Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Eduard LandischHudba:
Jiří VáclavObsahy(1)
Bravurní dialog mezi stárnoucím španělským velvyslancem (Jiří Adamíra) a ovdovělou Marií z Pernštejna rozenou Manriquez de Lara (Hana Maciuchová). Velvyslanec se snaží umravnit mladou vdovu a zmírnit i případné nepříjemné následky jejího chování. Konec konců pro katolickou šlechtičnu, navíc Španělku, se opravdu nehodí mít milence. A mladá vdova je nejen půvabná, ale i hbitého jazyka. (Jezinka)
(více)Recenze (37)
Až příliš fantaskní dialog, který spíše odráží myšlení současnosti, než tehdejší doby. Bez hereckého umění obou protagonistů by to spadlo jako domeček z karet. ()
"Divadelni" inscenace, dialog mezi dvema lidmi - viz obsah. Spatne to neni, ale ja na divadlo tohoto typu moc nejsem... 3+ ()
Praha roku 1603. Ta Praha, jejímuž vlivu se tak snadno podléhá... Rozhovor "strýčka Guilléna" (pohřbeného později na Malé Straně u sv. Tomáše), jednajícího vždy v zájmu svého Španělska, s Annou Maríou Manrique de Lara y Mendoza, vdovou po Janu V. z Pernštejna, jejíž tchyně (María Manrique) mimochodem přivezla do Čech sošku Pražského Jezulátka. Anna María, jež předtím strávila deset let v nenaplňujícím manželském svazku (jejich syn Vratislav Eusebius byl jinak posledním žijícím Pernštejnem) a nyní již byla šestým rokem vdovou (bylo jí už dost přes třicet), se až příliš často scházela s Karlem z Lichtenštejna, což s ní španělský velvyslanec přišel probrat - a že to byl rozhovor vydatný. V inscenaci se to nezmiňuje, ale Lichtenštejnova zákonná manželka Anna z Boskovic si opravdu vytrpěla hodně: "služka upustila Annina malého syna, takže na místě zemřel". Co je proti tomu tady nějaká mužova nevěra... Na můj vkus je to příliš konversační (najedenkrát nelze všechny ty repliky pojmout - když jsem se nad jednou zamyslel ("Říkáte pět náboženství... Co my víme, jestli by jich nemělo být osm. A jestli devatenáct náboženství je dost na chválení boha."), hned mi unikly další tři...), možná to působí až trochu nevěrohodně, jak pohotově obě postavy reagují, chce to se opravdu soustředit. "-A ono to nešlo. -Ale on to zkoušel." ()
"To se divím, že tu nejsou i machometáni." Podle toho, co říkal strýček Guillén, muselo být období baroka dobou plnou revolučních objevů a vynálezů, stejně jako později konec devatenáctého a začátek dvacátého století. Pozornému divákovi jistě neunikl ani detail, v podobě nedopnutého barokního límce na krku Hany Maciuchové, který se od páté minuty sám dopnul. ()
O tom, jak dva vysoce postavení, a tedy jistě i vzdělaní Španělé při zmínkách o španělských reáliích, ať už vlastních nebo místních jménech, permanentně používají místo španělštiny jakousi zvláštní chespañol. Asi je to tím, že už dlouho žijí v Praze. Škoda, mohlo být o hvězdičku víc. ()
Konverzačně nudný historický film, který připomíná divadelní představení. [243. hodnocení, 30. komentář, 88%] ()
Unikátní televizní inscenace, jež zaznamenává dialog mezi stárnoucím španělským velvyslancem a mladou vdovou po českém šlechtici, narozenou rovněž na Iberském poloostrově. Tento rozhovor se odehrává v Praze v roce 1603. O úspěch této krátké inscenace se zasloužili vynikající umělci J. Adamíra a H. Maciuchová, kteří svým umem nedovolili divákovi ztratit ani na chvíli pozornost. O. Daněk, autor scénáře a režisér, známý podobně skvělými historickými inscenacemi, vytvořil jedinečné dílo, jehož kvalita byla podpořena hereckým mistrovstvím obou hlavních představitelů. ()
Zajímavě a zručně napsaná konverzační TV inscenace, v níž exceluje Jiří Adamíra - jako by role byla napsána přímo pro něj, jeho laskavý, i když místy štiplavý sarkasmus a podmanivý hlas jsou nepřekonatelné. Zato afektovaná, občas až hysterická Maciuchová mi do představy španělské šlechtičny příliš nesedla - chyběl jí byť jen náznak aristokratické rafinované noblesity, chovala se spíš jako do historického kostýmu navlečená koketa z předměstí. I Daněk myslím při psaní jejích replik trošku přestřelil, mnohé z nich byly stěží představitelné u ženy, byť vysoce postavené, v rudolfinské době. Tahle inscenace si tak trochu hraje na něco, co není, i když je divácky nepochybně vděčná. ()
Existuje autorské pravidlo o dvojicích, které mají jiskru a tou bezpochyby Don Guillén a paní Pernštejnová jsou, starnoucí muž snažící se uhájit zájmy španělské koruny vs. hřešící vdova po pánu z Perštejna, nádherna dynamika a dialogy, které mají určitou myšlenku a je o něčem. GoT by se mohlo učit, jak by šlo nahradit vatu :D ()
Herecký koncert Adamíry a Maciuchové. Špička. ()
Tyhle historické inscenace Oldřicha Daňka si vždy zaslouží plný počet hvězd, neboť je v nich vše perfektní - scénář, režie, herci. Zde obzvlášť mistrný Adamíra a kupodivu i Maciuchová. Zřejmě se jí s manželem dobře hrálo. ()
Jestli se dá o něčem říct, že to nemá chybu, je to tahle perla. Na stupnici pěti hvězd deset. ()
Dosud jsem v TV neviděl nic co by překonalo Daňkovy Španělé v Praze. Pouštíme si je s manželkou kdykoliv si chceme odpočinout a duševně se osvěžit. Je to dramatické umění na mimořádné světové úrovni. O námětu lze zjistit podrobnosti v knize historika Josefa Janáčka Ženy české renesance. ()
Daněk už mi leze krkem i ušima. ()
Souhlasím s oběma předešlými komentáři, tomuhle se říká herecký koncert! Daňkův humor je úžasný, na nic si nehraje a doslova odrovná některými dialogy. Tohle bych mohla vidět denně. ()
Nepotřebujete hromady peněz, mraky herců, efekty....Nač, když máte perfektní scénář a dva perfektní herce? Pak už vám stačí jen jedna dobově načančaná místnost a dostanete to nejlepší, co jste si jen mohli přát. Nádhera... ()
Typická nudná muflonní normalizační pseudohistorická žvanírna. ()