MR 73

9.1.2011 ~ Temné ponuré depresivní noirové kriminální francouzské drama, která by si zasloužilo plátna kin mnohem více než některé hollywoodské sračky napěchované známými xichty, ale postrádající příběh a atmosféru. Marseilleský policista s posraným životem zjišťující, kolik vrstev sraček má jeho osobní dno. ~ Louis Schneider byl výborným policistou pracujícím v oddělení, kde se dennodenně setkával s hnusem, beznadějí a svinstvem tohohle světa. Jeho svět se rozložil ve chvíli, kdy byl na místě, kde být neměl a při nehodě v tu stejnou chvíli někde jinde umírali při autonehodě jeho malá dcerka s ženou. Žena přežila, ale upoutaná na lůžko a bez možnosti komunikovat jen přežívala. Louis nedokáže svoji vinu unést a tak utápí sebe a svůj život v litrech alkoholu, obklopen doma fotografiemi těch nejzrůdnějších nejnepochopitelnějších vražd, na kterých s kolegou dělá. Alkohol a jeho vlastní vnitřní rozklad mu ale házejí klacky pod nohy tak důkladně, že je suspendován, odvolán od případu a i ten zbytek blízkých nad ním láme hůl. Od rozdělaného případu se ale neodchází, ať už je to v souladu s regulemi nebo ne. A do toho ještě přichází žádat o pomoc mladá žena, jež se sestrou zažila brutální pomalé mučení a vraždění svých rodičů, které Louis kdysi vyšetřoval. A tahle bestie má dostat svobodu. Zmar a spoušť bez špetky šance byť jen na paprsek slunce. ~ Další perfektní ukázka filmu, od kterého bych nic nečekal a tolik překvapil. Až mě udivuje, že to u nás vyšlo jenom na DVD a do kin nenakouklo ani klíčovou dírkou. Temná noirová atmosféra, dlouhé a až bezbarvé záběry a scény, déšť a akce natolik střídmá, že když už se objeví, sedne a ani na chvilku nevypadá hloupě. Je syrová do morku kosti. Až na jednu obrovskou drobnost se tu nikdo nedočká ani ždibíčku štěstí. Tohle je pohled zlomeného člověka, který je na dně. Ale jen zdánlivě, vždycky může být ještě další dno. A další, a další... Nikdo ale nedokáže klesat věčně. ~ O všem, co se stalo v minulosti, se divák dozvídá z útržkovitých roztěkaných střípků flashbacků, hudba nepodbízí, nenavnazuje, podtrhává, herci si svoje úlohy vystřihly na výbornou. A tak nebýt pár drobounkých nedomyšleností, které by buďto mohly být vynechány a nebo mi jednoduše nedocvakly, bylo by to u mě bezchybné. I s tím jde o výborné kriminální drama, kde je krimi spíše jen závojem a osobní drama nosnou kostrou. A prvotní tvrzení tvůrců, že jde o příběh založený na skutečných událostech, raději nechávám stranou. Tomu moc věřit nemůžu a vlastně radši ani nechci. ~ Bůh je zkurvysyn. Jednoho dne ho zabiju. ~ 4,5* (27.04.2013)

Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? (11.05.2014)

Snímek je až příliš rozvleklý , zbytečně moc se zabýva alkoholovými démony hlavního hrdiny a jako hlavní negativum se mi jeví zbrkle odkryté karty celého příběhu. Daniel Auteuil opět předvedl svoje velké herectví a je škoda , že se k němu nepřidaly také další aspekty potřebné k prvotřídnímu filmovému zážitku , ze kterých vybírám hlavně špatný scénář a celkovou utahanost příběhu. V mých očích jen lehce nadprůměrná záležitost , která měla našlápnuto k vyšším metám. Film: 67% (24.05.2009)

Olivier Marchal, bývalý strážce zákona a režisér s talentem od Pánaboha opět vypráví… o tom, že nošení placky je těžké břemeno a odhalením vraha to většinou nekončí. Marchal vypráví jednoduše, téměř až úsporně a víceméně obrazem, v dialozích nežvatlá a díky hercům je to vše neskutečně životné, tepající a opravdové, jako život v uniformě sám. Zapomeňte na prefabrikáty, které putují v desítkách kopií skrze naše kina. Tohle je na ránu distributorovi. Nejlepší ‚krimi‘ od Zodiaca. (16.11.2008)

Po "Válce policajtů" se bývalý policista a takový francouzský "Michael Mann" opět vydává do vod, které zná nejlépe. Na první pohled by se mohlo zdát, že se bude jednat o standardní kriminálku, kde neohrožený policista pátra po maniakálním vrahovi ale už začátek filmu naznačuje, že to tak nebude. A musím uznat, že to je škoda. Právě "pátrací" část je na filmu to nejlepší ale režisér do toho ještě rozehrává (podle mě trochu zbytečný) příběh propuštěného vraha a dcery jeho obětí. Daniel Auteuil patří mezi nejlepší francouzské herce současnosti a jeho roli policisty (který přišel o dceru a jeho nejlepší společník je alkohol) mu uvěříte. Film má i velice dobrou temnou atmosféru, kterou nejspíše odkoukal od Fincherovi "Sedmičky", jelikož je celý zahalem do šera a deště. Největší problém snímku je v malé gradaci a v tom, že hlavní případ filmu je vyřešen příliš brzo a na můj vkus poněkud zbrkle. A ikdyž se režisér ohání nálepkou "natočeno podle skutečných událostí" konec filmu tomu moc nenasvědčuje. Slušná kriminálka, která ve mně bohužel moc nezanechala. (04.05.2009)