Interstellar

Kdo jiný měl natočit Vesmírnou odyseu pro 21. století. Kubrick našel svého nástupce a Nolan posunul hranice lidmi obývaného vesmíru. Přerod komorního příběhu farmářské rodiny na rozmáchlou výpravu s cílem najít nový domov pro lidstvo je fascinující. Zimmer i Hoytema mají ve vesmíru dostatek prostoru pro další exhibici a McConaughey v nejlepší formě bez problému utáhne celé tři hodiny. (12.04.2024)

Nolan je prostě jinde. A zase mě uchvátil tak jako letos žádný filmař. Jeho sci-fi Interstellar je mohutnou podívanou, a to jak co se týče vtahujícího audiovizuálu a perfektního trikového podání, tak i v rámci šíře svého vyprávění, kdy prolítáváme skrze dlouhé roky, neznámé galaxie i různé dimenze. Je to fascinující podívaná, která důmyslně pracuje s tím, co důvěrně známe a vynáší to do sfér za horizontem našeho každodenního uvažování tady dole, na Zemi. Na oko ne-až-tak-vděčná pozemská linie pracuje perfektně ve prospěch vyprávění, které je na Nolana nezvykle procítěné, emocionální a intimní, přestože jsou na plátně zároveň vidět monumentální věci a hrdinové se vydávají na výpravu jak ze Star Treku. Dokonalá vesmírná podívaná, která překvapuje i dojímá - nakonec ale strhe tím, jak komplexní obraz dokáže poskytnout o slabostech i síle člověka. Film roku. (03.11.2014)

Asi ne nejlepší, ale rozhodně pro mě nejpůsobivější film letošního roku. Víc nepotřebujete vědět, tak běžte do Imaxu, nikam jinam to nemá cenu, a pak si přečtetě zbytek. // Interstellar jsem očekával už od dob, kdy na něm pracoval Steven Spielberg. Je plný fantastických momentů, které berou dech (vlna, kolotoč, ...) a nebojí se jít ve stopách největšího příběhu o cestě vesmírem, filmu 2001: Vesmírná odysea. Je tu úmyslná a hlavně nezapíraná inspirace, ale podoba končí tématem cesty a vesmírem okolo, zbytek je velice odlišný. Snad nikde se tolik neprolínala hra s časem, jak filmovým (návaznost scén, přeskakování výcviku apod., vše, co působí zkratkovitě), tak příběhovými (dramatické scény jsou často spojením dvou liní, rodina na zemi a otec ve vesmíru, přestože je dělí dlouhá doba, objektivní vs. subjektivní pohled, třeba nevidíme umírající města, ale vidíme jedno městečko a farmu...). Nolan pracuje s mnoha motivy (rodina, mesiášství, odpovědnost), kontrasty (snílci vs. praktici, pud sebezáchovy vs. touha zachraňovat) a vše se ve finále propojuje. I po technické stránce je film brilantní, důraz na detaily (kamera zabírá ve vesmíru detaily oproti velkým záběrům ala 2001) a až dokumentární styl (záběry startu lodě srovnejte se záběry ze startů Apolla;-)). V závěru se ukazuje, že i nejlepší současný americký režisér je svým způsobem otrokem svých diváků a nemůže si dovolit utnout film dříve nebo ho nedovysvětlit do detailu, ne v tom případě. To společně s průhledným scénáristickým twistem zamrzí, ale rozhodně film nezkazí. Tak moc jak je tahle vesmírná cesta nedokonalá (a že samozřejmě je), tak o to je působivější a zůstává zahryznuta pod kůží. PS: doufám, že Nolan se Nolan naučí zabíjet důležité postavy ve svých filmech:). PPS: dojímá mě, jak si lidé myslí, že to je ekologický film, přitom to je naopak:)) (06.11.2014)

