Hranice smrti

Žádný politický přesah bych tu nehledal - dobové zasazení a otřepané klišé v podobě vraždících nácků slouží spíš jen k upoutání publika, ale na druhou stranu alespoň odlišují Frontiére(s) od jiných filmů daného žánru. Tenhle kousek se mi líbil možná o chlup víc než jemu podobné - díky sexy Gilbertě (všimli jste si jakou měla pěknou kérku?), jejímu vyšinutému otci a jatkám v závěrečných 20 minutách - ale postavy se chovají stejně debilně jako jinde a tak ode mne Hranice smrti dostávají stejný počet * jako Texaský masakr, Hostel II, Pach krve nebo Metro. (28.10.2008)

Spatny to nebylo, ale o nic extra se nejedna. Jednak by film chtel zkratit, uvod o nejakejch nepokojich v Parizi je vicemene zbytecnej, klidne se mohlo zacit prijezdem do hotelu. Pak uz zacina stokrat omletej pribeh o uchylny rodince, ktera ale tentokrat je sestavena z vicemene normalne vypadajicich lidi, nicmene jako zaporaci dostacujou. Nicmene tvurci meli dobrej napad a tam, kde vetsina filmu konci, tj. zmasakrovanim pubertaku a utekem toho nejsympatictejsiho, tak tady se jeste pokracuje dal, je tu pridanej nakej nacistickej motiv a film je docela zajimavej. Nicmene to, co hlavni hrdinka vydrzi, je fakt hodne prehnany a jeji kamosi jsou vysoce nesympaticky. Jinak film nespoleha na naky lekacky, ale spis dusnou atmosferu, ktera se ale dari jen malokdy, nicmene to uplne vynahrazujou naprosto libovy brutalitky, ktery jsou tady fakt hodne drsny. No a tohle vsechno je natoceny docela zajimave, i kdyz misty drobet neprehledne, takze 3* bude tak akorat. (04.05.2008)

Tak a máme tu další jatka. V poslední době si při sledování novodobých hororů, říkám, že se nejspíš filmaři pokoušejí změnit žánr. Dneska když se řekne horor tak to neznamená napětí ale maso. Občas se sice najde nějaká světlá vyjímka ale jinak se žánr horor změnil na žánr vyvražďovačka. Stejně tak je tomu tak i v případě tohoto snímku bývalého "reklamáře", který svůj "rychlostřihačský" kurz nezapře. Film je jedno velké klišé a tak zde opět máme dům (v tomto případě hotel) obývaný jednou hodně divnou rodinkou, kteří se jistě neřadí mezi vegetariány a jíž vede jakýsi bývalý nácek, který je nejspíše hodně zklamaný z toho, že už skončila 2. sv. válka a chybí mu nějaké to mučeníčko, které si dopřává na náhodných zbloudilcích, které zavítají do jeho hotelu. Jednoho dne v tomto hotelu hledá azyl i taková ne zrovna nevinná partička ve které samozřejmě nemůže chybět dívka. Po chvíli však zjistí, že maso, které jim bylo podáváno k večeři zřejmě nebude hovězí a začnou se dít věci. Kdo celou dobu čekal na krev tak se konečně dočká pár brutálních momentů ale pro ty kdo byly odchovaní italskými slashery a viděli nějaký z dlohé řady novodobých amerických (skoro)hororů to nebude nic nového. Prostě klasika. Přeštípané achilovky kleštěmi, sekery zaseknuté na ruzná místa na lidském těle, podřezaná hrdla, ustřelený prsty a prasečí výkaly. Snad jen člověk uvařený v páře nebo scéna s cirkulárkou by se dali nazvat inovací v počtu různorodých morbidních zabití. Ale i tak nemá film v rámci žánru co nabídnout a jistě nikoho nepřekvapí, že opět přežije pouze něžné pohlaví, které by mohl nakládačku, kterou za film dostane závidět i Bruce Willis. Ale je zajímavé, že zuby jí zůstali po těch kopancích a ranách všechny:o) (23.08.2008)

Ach to naše slavné mučení. Všechno šlapalo celkem dobře, až do jednoho momentu, kdy mě hlavní ženská postava začala tak trochu vadit. Je těžké posoudit, jak se lidé chovají v takových situací, asi to bude individuální, ale jak se chovala a pohybovala... jako by nechtěně přehrávala a působilo to na mě velice komicky, takže jsem si spíše přál, aby jí dostali náckové taky a to je zlééé. (23.08.2014)

Přespávat v odlehlých motelech nikdy nebylo nic bezpečného. Už by si to ti mladí mohli zapsat za uši. Zvlášť když jsou neobsazené a majiteli je neonacistická kanibalská rodina, jejíž děd rád nosí nacistickou uniformu a vládne železnou rukou. Tři mladíci a těhotná dívka, která se ještě bude hodit, tak v klasické lineární vyvražďovačce okusí jejich (ne)pohostinnost, divák navrch dostane několik explicitních krvavých detailů. Sadisté ani nemusejí klepat na dveře. Povařit zaživa v horké páře, prostřelit hlavu, přeřezat achilovku, poležet na cirkulárce. Alexandre Bustillo, Julien Maury, Alexandre Aja – Francouzi, se kterými by se chtěl Gens (pak leckoho naštval Hitmanem) rovnat, ale rozhodně na ně nemá. Vizuálně ale solidně běsní. Jinak nepřekvapí, neumí atmosféru, ale na debut dobré. (20.11.2014)