Svatej z Krejcárku

Petr Tuček je režisér Packal, vlastně nic dobrého pro filmový kumšt neudělal. Tento film je ale poněkud vyjímečný, vykreslení postav velmi originální, Václav Kotva jako velký player , co v ostatních domácích filmech hrál pouze vedlejší role. Vadila mě první polovina, kde Peterka přehrává svoji roli bohéma a opilce a s příběhem to souvisí velmi málo. V druhé polovině se rozvijí skutečné drama dobráka Lájoše a kurvy Magdy. Škoda přeškoda, že tuto předlohu neuchopil do rukou někdo zdatnější, než Tuček. Závěrečná alegorie v horách je ale velmi povedená. (22.07.2011)

"Na světě je tolik nadbytečnejch ženskejch, že když pudou v šestistupu porád do moře, tak eště nakonec zbydou na každýho mužskýho dvě!" Sveták, hulvát, kurevník a opilec Peterka si adoptuje naivného dobráka Kotvu a uvedie ho do svojho sveta žižkovských pajzlov, kamarátov z mokrej štvrte, fluktuácie a pochybných žien. Náš ťuťmák sa snaží, dosiahne nejaké relatívne úspechy u atraktívnej viacnásobnej slobodnej matky Vysouložilovej, ale v nemilosrdnom prostredí nemá šancu na víťazstvo. Hodne čierna tragikomédia a sociálna sonda do v socializme menej zobrazovných proletárskych vrstiev v jednom. Vynikajúce. Za päť stratených vojenských topánok. "Možná, že vás zabiju...eště nevim..."  (12.01.2024)

Já se ptám, kam se ty sverázný žižkovský postavičky poděly ? Teď je to tady samej rusák a jinej lidskej ksindl co když vejde do hospody neumí ani zabučet. Z hospodě kde jsem jako mládě nasával a znal každýho kdo tam vešel, udělali americkej pub, kde stojí hamburger s telecím masem 170 Kč a bez kurzu angličtiny se nedomluvíš. Naštěstí máme tyhle filmy s užasnou atmosférou a dokonale vykreslenejma postavama. Film není ani tolik o příběhu jako o povahách jednotlivých postav, jejichž chování určuje další výboj příběhu. Skvěle zahranej a ještě líp natočenej film ze starejch, ale dobrejch byť někdy a pro někoho i drsnejch časů. Pokud by někdo tápal nad místem natáčení, tak Krejcárek je nad Palmovkou a z toho co vidíte ve filmu tam toho už moc nezbylo. (11.10.2014)

"Já na ně dřu, a voni vo mně rozhodujou. A eště mě urazili!" *** Hluboce odvážný a režimu několikanásobně nebezpečný film, rebelující jak svobodomyslným furiantstvím a fanfarónstvím Martinovým (však jmenovec boha Marta je ze své podstaty bojovný), tak v jiné rovině i hřejivě lidskou spolehlivostí, poctivostí, mírnou udatností, snášenlivostí a vřelou příchylností Lájoškovou - a v těch nejsilnějších momentech i chápavým opěrným přátelstvím mezi oběma (či vlastně všemi) mužskými protagonisty a taktéž propojením, až splynutím obého v Magdině zároveň divoké a vzpurné i mateřsky milostné povaze (ostatně ani ona se nejmenuje po Marii Magdalské náhodou). *** A vůbec, nepodmíněná velkorysost a pochopení pro různorodou utvářenost nevázaných, nezkrotných, snivých povah tu ukazuje cestu, ono vysokomyslné nazření, že s dostatkem ochoty a vůle všecko a všecky lze zahrnout do vzájemné starostlivosti a může doopravdy být spolem krásněji - může... pokud je toho vůbec v lidských silách napořád dosáhnout ve všem tom mužsko-ženském tření a napětí, když je tak lehké a svůdné propadnout pohrdání a ubližování těm druhým divochům, již se zdají být příliš rozčilující a na něž lze házet vinu za těžkost a neschůdnost života. *** Vtáčata, siroty a blázni jinak, jinak, tíživěji i živěji, realističtěji a melancholičtěji, pokorněji i rozmáchleji. Životem a hladovou touhou po žití nabité dílo ve všech nuancích, pro něž skoro nejde vydržet zůstat naživu. A režim tu dostává jen tak bokem ťafku za ťafkou jako něco, co se při všem tom divokém zápolení vůbec nebere v potaz jako reálná možnost. *** Divím se upřímně, že tenhle film není známější a slavnější, postavy rozežité Kotvou a Peterkou jsou naprosto nezapomenutelné a film se pohybuje na velmi tenkém protirežimním ledě s takovou radostnou a živelnou suverenitou, že člověk úplně slyší, jak se zvedá protivítr a burácí. (13.09.2020)

Československý tragikomický snímek z Žižkovského předměstí. Hlavní postavu dobromyslného až naivního prosťáčka Lájoška Cínu ztvárnil V. Kotva, muž známý především z malých či nepatrných rolí. Dobrota, tolerance, skromnost, trpělivost a náznak nadpřirozených schopností u tohoto muže je tak evidentní, že mu blízcí přátelé říkají Svatej. Vedle hlavní postavy můžeme sledovat herecké umění F. Peterky, jehož role hlučného bohémského závozníka Martina Zacha byla velmi výrazná, avšak pro samotný děj až tak podstatná nebyla. Jednoznačně největší objev v tomto snímku pro mě představuje J. Vysloužilová, hrající atraktivní, dominantní ženu Magdu, matku čtyř dětí, jejíž morálka klesla na samotné dno. Právě citový vztah a jeho vývoj Lájoška vůči této nehodné osobě považuji na dramatu za nejzajímavější. V momentě, kdy tato žena bez zábran přesvědčí nebohého Lájoška, že spolu mají dítě černé pleti, mnohého diváka napadne, že tento vztah neskončí zrovna šťastně. Ve snímku se často objevují scény z obyčejné žižkovské pivnice, kde spolu s Lájoškem a Zachem tráví čas intelektuál Samuel a cynický hrobník Jožka. Snímek se mi osobně nejeví jako obzvláště podařený, neboť kromě chaotického začátku obsahuje nekteré zbytečné scény, jež odvracejí pozornost od hlavní dramatické linie, avšak díky neokázalému a neokoukanému herectví V. Kotvy a přesvědčivosti a sex-appealu zapomenuté J. Vysloužilové volím nadprůměrné hodnocení. (25.07.2013)