Avatar

Scénář: James Cameron .. Nové světy zítřků. Filmařské i environmentalistiké. Oslava matky přírody, kdy jsem z pohlcenosti do provedení a vizuálního vtělení se dvě a půl hodiny okem nemrkl. ___ Vizuální vyvrcholení, které kope do zadnice resp. do pozadí úvahy nad ne zrovna zajímavou stavbou příběhu (asi je skutečně méně náročné pracovat přes deset let na technologiích, bytostech a zpracování než na originálním fantasy příběhu). Mainstreamový a klišovitý příběh je zde prostě jen prostředek pro rozvinutí vyprávění a přestavení fantaskního světa na hranici technologických možností kinozábavy, který má být přístupný všem společenským vrstvám. ___ James Cameron filmařsky nezklamal, ovšem to své pověstné něco víc (na bázi sci-fi) tentokrát spíše přetavil do formátu něčeho víc podobného Titanicu, kde je taktéž jasné CO bude, ale ohromující je JAK to probíhá. Fikční svět Pandory je neskutečný, živý, sálá z něj úcta k přírodě a z celého filmu mne nejvíce bavilo objevování fauny a flóry vzdálené planety (úchvatná první noční scéna apod.). Svět vzdálené planety je prostě neuvěřitelně promyšlený a v tom tkví jeho největší účinnost. Výborně jsou na tom i postavy rasy Na’vi, kde nejpropracovanější (a nejpřitažlivější) je Neytiri. I její český dabing (na který se tentokrát nadávat nedá) byl dost procítěný. Zato hudební stránka superlativů nedosahuje, má sice efekt podtrhující momenty, ale dost se také opakuje. ___ Z technologického hlediska nejlepší film, který 3D kinosály mohou momentálně nabídnout, byť jdou na několika místech vidět drobné technologické rezervy. Obraz bere dech, má hloubku a poutavě pracuje s prostorem i různými efekty. Cameron jistě opět předběhl svou dobu a natočil vizuální bonbónek, ale obavy mám, jak dlouho mu tento primát vydrží. Takový Terminator 2 také přinesl revoluční kabát a akčně-apokalyptické trikové sekvence, ale pod tím byl ještě o pár tříd silnější vizionářský příběh na téma budoucnosti, jenž z něj udělal všestranně fungující milník kinematografie, nesoucí si svůj status dodnes. A zde mám největší obavu, že Avatar (jenž stál skutečně mnoho peněz a věnovalo se mu především neskutečně mnoho času ve vývoji i post-produkci, což se na výsledku plně a kladně projevuje) jako celek bude mít z Cameronovy svaté trojice (Terminátor 2, Titanic, Avatar) největší náchylnost k zastarání a dlouhodobé neúčinnosti. Dneska jde o špičkový produkt, kterému při premiéře plné hodnocení rád udělím, ale jaká bude jeho trvanlivost a kde bude jeho místo za deset let? (17.12.2009)

Přišlo to, co přijít mělo. Vždycky, když se rozezvučely ty opojné, domorodé a vycizelované world music kompozice, říkal jsem si, jestli to takhle bude ještě pokračovat, nebo už to konečně začne. Je skvělé, jak tu funguje všechno jinak. Teda všechno. Dokud se opájíme barvami, sníženou gravitací a tvory vygenerovanými pomocí lysohlávek, teče nám slina po bradě. Jenže co z toho, když se pak Ripleyová minutku hádá s Ribisim a na minutovém prostoru oba vygenerují nejsilnější emoce na půl kilometru pralesa a hodinu stopáže. A pak už je to dokolečka. Člověk začne být fascinován tvary, věcmi a živočichy, aby ho následně vytrhlo z rytmu jemné políbení, kmenová rada nebo jiná proprieta, kterou už v životě vidí po desáté, ale díky technologii jí má dneska chuť poprvé odpustit. Bez otvíráku, bez pořádného finále a s hrozně zlou vojenskou gumou, která si myslí, že kovbojské hláškování vždycky zabere. Z Camerona si nepamatuju vůbec nic, z 3D si toho pamatuju hodně. Mrzí mě to. (17.12.2009)

Sbírka vašich nejoblíbenějších filmů, na kterých jste vyrůstali, upečená v hitech troubě a zalitá vývarem z Pána prstenů nebo Matrixu. V Avatarovi je snadné rozeznat stopové prvky jiných filmů, čistě proto, že pracuje se základními archetypy (hodní vědci, zlí vojáci, nevinní mimozemšťani, zákeřní obchodníci), tak základními, až je z toho cítit jemné pohrdání Camerona dějovou osou. On se soustředí na detaily a mučí svůj štáb tak dlouho, dokud z uhlí neudělá diamant. A pak ho mučí ještě chvilku, aby ho zbrousil do oslepujícího lesku. Technická stránka je neprůstřelná, snaživé herce nepokoří ani průměrný český dabing a emoce pryští z akčních scén, romantiky i těch nejkomornějších okamžiků. Ne každému bude poselství filmu po chuti, ale zpochybnit ho, stejně jako otupit sílu Cameronova comebacku a technologickou vyspělost filmu dost dobře nejde. Skláním se, jako ta bájná okřídlená stíhačka, kterou si Jake ve filmu ochočí. Jime, teď už mě máš nadobro v hrsti. (15.12.2009)

