Mlčení

Těžko jsem si v jeden pozdní večer (a na poslední chvíli) mohl zajít na tak poutavý nedivácky film o náboženství(ch) co nevyznávám, kultuře mně vzdálené a cizí, nesoucí se v tichu, strádání, rozmluvách s Bohem, pochybách, deštích a mlhách. Nemám jednoznačný verdikt, ani jasno o sdělení, ale přesto mě Scorsese udržel ve zvláštním napětí a obrazově to byla paráda. Celou dobu mě provázely úvahy nad nesmyslností, paradoxech, iluzí a neuvěřitelnou historií křesťanství. (15.03.2017)

Chápu, že Scorsese chtěl tímto filmem něco (pro něj nejspíš velmi důležitého) říct a vlastně ani nemohu rozporovat, že v tom uspěl, jenže ne každé sdělení může uspět i jako filmové zpracování. Neřekl bych, že problémem je přímo stopáž, jde spíš o monotónnost, s kterou film neustále omílá ono utrpení křesťanů v Japonském 17. století. V historických filmech nemám, na rozdíl od těch současných, problém s náboženským rozměrem, ale tady mi přišlo, že Scorsese užil zbytečně mnoho slov k vyjádření prosté myšlenky - a to se přitom film jmenuje Mlčení, ha! 6/10 (08.02.2017)

Budu přízemní a prohlásím, že je to místy děsná nuda. Ono taky z dvousetstránkové knihy, která je spíš zahloubaným pohledem na sílu a důsledky víry než čímkoli jiným, natočit více než dvou a půl hodinový film je samo o sobě kousek, který Martin ne tak úplně zvládl. Co filmu však musím jednoznačně přičíst k dobru, jsou nádherně pojaté záběry nespoutané přírody i lidského utrpení, které kontrastují a splývají zároveň, a mistrovská práce s ruchy a zvuky přírody (cikády), které jsou takřka jako jediné schopné prorazit ono Mlčení. A co se týče herců - výkon Liama Neesona, ač vystoupí ve filmu relativně krátce, dle mého ten Garfieldův převyšuje (možná jsem ale jen s ubíhající stopáží začal být alergický na jeho neustálou přítomnost na plátně), plus nemohu nezmínit roztomile se pitvořícího, avšak jinak do morku kostí krutého pana Inoueho v podání Issei Ogaty. Celkem vzato, průměrné 3 hvězdy. (04.02.2017)

Po neskutečném začátku, z kterého šel mráz po zádech - hovořím tak o první hodině, se z filmu, snad pro zachování věrnosti, stala tak nudná vlekoucí se špageta ničeho utopená v nicotě vzdávání se tak šedivé mlhy, až jsem se nemohl oprostit jedné jediné myšlenky: co Scorseseho donutilo toto natočit. Pan režisér zabředne do bahna Japnoska . (podotýkám, že jsem japanofil) (19.09.2017)

Na tento snímok treba mať asi tú správnu, meditatívnu náladu. Dlhá, predlhá stopáž, utopená v mori náboženských traktátov a rečičiek. Určite ho budú premietať v každom študentskom UPC. Tiež som myslel, že L. Neesona tu bude viac a že bude trochu akčnejší, no pritom si tu zaskočil len na úvod a koniec, a aj to len na kus reči. Na druhú stranu sa mi ale páčila kamera a tiež treba uznať, že niekoľko scén sa po dramatickej stránke vydarilo. Len škoda, že to bolo celé ponorené do toho oceána ticha, ktorý sprevádza celý film, čo len zvyšovalo celkovú nudu. Preto by možno pomohol aj nejaký chytľavý soundtrack. Suma sumárum, pre mňa až moc nezáživné, aj keď výpravne a kamerovo slušne zvládnuté. 55/100 (21.02.2017)