Vnitřní vesmír

INNERSPACE (1987) ___ "Nezajímá mě, jak vypadáš v obličeji, nýbrž to, co skrýváš uvnitř, to je to skutečně důležité ." ___ Povšimněte si, že téhož roku přichází Francouzi s kultovní sérií Byl jednou jeden... život. Co z toho můžeme vyvodit? Jedna vlaštovka jaro nedělá, dvě už by mohly, proto si sám pro sebe dovolím překřtít sedmaosmdesátý rok na rok filmařů-anatomů! ___ Ať už mi bylo dvanáct, nebo čtyřiadvacet, bavil jsem se u tohoto filmu stejně. Škoda, že jsem líný, zjistit si, jak bych dnes zareagoval na tu francouzskou sérii, ta se mi ve dvanácti, mám-li být upřímný, moc nelíbila. 70% (02.10.2017)

Nemůžu se ubránit tomu, že jinak výsledný velmi pozitivní dojem kazí pár nepochopitelných/nepovedených scén,například- zápas v autě s liliputánsky zmenčenými záporáky byl pořádně velkej úlet.Jinak hodně na pohodu film u kterého jsem se slušně bavila,žasla nad neuvěřitelnou podobou sympatického Dennise Quaida s Harrisonem Fordem a smála se nad komediastvím Martina Shorta. (13.08.2010)

Pohodová sci-fi komédia s námetom pritiahnutým za vlasy, vďaka humorným odľahčeniam však prekvapivo funguje. Jerry Goldsmith odvádza tradične dobrú robotu aj keď tentokrát bez výraznejšieho ústredného hudobného motívu. Herecké obsadenie neurazí, ani nenadchne (Snáď len Meg Ryan je príjemne očarujúca). Množstvo kreatívnych nápadov a vydarená scéna s meniacou sa tvárou tento film držia v príjemných nadpriemerných vodách. 70% (07.09.2008)

Pokud mám být upřímný, tak mě docela mrzí, že se ke mně Vnitřní vesmír nedostal mnohem dřív, za mých mladých let. To bych ho totiž určitě docenil mnohem víc. Dnes už mě ta všudypřítomná infantilnost spíš štvala, což platí i o Martinu Shortovi v jedné z hlavních rolí. Zato Dennise Quaida a Meg Ryan jsem si užíval každičký okamžik, kdy se objevili na obrazovce. Pochvalu si zaslouží i triky, které vypadají i dnes velmi uvěřitelně, a Goldsmithova hudba a to zejména v těch špageťáckých pasážích. Pokud si mám ovšem vybrat svou oblíbenou komediální sci-fi z osmdesátých let, bez mrknutí oka volím trilogii Návrat do budoucnosti (ta sice zasahuje třetím dílem i do let devadesátých, ale vzhledem k tomu, že ten byl natáčen zároveň s dílem druhým, do osmdesátkového ohraničení se trilogie podle mě stále vejde), kterou miluju bez výhrad. Po příběhové, režijní i herecké stránce (těch sympatických postav je tam jednoduše mnohem, mnohem víc) je na tom prostě Zemeckisovo dílo o dva stupně výš, což se musí logicky odrazit i v mém hodnocení. Ale jak říkám, vidět Vnitřní vesmír před dvaceti lety, mohl z něj být pro mě stejný kult jako Návrat. To už se ale nikdy nedozvím. 70% (11.05.2013)

Okouzlující sci-fi komedie v produkci Stevena Spielberga, z úžasných 80. let, která je jakousi variací na Fantastickou cestu. Vnitřní vesmír jsem si připomenul po téměř dvaceti letech a s radostí jsem zjistil, že neztratil nic ze své uhrančivé přitažlivosti a trikového půvabu. P.S. Tento film má u mne jedno malé, bezvýznamné mínus a sice za to, že vyfoukl mému oblíbenci Predátorovi Oscara za vizuální efekty. Ale já mu to odpouštím. A rád. (05.01.2015)