Tříhodinové bukkake, kde publikum slastně hltá vše, co mu jeho podmanitel Železný Jim dává. Ale stejně jako sexuální akt užitý pro příměr i "Avatar" je velmi mnohoznačný, konkrétně každou úžasnou věc vyvažuje problém vkrádající se na mysl. Snímek je typická cameronovka, tedy to co „lidé od fachu“ pateticky nazývají „velké kino“ - spektákl se srdcem, aneb analyticky vzato precizně vystavěný film, který podle mnohokráte ozkoušené šablony dávkuje technologicky úchvatnou podívanou, dramatickou akci, primární emoce a náznak přesahu. Onen přesah vždy u Camerona prostupoval jako klíčový motiv celé dílo a zpětně ho obohacoval (osud v "Terminátorovi", mateřství ve "Vetřelcích"). I tentokrát je ohromnou silou filmu technologie - vše je dokonalé, stvořený svět bere dech, ale nelze se ubránit deziluzi, že hmotu nahradily nuly a jedničky. Nechat lidi poskakovat se snímači na těle před modrým pozadím už není tak opulentní jako vidět úchvatné efekty navzdory rozpočtu v "Terminátorovi", fascinovaně pozorovat detailně promyšlenou futuristickou vojenskou technologii ve "Vetřelcích" či žasnout nad logistickou monstrozitou projektu jako "Propast" (možná proto propagační kampaň "Avatara" tak zdůrazňovala finanční potíže při natáčení a technologické okouzlení hollywoodských velikánů pozvaných na plac). Podobně se s každým úžasným záběrem fantaskní Pandory vkrádají asociace s kýčovitými obrázky z plakátů či puzzle pro romanticky rozervané teenagerky (vedle kompoziční podobnosti je neoddiskutovatelná totožná barevná paleta). Vyprávění plné v patosu naložených uhrančivých velkých slov a myšlenek o prozření a boji za záchranu starobylého světa zase na druhé straně vyvolává kritické myšlenky, které odhalují prožívanou vinu bílého muže v postkoloniálním světě a jeho sen o přijetí do rodu, který jeho soukmenovci či předci dříve pomáhal ničit a jehož půdu drancovali (ostatně geneticky čisté modráky hrají afroameričtí či indiánští herci), případně touhu přijmout exotický pohled na svět, který narozdíl od diskreditované vlastní kultury ještě skýtá příslib neznásilněného ráje. Paradoxně s sebou tento pohled také nese kritiku závěru filmu, kde hrdina pomůže utiskovaným zvítězit tím, že oni přijmou jejich původnímu smýšlení cizí přístup totální války. Ale všechny předchozí výhrady má pomoc smáznout zdejší všeobjímající přesah ekoligické provázanosti, který je podpírán ideou zření podstaty namísto hmotného povrchu, buddhistickou metaforu s plným šálkem a reinkarnačním mysticismsem. Kdo neuvěří, neprozře. Kdo nevyprázdní svou mysl, nepřenese se do těla avatara a nepozná krásy zdejšího světa. Ale to už tu letos jednou bylo - takřka doslova to samé - ve "2012". Stejně jako Emerichův film i Cameronův epos lze dlouze napadat, ale nic to nezmění na tom, že ve své kategorii je vynikající. Jenže tou kategorií v případě "Avatara" pořád zůstává ohraničený prostor výpravných spektáklů pro široké publikum (pro které je ostatně mnohoznačnost typická), nikoli celá kinematografie. 9/10 (30.12.2009)

Velká dobrodružná pohádka pro nás, co jsme celé ty měsíce a roky čekali, až to přijde a velkolepá podívaná, která se ve finále stává tak obrovskou, že to lidské smysly nejsou schopny všechno absolvovat a normální režisér ukočírovat. A právě tady se ukazuje, že dát si na film tolik času se někdy opravdu vyplatí do poslední minuty a dolaru. Lidumilné etnicko-ekologické poselství sice v mém případě svou otevřeností netrefilo cíl, ale všechno ostatní je součástí opusu, který tu ještě nebyl. Vykulených 90% pro film, jaký minimálně do svého pokračování nebude mít v globálním měřítku obdoby. (17.12.2009)