Zelená míle

Další a další minuty rozplétají atmosférické a hluboce lidské dílo, které skrývá kus filmařiny. Zelená míle nikam nespěchá, přepečlivě buduje atmosféru, seznamuje nás s postavami. Hodina je pryč, my jsme se zahřáli a vlastně nás všechno podstatné teprve čeká. Ale to vůbec nevadí. I tak je právě víc než tříhodinová délka tím největším problémem snímku. Když jsme ovšem v tak vybrané společnosti (kameraman Tattersall, skladatel Thomas Newman, herci Hanks, Duncan, Morse, Cromwell, Sinise, Jeter, Rockwell, Pepper a nad nimi mistr Darabont), tolik to nevadí. (07.12.2005)

Pro mě sice o něco lepší než všemi oceňované Vykoupení z věznice Shawshank, i tak ale pořád pod absolutním vrcholem světového filmu. Nepopírám, že se mi Zelená míle líbila, že mě napoprvé emočně strhla s sebou, ale po nějaké době její kouzlo lehce vyšumělo a ani opětovné shlédnutí tu fenomenálnost u mě nenavodilo. (24.06.2006)

Dalo by se říct, že žiju nohama na zemi. Mysteriozní, fantasy a sci-fi mě nedostávají do transu, jsou to žánry, které nevyhledávám. Nicméně jsou mi neustále servírovány až pod nos. Tak jsem vnímala i Zelenou míli. Ano viděla jsem ji, dokonce nejméně dvakrát, ale za skvost kinematografie to nepovažuji. (31.08.2014)

Darabont podruhé vstoupil do stejné řeky. Po Shawshanku opět natočil film z vězeňského prostředí a opět podle románu Stephena Kinga. A opět skvěle. Co skvěle, úžasně!! Když jsem šel z kina, byl jsem jako opařený. Doma jsem nadskakoval nadšením, že jsem viděl nejlepší film svého života. Teď s odstupem mé emoce vychladly, ale rozhodně řadím Zelenou míli mezi nejpozoruhodnější filmy posledních let. (13.04.2003)

OBSAHUJE SPOILERY. Zlá pohádka záměrně a zručně zkonstruovaná jako stroj na slzy, těžící z Nového zákona. Musel jsem vidět mnoho filmů, abych nakonec dospěl k tomuto nelichotivému verdiktu, dříve bych spíše hovořil o hloubce a citlivosti. Pár správných chlapů nachází víru, upřímně se kající zločinec je požehnán vykoupením, zatímco ten, jenž svých činů nelituje, si vyslouží boží trest, stejně jako sadistický dozorce. Divák je důsledně tlačen k tomu, aby nenáviděl Percyho, vrah mu byl odporný a všechny ostatní si oblíbil. Pak musí přijmout boží trest jako spravedlnost Lásky - ano, uspokojivě si smí zamlaskat, jak jeden zloun zemře a druhého zavřou v psychiatrické léčebně. +++++ Dojme se nad vyléčenou myškou a stárnoucí paní a konečně může dospět ke konci, na němž Ježíš Coffey musí zemřít na křesle, protože... proč vlastně? Jak je možné, že Edgecomb neučiní nic, pro jeho záchranu, když ví o jeho nevině? Těžko říci, tentokrát nejde o odpuštění hříchů lidstvu (což mi ostatně připadá divné i u toho křesťanství), ale o pláč milujících dozorců za zvuků tklivé hudby ve zpomalených záběrech. Haleluja, plačte také, diváci. Ježíš a Jingles jsou věční! Hlavně aby tu pro diváka nebyla nějaká výzva... (04.10.2014)