Pátek třináctého 8

Talentovaný brankář a masový vrah Jason Vorheese, nosící dres s číslem 13, pochopil, že v okresním přeboru HC Crystal Lake už mu pšenka nepokvete, a proto vyrazil do New Yorku. A ještě předtím než se stane brankářem N.Y. Rangers, zlikviduje malou výletní lodičku s teenagerama. To na tý lodi bylo docela dobrý. Poslední půlhodina v New Yorku mi přišla zbytečně nadstavbová. Daleko radši bych byl, kdyby se v New Yorku odehrával celý film. Zbytečně dlouhý, takže slabší tři hvězdy. (24.07.2009)

S novým rokem přišel na svět i další přírůstek do rodiny série Pátku 13. Samozřejmě jak jinak opět pod taktovkou nového režiséra, který se zároveň postaral i o vlastní scénář. Šlo o jeho filmovou premiéru a tak se snažil Rob Hedden samozřejmě vytáhnout. Hodlal tuto sérii pořádně okořenit a změna prostředí tomu mohla výrazně prospět. Což samozřejmě nebyl vůbec špatný nápad, jen kdyby jeho realizace byla mnohem povedenější. Ukázalo se totiž, že pro mnohé diváky se z toho místo parádní podívané stal vůbec jeden z nejhorších dílů této série. S čímž tak docela nesouhlasím, ale tak každý má právo na svůj názor. Já si totiž osobně myslím, že osmička zas až tak zlá nebyla. Je ovšem pravdou, že je zde k vidění pohromadě tolik nesmyslů, až se mi místy protáčely panenky. Již úvodní Jasonovo „probuzení“ bylo hodně zvláštní, ale to jsem ještě netušil, že náš oblíbený zabiják byl po posledním souboji s Tinou zřejmě obdařen teleportací, kterou zde rád a dost často využíval během pronásledování svých obětí. Čímž samozřejmě hodně utrpěla důvěryhodnost některých situací a hlavně vám to za krátký čas začne lézt pěkně na nervy. V lese u kempu se to ještě dalo překousnout, ale když hodinu sledujete jeho procházení lodí (kde si toho dvoumetrového hovada nikdo téměř za celou dobu nevšimne) a pak následně jeho návštěvu Manhattanu – kde rovněž nikoho jeho přítomnost nezajímá (samozřejmě kromě jeho obětí a bandičky pankáčů, kterým zničí rádio), je to už dost na pováženou. Nicméně slova jako logika a reálnost – ty jsou pro celou sérii Pátku 13 naprosto bezpředmětná. Tady šlo stejně vždycky hlavně o co největší počet mrtvých, brutálnost jejich mordů, výkřiky hrůzy a bolesti, no a v tomto ohledu nezklamala ani osmička. Já si prostě nemůžu pomoct, ale i v tomto případě jsem byl prostě spokojený. Jason zabíjel vším, co mu přišlo pod ruky a občas použil třeba jen své pěsti (fight na střeše byl hodně dobrý, zvláště pak finální rána…). Co mě však sralo nejvíc, byla mladá podoba Jasona, která se ve filmu objevila hned několikrát. Zřejmě Rob Hedden nedával moc pozor, nebo ani neviděl první díly, když ani neví, jak Jason jako děcko vypadal. Osmička tak sice není žádná pecka, ale pořád je to pro mě ještě snesitelný průměr. Oproti tomu, co přišlo v následujících dílech. 50% (17.04.2018)

Jason měl původně projít takřka celým New Yorkem a polovinu ho zmasakrovat. Bohužel nebyly prachy a tak se slavný bijec pohybuje většinu filmu na palubě výletní lodi. To by v zásadě ani tak nevadilo, ale film je bohužel natočený poměrně diletanstským způsobem, který způsobuje, že tu skoro není kouzlo původních filmů. V rámci série určitě podprůměr. (18.01.2004)

Jo hó,demence hollywoodských scénáristů nabývá na mezigalaktických rozměrech.Nejsem si stále jistý,jestli jsem opravdu viděl,to co jsem viděl,ale kurde jestli jo,měl bych přestat pít,protože tohle natočit,to chce hodně odvahy,nebo vrozené demence.Ichtilní příšernost,která se dá dokoukat s tak velkým sebezapřením,že vám z toho skoro mrdne v palici a povolej vám všechny svěrače. (23.12.2011)

Obávaný zabiják Jason Vorhees absolvoval podstatné změny: netřímá v rukou mačetu a opustil své domovské Crystal Lake. A na jeho vražedném řádění se to nikterak nepodepsalo. Zabiják je ze dna jezera probuzen elektrickým výbojem a v mžiku se nalodí na loď plující na exkurzi do New Yorku, na níž terorizuje maturitní omladinu i s jejich nesympatickým kantorem. Do NY dorazí přibližně v druhé polovině filmu, aby zde zúčtoval s hrstkou přeživších z lodi. Mrtvých není zrovna malý počet a objevuje se sem tam i nějaký originální vtip (viz hokejový poutač s dominantou brankářské masky po příchodu do velkoměsta). Blížil se konec slavné éry osmdesátých let a chtělo to dravou rozlučku s hororovou ikonou, co se za uplynulá léta svého účinkování na filmové scéně předvedla většinou v excelentní vražedné formě. Podruhé v řadě se pod masku skryl urostlý Kane Hodder, na svá tvůrčí bedra si další krvavý výlet zabijáka vzal tehdy debutující Rob Hedden a urodily se zajímavé změny, co film posunuly z hrozící stagnace. Film nabíral postupně na tempu a dynamice, vraždy probíhaly na nejrůznější způsoby, ne sice vždy v absolutních krvavých kamerových detailech, ale jelikož jich byl byl pestrý výběr, tak si hororový divák jistě přišel na své. Přízrak mrtvolného utonulého Jasona Vorheese v dětském věku, který se tu a tam zjevuje hlavní mladé hrdince, má nakonec i své vysvětlení, a není úplně špatné. Na Manhattanu to Jason mohl více rozjet, ovšem finále je delší, což potěší. Casting je funkční, hlavně z hlediska rychlého uklizení ze scény, známější hereckou položku představuje jen Kelly Hu, co utvořila zlobivou dívčí dvojici se Sharlene Martin, a určitě se jedná o dvě nejlepší herecké akvizice. Nepřehlédnutelný je i nedávno zesnulý veterán Peter Mark Richman v roli pedantického profesora a současně strýce ústřední hrdinky. Oproti nim mně Jensen Daggett v hlavní roli přišla poněkud málo výrazná. I Rob Hedden se v rámci režírování zdržel, jako valná většina jeho režijních předchůdců, jen na jeden díl hororové série. Implantoval změny, které slasher sérii oživily a dobře posloužily. 9/10 (05.05.2022)