Svatej z Krejcárku

Pokud je někdo naivní dobrák ve vztahu se ženou, která se s ničím a s nikým nepáře, a přístupu k dětem, osud ho se vším všudy sežere. Avšak stále platí, že pohár přece jen také jednou může přetéct. Snímek s prvky poetismu má ohromnou sílu ve svém podání daných charakterů všech hlavních postav. Herci plně využili příležitost a náležitě ukázali, v čem tkví jejich herecká síla. Dobrácká naivita Václavu Kotvovi doslova září z očí, František Peterka svou rolí řidiče náklaďáku předčil očekávání právě v tom, jak si mnohý takového řidiče představuje, a mrchu, jakou zahrála Jaroslava Vysloužilová, už jen tak někdo nepřekoná. Příběh o vztazích v celé své tragédii, inklinující k známé větě, pocházející z jistého románu Alexandra Dumase staršího, ¨za vším hledej ženu“, je napsán vskutku drsně, až se dá v některých situacích říct, že je to už poměrně přes čáru. Ale kdo ví, jaký je vlastně život. Jaký je ideální a jaký už ne. Příběh je žižkovskou romancí z pera autora Vladimíra Kaliny, jakou snad svět neviděl. A výborně po filmové stránce pojatý. I ten černobílý obraz k tomu sedí a v barvě by to prostě už nebylo ono. Hodně silný charakterový film. (07.09.2022)

Zasutý poklad. Fest bizarní mix - něco mezi Valčanovovou Tváří pod maskou, Šimkové-Plívové Tony, tobě přeskočilo a Jakubiskovými Vtáčkovia, siroty a blázni. Havelkova hudba to hodí zas úplně někam jinam a scény s Peterkou zas úplně jinam. Viděl jsem tam režijní rukopis Brynycha i civilní herectví Činoheráče. Vynikající Kotva a felliniovská Vysloužilová. Celkově velice překvapivé! (26.02.2017)

Dřívěji jsem znectil jiný páně Tučkuv film Copak je to za vojáka, ale tenhle vypadá jak od jiného režiséra. Působivý film, skvěle zahrané lidové postavy, autentická atmosféra, občas drsné a bizarní a občas až snové obrazy (a opravdu snový obraz s nádhernou hudbou nakonec). Divím se, že tento film zapadl. (03.04.2011)

,,Stejně se všichni sejdem až v hrobě! My mužský si na sebe nikdy nenajdeme čas." V kontextu rozmanité a bohaté čs. kinematografie (byť mnohdy trezorové) na přelomu 60. a 70. let se ani příliš nedivím, že tenhle film v době vzniku diváky nezaujal a krátce po premiéře okamžitě zapadl i bez zařazení do trezoru. O to více ho jde docenit s odstupem mnoha let pro velice osobité zobrazení člověka z lidu uprostřed socialismu, kdy tenhle svět trpěl periférními jedinci nacházejícími zálibu v chlastu, buranské zábavě či cizoložství stejně jako kdykoliv jindy (i dnes). Jen ne v každé době byla samozřejmě možnost točit filmy s podobnými tématy. Svatej z Krejcárku je hodně svéráznou tragikomedií, která nešetří černým a absurdním humorem či přímo bizardními výjevy (hodně se mi líbila třeba scéna, kdy bujarou zábavu tří pánů v jakési zapadlé díře přerušení otevírající se dveře a v nich stojí hrobník v přímo kouzelníckém obleku se sváteční kytkou v ruce). S výjimkou Františka Peterku (do podobných rolí se prostě hodil...) zde divák neuvidí žádné známé herce; výjimečně hlavní postavu bývalého ševce Lájoška Cínu, který se podlehnutím vtípkům nechtíc dostáva do podivné party, ztvárnil představitel obvyklých filmových miniroliček Václav Kotva. Děj střídající pravidelně komické i dramatické momenty pomalu jasně spěje k tragickému vyvrcholenímu. Konec mě trochu překvapil, i když jsem nějakou tu tragedii očekával, neboť jen rázná šokující událost mohla podobně ujeté eskapády po Žižkově a několikanásobné flirtování kolem sličné Magdičky zastavit. Film má v sobě slabší místa, ale naštěstí vrcholí originálním "nebeským" finále, a patří rozhodně k tomu nejzajímavějšímu z tvorby Petra Tučka. 75% (viděno v rámci Challenge Tour: "52 let filmů za 52 týdnů" – 2019) (21.04.2019)

Nevím kolik hlavních rolí Václav Kotva dostal, ale možná je tohle jeho životní, byť si jej asi budeme pamatovat z jiných rolí. O Žižkově se toho namluvilo dost, sám toho taky hodně pustil jeden z nejslavnějších rodáků Jiří Krampol. Byla to asi drsná čtvrť a František Peterka, jinak známý především z komedií, se role zhostil dobře, ale zase tak těžké to neměl, když na to vypadal. Film je hlavně o tom, jak se tak dlouho ustupuje ze svých pozic, že už není kam ustoupit. Konec tak vyloženě spěje k tragédii, když je dobrák ždímán o sto šest a nikdo to neocení. (16.03.2022)