Armáda démonů: Matka slz

Všem muselo být jasné, že Matka slz nebude po tolika letech fungovat stejně dobře, jako ve své době Suspiria a Inferno. Tudíž na to šel Argento malinko odlišnou cestou. Fascinující obrazy plné barev a nepolapitelným zlem nasáklá atmosféra tak šla stranou, místo toho se soustředí na kmitající děj a hojnou brutalitu. Ta tu vystupuje ve větším množství než jindy, gore se opravdu povedlo, i když ho občas naruší nedomrlé počítačové efekty. Argento se s novou látkou a na dnešní moderní dobu popral více než dobře, spokojenost je tedy na místě, přesto jsou jeho starší dítka ve své kvalitě samozřejmě pořád nedostižná. (30.12.2010)

Myslím, že Dario Argento musel mít slabou chvilku, když točil tento film, neboť jsem přesvědčena, že kdyby byl v lepší formě, dokázal by z takového námětu vytěžit mnohem více a hlavně by to dopadlo mnohem lépe. Hlavní a dost zásadní slabinou tohoto filmu je scénář. Některé scény a dialogy, které, ač měly působit zřejmě děsivě, vyzněly často spíše směšně a hloupě. Spousta jich je sice velmi povedených a působivých, ale nestačí napravit vše ostatní. Scénárista zřejmě také nebyl v náladě. Oproti tomu dokáže snímek držet nad vodou přítomnost Asii Argento a vydařená hudba, která svým hororovým vyzněním zachraňuje to, co tvůrci neúmyslně předvedli spíše jako nepovedenou frašku. Především fenomenální závěrečný song Mother Of Tears v podání Daniho Filtha a Claudia Simonettiho. Marně jsem doufala, že alespoň konec by mohl být trochu nápaditý, asi jsem toho čekala moc. Mohl to být děsivý horor, na který budete dlouho vzpomínat. Nevyšlo to. Škoda. (22.02.2009)

DARIO ARGENTO, ARMÁDA DÉMONŮ: MATKA SLZ (2007) ________ Očekával jsem surrealistické hrátky, expresivně stylizovanou barevnost, orgii ničím nespoutaných šílených a osobitých nápadů, v jejímž víru budu jako divák zneuctěn, sežvýkán a zase vyplivnut - ale nějak si teď, asi deset minut po zhlédnutí, nemohu vybavit cokoli, co by mohlo být onou často zmiňovanou lekačkou, která snad jednoho z Vás dokonce skopla ze sesličky... vlastně mi v mysli utkvěla jediná scéna, která měla navíc mizernou stopáž, rozuměj příliš krátkou pro dokonalé vychutnání: Šlo o lepé tělo mladé (no není to relativní..?) čarodějky s nádherně vyvinutými ňadry, přes něž si úhlavní nepřítelka všeho DOBRA oblékala rozevlátou, dlouhými-věky-potrhanou košilku barvy krve se zlatým nápisem ve stylu "to, co spatříš není, co nespatříš je ", ovšem zřejmě pozpátku a v nějaké cizí řeči. Těžko totiž budu moci kdy opomenout, že ta rozkošná košilka místo kdesi u kolenou skončila asi tak (SPOJLER:) v půli nahého zadečku. Tento poněkud "vilný" okamžik byl pro mne jediný opravdový šok, jenž mi neškodný Mistr Argento uchystal... (10.12.2009)

V předchozím karetním dílečku chodil Dario příliš dlouho kolem horké kaše, takže je milé, že v Matce slz je první brutálně-krvavý vrchol už v osmé minutě. Vlastně se mi hodně líbí sinusoida napětí s kterou pracuje, nahoru-dolu-nahoru, divák je naučený očekávat velké finále a ono tady vlastně vůbec není, neb film má těch hrůziplných vrcholů víc. Generované napětí je příjemně mrazivé, občasná úleva "no fuj" je při některých obrazech nutná, každopádně hardcore gore či čistokrevný splatter? ... to už je jen živná půda s vratkými kořeny. Natočené je to více než příjemně, ohudebněné nadstandardně, dějově a charakterově pokulhává na hranici nejtěžších provářek. Ale i tak dám radši přednost jiná zábavě z Říma :-) 60% (22.05.2009)

Po Jennifer zo série Masters of Horror som dúfal že mi šmakne aj La Terza Madre, ale nebolo tomu tak. Podobne ako Suspiria ma nechala chladným aj La Terza Madre. V dnešnej dobe mi to príde ako päsť na oko zakomponovať satanistický film do súčasnosti v štýle brakového vedenia 70tych rokov talianskej produkcie včetně zo začiatku trápneho no ku koncu sa vylepšujúcemu gore. V kobkách atmosféra už bola (lepšia) i keď opäť zostup Asii k Matke nárekov ma viac uspalo ako napružilo a celkovo tomu chýbala monumentálnosť ktorú určite nevytvorí záber na horiaci chrám vo viditeľne trikových dvoch plameňoch obklopený zopár ľuďmi alebo dvojica postrkujúca sa niekde obďaleč znázorňujúca úpadok spoločnosti pred apokalypsou. Udo sa tu opäť nestihol ani ohriať ešteže odišiel štýlovo a vyložene ma potešilo len fantastické odpravenie čarodejnice obrovským monolithom na rozdiel od toho WTF najšokujúcejšieho momentu filmu. Osobne dávam prednosť Soavimu pred Argentom. (19.02.2008)