MR 73

Policista zahalen v cigaretovém dýmu, nedávné trauma zavlažované destiláty a Manurhin MR 73 číhající v garáži na svou šanci všechno v protikladu zázraku zrození vyřešit. Ponuré filtry, z kterých vyčnívají jen oranžové skla na Auteuilových brýlích, déšť mezi paprsky slunce, atmosféra zmaru a smířlivá předvídatelnost. Francouzi umí a Američané, pokud samozřejmě chtějí, se mohou učit. Rob Roy píše něco o sraní mramoru a možná má pravdu. Ten se totiž velmi špatně splachuje z mísy, co každému roste z krku. O moc hůř, než hovno.. (19.09.2010)

Řek bych, že Olivier Marchal tady trošku promarnil šanci na jeden z nejlepších krimi thrillerů posledních let, kterej se klidně moh zařadit po bok i samotnýmu Se7en (Ostatně je to sedmičce i trochu podobný), protože příběh, atmosféra, styl točení i Daniel Auteuil jsou naprosto skvělý, ale jelikož Marchal příběh rozdělil na dva menší příběhy v jednom a věnuje se jim vcelku rovnoměrně, tak se prostě celá ta úžasná atmosféra hrozně rozmělňuje a i když oba dva ty příběhy by samy o sobě byly naprostá bomba, tak pohromadě vyznívaj daleko slabším dojmem a to i přesto, že se jedná o příběh založenej na skutečných událostí, což teda když se nad tim zamyslim a vybavim si ty úchylný vraždy, tak ho to pozvedává úplně někam jinam, než všechny podobný kriminálky, ale při sledováni mi to prostě tak nepřišlo a druhá půlka byla už zdlouhavá. Fakt velká škoda, našlápnuto to mělo parádně. - Věříte v Boha, doktorko? - Ano, jinak bych tu nebyla. - Bůh je zkurvysyn. Jednoho dne ho zabiju. (11.01.2009)

Po dobu 120 minút ponúkol snímok niekoľko hluchých, až nudných pasáží, ale ten krutý, no priam žiadaný záver vynahradil pomerne dosť. Takže nakoniec poctivé štyri hviezdy pre thrillero-drámu o žandárovi, ktorý sa v neľahkej situácii odhodlal zobrať spravodlivosť do svojim vlastných rúk. Palec hore a česť jeho pamiatke! (28.09.2015)

Noir kriminálka temná jako nihilismus uvnitř hlavy masového vraha, film, jehož většinu omývá noční déšť a který je utopen v kontrastu potemnělých ulic a těch několika denních (záměrně přeexponovaných) záběrů (které mají ovšem takové nepřirozené, mrtvolně bílé světlo...). Hlavní hrdina se (jak velí tradice tohoto žánru) doslova utápí v alkoholu a černá barva není jen barvou policejních speciálních jednotek, barvou jejich aut, zbraní i oblečení, ale také barvou jeho duše... Tenhle film je tak pesimistický, že symbolická naděje obsažená v konci příběhu je vystavěná spíše zase jen pro ten kontrast k všeobecně panující skepsi a pesimismu. Největším kladem tohoto snímku je ten rozměr (možná nereálného) autentického vyprávění, kterému se jinak podobné filmy tohoto žánru tak rády ve své stylizaci vzdalují. Olivier Marchal již svým předchozím filmem Válka policajtů naznačil, že temné vhledy do nitra dění policie umí, MR 73 je však daleko vyzrálejší - přímá dějová linka spojující dvě časové roviny, dokonalá režie, ukázněný herecký projev, vynikající Daniel Auteuil tak připomínající Jeana Reno... Jestli chcete vidět temnou kriminálku bez zbytečných akčních naplavenin, MR 73 vás nezklame... Podobné filmy: Válka policajtů, Purpurové řeky, Sedm, Zodiac (17.12.2008)

Čekal jsem parádní kriminálku, ale jelikož je problém od jakékoliv francouzské kriminálky něco čekat, nakonec jsem čekal vlastně cokoliv. MR 73 tak už ze začátku vypadal dost zvláštně. Hrozně se stříhalo, příběh lítal z jedné strany k druhé a k tomu se absolutně zarostlej Daniel Auteuil upíjel jak stará děfka před potratem s tím, že to příběhu dá opravdu hodně, když si pro nás připraví jednoho, naprosto neschopnýho anti-hrdinu, kterej se utápí ve sračkách a přitom je správcem zákona ve francouzských službách. Tak se také stalo, že jsem hrozně těžce vnímal celý průběh filmu a výsledná čtvrthodinka ve mně vybouchla jak atomovka v Hirošimě. Ta závěrečná scéna totiž byla tou nejsilnější scénou, co jsem za poslední dobu viděl. Škoda jen, že k tak obrovské překombinovanosti jsem nevěděl, jak velký důsledek na všechny ostatní herce ve filmu měla. (13.01.2011)