Majestic

Námet u mužovi so stratenou pamäťou je filmársky vďačný. Dokonca si myslím, že na túto tému bolo nakrútených viac filmov, ako sa takýchto prípadov reálne stalo. Pretože čo je krajšie, ako vytvoriť nový životný príbeh? Čo je výživnejšie ako fabulovať, náhle rozsvietenie pamäťových buniek, riešenie dilemy po rozpamätaní sa? Keď k tomu pripojíte obdobie mccarthizmu (radikálneho antikomunizmu v USA, kedy bolo viacero známych osobností vedeckého a umeleckého života nespravodlivo obvinených a potrestaných za propagáciu komunizmu v USA) a radosti spojené s obnovením zaniknutého elegantného malomestského kina, o výborný film by malo byť postarané. Nuž malo byť. Úvod a záver to potvrdzujú. Elegantne nakrútené, v duchu pocty starosvetským komerčným americkým drámam z obdobia, v akom sa dej odohráva. No medzi začiatkom a koncom sú veľké plochy obrovskej nezáživnosti. A to zráža celú snahu tvorcov do podpriemeru. (09.07.2020)

„Jsem na černý listině? Tak jsem sakra na černý listině?!“ - „Žádná černá listina není.“ - „Ovšem. Žádná není. Studio se k tobě jenom nechce znát.“ Když si klidně žijete v 50. letech v USA a najednou se dozvíte, že jste se znelíbili Výboru pro neamerickou činnost, může se vám během chvilky zbortit celý svět. Začít někde jinde pod novou identitou je pak tajným přáním…Líbil se mi už úvod s „dominantním“ Peterem, ale hned po příchodu do Lawsonu začne film bavit naplno a dlouho se na něj moc příjemně dívá (i za přispění soundtracku, zvláště těch boogie-woogie písniček, díky čemuž je třeba perfektní klavírní pasáž vůbec nejlepší v celém filmu). Samozřejmě je jasné, že tahle idyla nevydrží věčně. Horší je, že od čtení dopisu ve vlaku začne postupně přibývat patosu, konec je pak sentimentální a dojemný až běda. A pak záleží na vaší míře přeslazení, jak moc vám to pokazí celkový zážitek. Ale ač jde pro mě o nejslabší Darabontův film, stále je to ještě na slušné 4*. „Adele?“ - „Ano?“ - „Možná se mi to jen zdá, ale mám pocit, že tu nejsme sami.“ (22.03.2020)

Občas si při sledování starých filmů říkám, proč už dnes nikdo takové věci neumí natočit, nebo pokud umí, proč je nenatočí. Frank Darabont evidentně umí a natočil. A je radost se na to dívat. Od první do poslední minuty dokonale vystavěný scénář, který je poctou starým filmům a nevynechá jediný jejich prvek, včetně těch kouzelně naivních, které inovuje a přece jim současně nechává původní kouzlo, navíc je obohatí řadou nápaditých drobných odkazů a vtipných narážek a ještě to pro mě osobně celé povýší na druhou zasazením do prostředí prodchnutého láskou ke starým, dřevem vonícím kinům, které mám tak rád. A totéž co o scénáři platí do posledního písmenka také o atmosféře, kameře a hereckých výkonech, kterým dominuje výtečný a nezvykle se krotící živel Jim Carrey. Jeho výkon je tak věrný, že jsem měl občas pocit jakoby jeho rolí sem tam probleskl James Stewart nebo Gary Cooper. Zkrátka film, který mi udělal radost. (24.10.2014)

Neviděl jsem žádný film od Franka Capry a Amerika padesátých let určitě není místo, kde bych chtěl žít. Takže možná jen Majestic ne tak úplně doceňuji. Každopádně, k tomu, co si dovolím hodnotit i já: Herci skvělí, obzvláště Landau, pak Carrey. Režie velmi dobře zvládnutá, Frank Darabont prostě umí. Hudba vhodně dotváří atmosféru a "feeling". Jen ten příběh.... Více jak první polovina se mi docela líbila jako poměrně zajímavá variace na "druhou šanci". Bylo to milé, místy vtipné... zkrátka pohlazení na duši. ________________ následuje spoiler ___________________________ Ale bylo jasné, že jednou se Pete/Luke rozpomene a že bude objeven. A pak pro mě přichází dva kameny úrazu: neuvěřitelně patetická řeč v soudní síni, kdy se Pete hrdinně vzepře obžalobě a soudu, zachová se přesně tak, jak předtím sám kritizoval, a... vyhraje, a pak sentimentální scéna, kdy se vrací zpět do městečka. (01.01.2005)

Simply love it. Srdcervoucí mravně pojatý snímek s bezkonkurenčním Jimem Carreym v hlavní roli. Frank Darabont není jistota kvality, ale jednou za pár let mu všecko klapne a dokáže natočit skvělé drama, které pobaví a dojme zároveň. The Majestic je právě tento skvostný případ. Ačkoli některé struktury příběhu působí až směšně uměle nebo až moc nepravděpodobně, jako celek to naopak působí velmi dobře a dává najevo, že bez tak absurních situací by ten emocionální zážitek nebyl takový...100% (08.10.2014)