Obsahy(1)
Inscenace režiséra Jana Kačera z roku 1967 je jednou z legend českého divadla. Spadá do období prvních nejšťastnějších let Činoherního klubu. Patřila k pražským divadelním hitům a mimořádných úspěchů se dočkala i v cizině.
Revizorem, který byl natočen v televizním studiu v roce 1971, připomínáme letošní zářijové sedmdesátiny Pavla Landovského (hraje Hejtmana) a stejné říjnové výročí režiséra Jana Kačera.
A blahopřejeme.
(oficiální text distributora)
Recenze (35)
Bylo, nebylo, v dalekém království žil, byl jeden herec jménem Pavel Landovský a byl neskutečně dobrým hercem. Pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Na scénu přišel jako vždy trapný, uřvaný a neskutečně špatně hrající Landovský, kterému se jako vždy podařilo mi zkazit dojem z jinak brilantního celku. ()
K výtkám o přehrávání Landovského a jiných nutno dodat, že oproti uměřeně (či přiměřeně) pojatého satirického groteskního dramatu na premiéře 14.5.1967 se inscenace postupem doby posunula do jakési crazy grotesky či frašky, jak je zřejmé z TV záznamu. Herci přehrávají, někdy příliš - a zbytečně. (Původní pojetí inscenace bych honotil 5*) ()
ČEMU SE SMĚJETE?! SAMI SOBĚ SE SMĚJETE!! Jedno z vrcholných dramat ruského realismu získalo v Čechách hmatatelnější kontury zásluhou Činoherního klubu roku 1967. Perfektně obsazená satirická komedie má díky tématu korupce, lhaní a přetvářky stále hodně co říct. Nezestárly ani vtipy, je však otázkou, zda-li budete brečet smíchem, či zoufalstvím nad povahou naší, čili lidskou. Postavu podvodníčka Chlestakova, který se dokáže chopit předhozené příležitosti, přesně vystihl tehdy velice mladý Jiří Kodet, důstojnými (spolu/proti)hráči jsou mu mimo jiné Pavel Landovský (hejtman), Josef Abrhám (věčně nalitý poštmistr) či Helena Růžičková jako kvalitně ovnaděná hejtmanova manželka. Pokud se vám třeba v rámci školní povinné četby nechce Revizora číst (alespoň tuším, že do ní patřil), je tohle přiměřeně zábavná alternativa. 85% ()
Kodet dělá Chlestakova se ctí, ale to, jak Kačer popisuje v bonusech Pucholtovo pojetí "ušatý ňouma měnící se v monstrum", to člověku nedá spát. A že v původní koncepci to byla inscenace o strachu, si lze lehce představit, ale zároveň má Kačer recht, že do studiového záznamu to úplně neprolezlo. I tak ovšem jeho verze slouží té dodnes neskutečně aktuální dvousetleté hře o něco pokorněji a zároveň objevněji než efektnější Fedotovova. ()
Ta za prvé chci říct, že se mi nelíbí televizní záznam, natáčený ve studiu. Škoda, že nebyl vytvořen záznam z divadla. Chybí mi smích lidí a trochu větší přirozenost. Je vidět, že ani tak kvalitní herec jako Pavel Landovský se občas neubrání a koukne do kamery. Možná to byl příkaz rejžy kdo ví. Dalším mírným mínusem je to, že hercům není někdy rozumět. Hlavně právě Landovskému a občas i H. Růžičkové. Převážně pak, když na sebe ječí. Jinak ale sledovat mistry v akci je docela paráda. Výkvět tehdejších nejlepších herců byl zajímavý, nicméně přes uvedené mínusy si myslím, že jednou mi to stačilo. Proto také nedávám maximální hodnocení. ()
Galerie (5)
Photo © Česká televize / Vlasta Gronská
Reklama