Režie:
Frank DarabontScénář:
Frank DarabontKamera:
David TattersallHudba:
Thomas NewmanHrají:
Tom Hanks, David Morse, Bonnie Hunt, Michael Clarke Duncan, James Cromwell, Michael Jeter, Graham Greene, Doug Hutchison, Sam Rockwell, Barry Pepper (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Paul Edgecomb se vrací ve vzpomínkách do roku 1935, kdy byl zaměstnán v louisianské věznici jako hlavní dozorce. Tenkrát se tam setkal s výjimečným, byť duchem prostým mužem, který byl obdařen nejen velkým srdcem, ale také nadpozemskými schopnostmi. Byl to John Coffey, neprávem odsouzený na smrt za vraždu dvou malých holčiček. V té době trpěl Paul těžkým zánětem močového měchýře a také neměl šanci zbavit se sadistického, všemi nenáviděného dozorce Percyho. Jednoho dne chce s Paulem mluvit Coffey. Když se k němu přiblíží, chytí ho rukou v rozkroku, pak šokovaného Paula pustí a on uvidí, jak černoch vypustil z úst černý oblak, a současně si uvědomí, že jeho bolestivý zánět zmizel. Coffey má zvláštní schopnost, díky které vyléčí ženu správce věznice, ke které ho tajně v noci převezou, dokonce oživí cvičenou myš jednoho vězně, kterou zabil zlomyslný Percy. John Coffey, kterého čeká smrt, přijímá svůj úděl odevzdaně a bez hořkosti. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (1 918)
Čau, náčelníku, napiš nám z pekla, jestli je tam dost horko...... U mňa najlepší film z prostredia väznice, najlepší film podľa Kingovej knihy a jeden z najlepších filmov čo som kedy videl. Má to tri hodiny, veľmi pomalé tempo, ale je to tak zaujímavo natočené, že film nenudí ani chvíľu. Veľmi emotívne dielo s perfektnými hercami a veľkým srdcom. Vždy mi na konci tečú slzy. ()
Paul Edgecomb potkává Johna Coffeyho a já netuším, že mě čeká nejbolestnější film, co jsem kdy viděl. Neskutečná síla po celou stopáž a vygradované finále, na které jsem užasle zíral a nemohl popadnout dech. Není moc filmů, které mě víc dojaly a zároveň si nejsem jistý, jestli bych psychicky ustál druhé zhlédnutí. Co herec, to životní výkon a další geniální film Franka Darabonta, který překonává dokonce i emocionálně gradující Kingovu předlohu. ()
Dalo by se říct, že žiju nohama na zemi. Mysteriozní, fantasy a sci-fi mě nedostávají do transu, jsou to žánry, které nevyhledávám. Nicméně jsou mi neustále servírovány až pod nos. Tak jsem vnímala i Zelenou míli. Ano viděla jsem ji, dokonce nejméně dvakrát, ale za skvost kinematografie to nepovažuji. ()
Tom Hanks zdomácněl v povědomí asi nejen české veřejnosti jako dokonalý ztělesnitel neschematických mužských postav, které se jen nanejvýš nesnadno smiřují s okolní skutečností. Důvody k tomu jsou rozmanité. Jejich společným jmenovatelem bývá mravní étos, snaha žít v souladu se svým svědomím i nejbližším okolím, nevzdorovat větrným mlýnům, ale také neuhýbat před ovlivnitelným a přemožitelným zlem. Prostředí amerických třicátých let ve filmu časově dešifruje vlastně film s mladým Astairem, jinak jakoby bylo statické, nezařaditelné. Záběrem, který až okatě postrádá křečovitou akčnost, i způsobem rozvíjení příběhu MÍLE připomíná ruskou kinematografii (VÁLKA A MÍR). Méně už vlastním obsahem, který ve vypjatých scénách nabývá až duchařského ovzduší INDIANA JONESE nebo ještě problematičtějších MUMIÍ. To však v důkladné kresbě bloku smrti, "poslední míle", hraje nakonec podřadnou úlohu, protože vlastní důraz je položen na vztahovou vazbu mezi Paulem Edgecombem a Johnem Coffeyem, robustním obrem, navíc černé pleti, což v é době byl i na Severu stále tak trochu problém, byť již s notně obroušeným ostřím. Etičnost a slušnost v prostředí, spojovaném s výkonem trestu smrti, mohou dnes působit odtažitě a děsivě. V režijním výkladu - a řekl bych, že i ve vlastním námětu - jde od počátku o příběh o základních hodnotách lidství, humanismu i jejich až černobíle podaného opaku; o příběh vzájemných přechodů mezi bílou a černou, mezi slušností, hrubostí a zločinností, ale také slušností, dobrotou srdce, obětavostí; vlastně příběh o tom, zda je možné hledat i nalézat jasně vymezitelné meze jejich vzájemného působení. Lze-li v této situaci mluvit o závěru, pak nemůžeme minout konstataci, mluvící o tom, že čestnost založená na konvenci, byť musí být respektována, ulpívá na povrchu právě proto, že s farizejskou konvencí splývá do jednoho obtížně rozhraničitelného celku. Víc než myšlenka nás přitom u MÍLE poutá velkolepý veletok děje a myšlenky, na níž je založen. ZELENÁ MÍLE prokazuje hloubku, vroucnost i transcedenční potenciál myšlenkového světa americké střední vrstvy. Není to málo; v každém případě je to podstatně víc, než bychom od filmu s tímto záběrem čekali nebo čekat mohli. ()
Řeknu to na plnou hubu. Z žádnýho filmu se mi nechtělo zvracet a brečet dohromady (když opomenu Děsnej doják, tam měl ale brekot úplně jinej význam). Když posadili jednoho z vězňů na elektrický křeslo a ta svině dozorcká mu nedala na hlavu mokrou houbu, udělalo se hodně špatně. M.C. Duncana mi ale bylo nehorázně líto. V tu chvíli jsem byl rád, že sem v místnosti sám. Takhle klít a křičet scestně na televizi: Vždyť on to neuděla!!" se mi už dlouho nestalo. ()
Galerie (88)
Zajímavosti (100)
- Toto je prvý z dvoch filmov z obdobia 30. rokov 20. storočia, v ktorom hral Tom Hanks, a pre ktorý zložil hudbu Thomas Newman. Druhým filmom bola Cesta do zatratenia (2002). Režiséri Frank Darabont (Zelená míľa) a Sam Mendes (Cesta do zatratenia) pri svojich filmoch vždy používajú Newmana. (WalterIK7)
- Na otázku, zda věří v tajemné uzdravovací schopnosti, Tom Hanks (Paul Edgecomb) odpověděl: "Víra v šamany do mého světa nepatří, ale věřím, že existují tajemné věci mezi nebem a zemí. Můj otec umíral na strašlivé ledvinové potíže a ujal se ho jeden čínský léčitel. Naordinoval mu horké zábaly a dal mu nějakou čajovou směs - a otec se zotavil a žil ještě další tři roky. Viděl jsem to, jsem ale příliš pragmatický, než abych tomu skutečně propadl." (NIRO)
- Blázinec Briar Ridge neexistuje, nicméně existuje rezidentní čtvrt stejného jména. Briar Ridge je uzavřená, luxusní rezidenční komunita částečně v Dyer a částečně v Schererville v Indianě. (sator)
Reklama