The War Game
The War Game
Režie:
Peter WatkinsObsahy(1)
Dokumentární drama popisující výbuch atomové bomby shozené Sovětským svazem na malé městečko v jižní Británii vyděsilo vedení televizní stanice BBC natolik, že ho odmítla vysílat. Film mohla britská veřejnost zhlédnout v televizi až v roce 1985. V roce 1967 byl uváděn pouze krátce v kinech. I tak však stačil získat cenu Akademie za nejlepší dokumentární počin roku. Základním znakem Watkinsonova polodokumentárního, autentického stylu se staly záběry napodobující formu černobílých týdeníků. Hra na válku je ukázkovým příkladem autorových schopností vytvořit komplexní, působivé dílo, jež se nijak nevyhýbá konfrontaci. Sám Watkins říká: „V tomto filmu jsem se zajímal o rozpor mezi skutečností a pseudorealitou, kterou vytvářejí média. Ptám se: Kde je pravda? V tvrzeních figurek, které se odvolávají na oficiálně podporované názory, nebo v uměle inscenovaných a fiktivních scénách, jež ilustrují následky jejich projevů a činů, jež tvoří druhou rovinu mého filmu? Právě kvůli možnosti srovnání jsem propojil natočený filmový materiál s ukázkami skutečných rozhovorů. Když jsem přemýšlel o vhodné formě, bylo mým cílem využít co nejlépe film, aby pomohl odhalit a prolomit mlčení médií o problémech nukleárního zbrojení." (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
Falešný dokument, který však vypadá hodnověrně, syrově a surově. Autoři se také odvolávají na zkušenosti z bombardování Drážďan, Darmstadtu, Hamburku, Hirošimy a Nagasaki a na výsledky nukleárních testů v Nevadské poušti v r. 1954. Vedle tohoto všechny ty akční postapokalyptické filmy vypadají jako pimprdlové divadýlko, ač (nebo právě proto) zde není tlačeno na pilu prvoplánovitě šokujícími záběry, ale zcela stačí to policisty prováděné pragmatické (přesto milosrdné) usmrcování raněných, kterým už nelze jinak pomoci. Není divu, že měl režisér s uvedením takové problémy, tohle se nehodí do propagandy žádné vlády. Ten podtext mediální manipulace obyvatelstva je zde zřejmý jako v o 35 let mladší Komuně. ()
Záslužný polodokumentární počin o průběhu jaderné války. Rozhodně to stojí za zkouknutí a upřímně - vůbec se nedivím, že to tehdy zakázali, protože s vědomím tohohle by se lidem v Británii rozhodně nespalo dobře.. Jinak Vlákna jsou objektivně lepší film, hlavně proto, že bylo víc peněz na produkci a nějaké ty triky. ()
Děsivá fikce a ve své době zcela opodstatněné varování před následky jaderného střetu obou mocenských bloků. Film v mnohém připomene válečné fantasy drama It Happened Here ze stejného roku, v jeho případě se však jedná o reminiscenci na druhou světovou válku a fikci invaze německých vojsk do Británie. Watkins se více věnuje samotným obětem, jadernému dopadu. Asi nejděsivější je výpověď lékaře rozdělujícího oběti do tří skupin podle postižení... ()
Tady si opravdu netroufám hodnotit, ale na tomto dokumentu je skvělá jedna věc. Bez něj by totiž nejspíš nevznikly Threads (Vlákna) v takový podobě, jak je známe. Je to opravdu poznat skoro z každýho záběru, že tvůrci Threads tady čerpali inspiraci a samozřejmě po těch téměř 20-ti letech dokázali vytvořit ještě lepší a zajímavější dílo. Jinak já jsem to objevil někde na youtube, takže jestli se chcete podívat, tak to tam určitě najdete taky. Co víc k tomu dodat? Snad akorát, že můžeme bejt rádi, že je to sci-fi a né drama podle skutečných událostí. ()
Krátce po DAY AFTER na mě ani tady to temný varování britů před nukleární válkou nedokázalo zapůsobit tak, jako některé z tématických dokumentů. Laciný dojem. Neboli v provedení (i zastaralostí) těžce pod potenciál a ve srovnání s mrazivou alternativní realitou i vybranou fallouťáckou post-apo fikcí. ()
Galerie (5)
Photo © British Broadcasting Corporation (BBC)
Zajímavosti (5)
- Film získal Oscara za nejlepší dokument i přesto, že není dokumentem, tímto se stal jediným fiktivním snímkem, který získal toto ocenění. (Vlado666)
Reklama