Nedávno jsem navštívil významné knihkupectví a po rozpačitém bloudění mezi regály jsem obsluhu překvapil dotazem na sekci knih se sci-fi tématikou. Odkázali mě k regálům, kde se to zjevně hemžilo tituly a obrázky plnými magie, draků, čarodějnic a upírů. Je to logický důsledek dlouhodobého vývoje, kdy zájem čtenářů i diváků převážil ve prospěch fantasy, které nezatěžuje tolik mozkové závity a obvykle bývá zábavnější. Pohádky vždycky táhly. Sci-fi titulů se natáčí jako šafránu a žánr sci-fi je obvykle jen zástěrkou pro horor, western nebo komedii ve sci fi kulisách. Díky Interstellar jsem měl pocit žánrové renesance, protože jde po dlouhé době o čistokrevnou sci-fi podívanou bez kouzel, mystiky a mytologie. Prostě vědecká fantastika tak, jak se tradičně chápe. Věda, boj s přírodou i se sebou samým a člověk opírající se o techniku a technologie. Navíc, v případě Interstellaru se jedná o typický blockbuster, kde velký rozpočet umožňuje zažít velkorysou podívanou se špičkovými triky a hvězdným obsazením. Fanoušek sci-fi, ale nejen ten, může zažívat velké dávky emocí při průletu černou dírou, přistávání na cizích planetách a putováním mezihvězdným prostorem. Film se dá považovat za jakési pokračování odkazu Stanleye Kubricka, lehce šmrclého Spielbergem. Osobně mi sice vadila určitá dávka nadbytečného patosu a emočních manipulací s divákem, stejně jako pro mě příliš nastavovaný pozitivní konec, protože pro mě mohl příběh skončit o 20 minut dřív, ale při všech výhradách jaksi nemám s čím srovnávat, resp. který film dát Nolanovi za příklad. Tohle prostě za poslední dekádu vyčnívá hodně okatým způsobem. Jeden z mála případů, kdy se blockbuster vyprodukovaný velkým studiem vymkne z tradičního schématu pohádkových vyprávěnek pro rodinné publikum a vznikne dospělý film. Celkový dojem: 90 %. (17.11.2014)

Komentář obsahuje spoilery, takže by ho neměl nikdo číst, jelikož nic nepochopí. O tomhle filmu se ne až tak dobře píše, jako se o něm potom skvěle diskutuje v hospodě. A že bylo o čem. Dobré je vypravit se na film s někým obeznámeným v matematice nebo fyzice, diskuse pak bude o to zajímavější. Ne ani tak pro samotnou zápletku, pokud člověk věnuje trochu pozornosti světu "science" a ne jen "fiction", nemělo by mu alespoň v obecné rovině porozumění dělat potíže, ale proto, aby si popovídal taky o tom, co z toho by nemusela být jen fiction. Nebo o tom, jak nacpat čtyři rozměry do tří. To byla asi nejpromyšlenější scéna filmu. Jak do toho člověka uvrtat, aby se neztratil. Musí se mu jeden ubrat, takže může do kteréhokoli času, ale stále do stejného místa a kam jinam než do knihovny. Hezká myšlenka s tím, kdo jsou to ti "oni", co nám pomáhají. Problém jsem spíš měl s motivací jedné z postav (sabotéra, co nedokázal snést omyl) a jedna postava mi tam zase chyběla, konkrétně milý paní doktorky. Měl tam dost zásadní roli a přitom se tam vůbec neobjevil, to mě trochu zklamalo. Ještě jedna věc, to jsme s kamarádem nedokázali rozhodnout, jestli z děje vyplyne, ale podle mě je v tom chyba, nemůžu si pomoct. Takže naše budoucí já nám postaví červí díru do galaxie s našimi potenciálními budoucími domovy, ze kterých si musíme vybrat ten pravý. Musíme k Saturnu, proletět červí dírou, pak odvysílat zpoza horizontu události prostřednictvím gravitace údaje, abychom dořešili rovnici, na základě které postavíme nové vesmírnéí stanice ve stylu Ráma pro cestu na nový svět - bylo by asi moc složité, kdyby ten portál postavili budoucí lidé rovnou na novou planetu? Nebo to má symbolizovat, že díky tomu jsme se to vůbec mohli naučit a kdyby nám to postavili rovnou, vlastně bychom nepřežili, protože bychom se nenaučili jak to udělat? Možná, možná nepotřebujeme Eso Rimmera, nebo aby někdo napsal domácí úkol za nás, ale aby nás namotivoval a nás to bavilo spočítat samotné. Zmatení? Vy co jste viděli byste neměli a vy co ne máte smůlu, já vás varoval. Jo ještě jedna poznámka. O nějaké mezinárodní kooperaci tu není ani řeči, všude vlají vlajky americké, ale na druhou stranu je tak film aspoň upřímný a neztrácí absolutně čas s politickou korektností. Tak jo, dám plný počet i s výhradami, protože to, že ještě tři hodiny po skončení filmu bych o něm s chutí debatoval, je přidaná hodnota. Update: Neil deGrasse Tyson o Interstellar. (08.11.2014)