bůh ochraňuj Scorseseho za to, že se do tak těžké a masově neprorazitelné látky vůbec pustil, ale tentokrát si na jeho svátost dovolím šlápnout a upřímně prohlašuji, že kdyby se v závěru za zády Liama Neesona vynořil Bruce Wayne a rozdal si to s ním v kung fu, byl bych možná z výsledku mnohem veselejší. Kundun, byť s méně závažným námětem, mě naplnil daleko více.. (21.02.2017)

Scorsese sa s nami hrá. Naporcuje nám to cez veľkolepú dobrodružnú výpravu, z ktorej nám tvrdne krv v žilách, ale cez tichú horlivosť jednotlivca. Hoci kamera nám umožňuje nahliadať do tradičného japonského prostredia a kultúry a zaberá aj širšie uhly, drží sa hlavne v blízkosti protagonistov. V atmosfére strachu z mučenia a pomalej smrti sa nesú dni Japoncov konvertovaných na kresťanstvo. Jednoduchí ľudia objavili čaro v náboženstve, ktoré im po smrti ponúka raj bez bolesti, utrpenia a daní. Tvorca filmu dáva priestor na hľadanie odpovedí. Príbeh je najmä o ľudskosti, jej protipólu a ich snúbiacich sa úlomkov. Snímka je náročná na sledovanie i vstrebávanie. Tvorcovia musia preto rátať aj s veľkou vlnou nevôle širšieho publika. Martin Scorsese však nie je z tých, ktorí by sa báli neprijatia. (08.09.2019)

Na dnešní poměry až vražedná stopáž, která dojela na stejné neduhy jako Revenant. Iñárritu měl ovšem umělecké ambice, kterými vyplňoval slabší místa téměř tříhodinové stopáže, čímž do značné míry zabil původně geniální příběh. Ovšem, že takový vypravěčský génius jako Scorsese selže podobným způsobem se stopáží jen o tři minuty delší, aniž by se snažil o art, ale celou dobu se striktně držel tématu, které pouze natahoval jako nudli, z toho jsem v šoku ještě teď! Zklamaný jsem rovněž ze samotné ideologie filmu, protože jsem se svým klasickým ignorantstvím ohledně neznalosti předlohy čekal něco radikálně odlišného. Čekal jsem cynické japonské bestie, které jdou tvrdě po krku ještě větším cynikům z katolické církve, kteří svým náboženským fanatismem zcela vědomě rozkládají cizí zemi a kulturu zevnitř (o to v podstatě vždy šlo, ačkoliv se to zaštiťovalo pohádkou o šíření božího slova). Bohužel, dostal jsem jen smějící se cynické bestie, které stojí proti odhodlaným a oddaným božím služebníkům, kteří jsou tak čestní, že větší čest snad ani neexistuje. Na potenciálně zajímavé argumentační přestřelky mezi budhisty a křesťany v podstatě nedošlo vůbec a "japonský" pohled byl zmíněn a vysvětlen snad jen při jedné z desítky konverzací, což ale shodil režisér jak úplně posledním záběrem ve filmu, tak především jeho věnováním. Scorsese mohl příběh vést mnoha směry a uzpůsobit ho na poměrně širokou škálu diváků, ale zcela evidentně si vybral jen silně věřící křesťany, kterým naservíroval špatně odvyprávěný příběh jednoho duchovního, který dosti nepřesvědčivě bojuje s popřením vlastní víry ve jménu záchrany ostatních. Sázím, že tento film se běžným Japoncům líbit nebude, ale bohužel ne z toho důvodu, že by byl kontroverzní a brutální, ale jednoduše proto, že je pro křesťany, jejichž historickou rozpínavost legitimizuje a obhajuje na úkor jich samotných. 50 % (30.01.2017)

Po neskutečném začátku, z kterého šel mráz po zádech - hovořím tak o první hodině, se z filmu, snad pro zachování věrnosti, stala tak nudná vlekoucí se špageta ničeho utopená v nicotě vzdávání se tak šedivé mlhy, až jsem se nemohl oprostit jedné jediné myšlenky: co Scorseseho donutilo toto natočit. Pan režisér zabředne do bahna Japnoska . (podotýkám, že jsem japanofil) (19.09.2017)