Sluha Jeho Veličenstva

Tož já nevím, jestli se tento film snaží být dobrodružnou historickou zábavičkou ve stylu poněkud naturalističtějších mušketýrů či trýznivou výpovědí o válce. Zdá se, že usiluje o obé, jenže se mu obé v mnoha ohledech sype pod rukama, tak to jde proti sobě. +++++ Pokud si převyprávíme (a bacha, já to - SPOILER - udělám) děj, mělo by nás něco zarazit. Hlavní hrdina de Breze je kvůli nedovolenému souboji poslán za trest ke dvoru cara Petra Velikého, zatímco jeho duelant ke dvoru švédského krále Karla XII. K souboji došlo kvůli ženě, již by si rád ochočil francouzský král, ale její srdce patří de Brezemu. Po odjezdu obou duelantů se děj do Francie vrací, takže se zdá, že půjde o příběh lásky. Ona francouzská linie ovšem dění nijak neovlivňuje - poslové prostě nejsou dost rychlí. Milovaná markýza se tahá s králem a snad myslí na de Brezeho. Nakonec za ním odjíždí a odplouvá s ním do dáli. Tato dějová linie je nepochybně nejbezradnější. +++++ Další část hovoří o cestě duelanta ke Karlovi XII. Chtělo by se hádat, že souboj de Brezeho s ním se nějak protne ve válce Švédska s Ruskem, ale ne, nic takového. Celá tato linie je přítomna pouze proto, aby se úvodní souboj mohl opakovat na konci v Rusku. +++++ Zbývá tedy putování hlavního hrdiny za carem. Postupně poznává krutost zbojníků, švédských vojáků, nedůvěřivost Poláků, je svědkem zabití německých šlechticů, kamarádí se s ruským důstojníkem (pošťuchování s ním těží z klišé "zemitý, opravdický Rus" vs. "lehce neautentický, uhlazený Francouz), navštíví baňu, střelí Karla XII. do nohy, zastřílí si, zaseká, pozná odhodlanost ruských žen a tak všelijak podobně. Taková válečná road movie. Snaží se být syrová, ale klouže po povrchu. Navíc, co chvíli naznačuje, že by v ději měl hrát roli jakýsi tajemný Černý jezdec - roli protivníka de Brezeho. Ani k tomu ale nedojde. Postavy se čas od času potkávají na bojišti, ale ona setkání prakticky nemají na děj vliv, nemají důsledky, pokud náhodou někdo neumře (většinou umírá postava, jež do filmu vešla teprve před chvílí - všechny důležité postavy umírají až na konci). +++++ Ve finále se odehraje napůl historicky, napůl ahistoricky pojatá bitva u Poltavy. Někdo třeba umře a někdo zase ne. Někdo možná vystřelí na cara. Z fabule prostě jeden moudrý není, zábavný dobrodružný příběh z ní není. Jak je to tedy s tou výpovědí o válce? Je tu jistá snaha ji podat, ale končí obvykle u předvedení toho, že všem bylo ukřivděno, všechny osudy jsou tragické. Tamté pozabíjeli rodiče, tu znásilnimi, onomu vypálili vesnici... +++++ Režisér své dílo ozdobil zpomaleným umíráním, zpomalením a následným zrychlením akce (hlavně seky šavličkou), parkinsonovskou kamerou a emocionálně "vodící" hudbou. V boji stříhání od celků k detailům (když dojde ke zranění). Zvláštní střih - obraz má občas jiný rytmus než zvuk - takovým způsobem, že se to nepříjemně sleduje a nelze v tom vysledovat záměr. +++++ Rozhodně bych nepřipodobňoval k filmům s Maraisem, jak tu někteří činí - děj je roztříštěnější, dobro a zlo hůže definované, filmu chybí odlehčenost, usiluje o naturalističnost, není tu jasný antagonista, femme má minimální roli, ba i šermovačky vypadají jinak - namísto taneční elegance se údery vedou silou za mocného funění a vypadají námahavě. Ale dost, nebo můj komentář bude delší než film sám, jenž za tu délku rozhodně nestojí. (17.10.2014) (méně) (více)