El club de los suicidas
Režie:
Roberto SantiagoHudba:
Lucio GodoyHrají:
Fernando Tejero, Lucía Jiménez, Manuela Velasco, Clara Lago, Fernando Gil, Cristina Rojas, Luís Callejo, Joan Dalmau, Juanma Cifuentes, Alberto Jo Lee (více)Obsahy(1)
Španělská komedie v režii Roberta Santiaga představuje trojici mužů, kteří se nezávisle na sobě chystají jedné noci skoncovat se životem. Každý pro to má svůj důvod. Prvnímu zlomilo srdce, když ho jeho žena opustila měsíc po líbánkách kvůli instruktorovi aerobiku. Druhému zkrachoval obchod a třetí je tak tlustý, že nemůže žít, jak si vysnil. Ale ačkoliv důvody odchodu ze světa jsou různé, všichni tři pokus o sebevraždu zpackají. A tak se společně ocitnou na sezení terapeutické skupiny a ukáže se, že psycholožka, která právě ukončila studia, má ke svým pacientům blíž, než si myslí. A když objeví knihu od Roberta L. Stevensona Klub sebevrahů, zdá se, že právě ona nabízí řešení všech jejich problémů … (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
V úvodní půlhodině skvěle se tvářící černá komedie z velkým potenciálem. Několik vtípků je opravdu smrtících, ale čím víc se blížil konec tím víc se to blížilo romantice. Z hlavního hrdiny se ze sympaťáka začíná stávat otravný hovado.A já se přistihl při tom, že je mi úplně jedno jak to skončí. Jediná postava, která mě dokázala v každé scéně zaujmout je nejhorší psycholožka na světě. Je to škoda. Ale z někým trošku cyničtějším z toho mohl bejt výborný film. ()
Tak k téhle komedii jsem se dostala totálním omylem, ale ve výsledku toho vůbec nelituji. Parta z různých důvodů nešťastných lidiček, kteří dospěli k závěru, že už je to tady nebaví a tak se rozhodnou se vším skoncovat. Ale nejdřív se musí navzájem poznat a seznámit na psychoterapii, aby mohli založit ten báječný klub a pak už to půjde všechno jako po másle. Scény s psycholožkou jsem si vysloveně vychutnávala. K černým komediím většinou přistupuji se značným despektem, ale tady jsem nebyla ani trochu zklamaná a klidně to mohli ještě trochu víc přikořenit, vůbec bych se na Roberta nezlobila. Ani na jednoho :-) ()
Tohle je naprostá bomba! Jedná se o vynikající černou komedii ze Španělska, která vypráví o několika lidech, kteří se pokusili neúspěšně zabít (někteří z nich i několikrát) a kteří se poznávají při terapii. A jedna z nich přinese na terapii knihu Klub sebevrahů, a dalšího ta kniha zaujme a rozhodne se knihu převést ve skutečnost, a tak vzniká Klub sebevrahů, kdy každý týden jeden náhodně vybraný člen klubu zemře rukou jiného náhodně vybraného člena klubu. Vynikající nápad a dokonalé zpracování s místy opravdu pěkně černými vtipy, to je to, co tento film činí v mých očích nezapomenutelným. To se prostí musí vidět, abyste pochopili mé nadšení. Hlavní hrdiny totiž život opravdu nešetří, a tak jsem jim snad i fandil, aby to už měli rychle za sebou. Ale filmu dost dopomáhají ke kvalitě i vynikající herecké výkony. Obzvláště pak vyniká Fernando Tejero, kterého už znám z vynikající španělského seriálu "Tady se nedá žít" a který je zde opravdu velice sympatický a snadno mu jeho roli uvěříte. Ale i ostatní herci jsou vynikající. Tohle je prostě tak dobrý film, že mě to až samotného překvapilo, jak jsem byl po jeho zhlédnutí nadšený. A vůbec mě v poslední době začíná španělská kinematografie překvapovat. V případě tohoto filmu nemám důvod váhat, je to jednoznačně za pět hvězdiček. ()
Příjemná záležitost, v níž se myšlenkově sympaticky snoubí respekt k životu s respektem ke svobodné vůli jednotlivce, ať by byla jakákoliv. Je to komedie, u které se sice člověk nedusí smíchy, na druhé straně ale nutí k zamyšlení. Jsou to ty lepší 3 hvězdičky, málem i čtyři- 64, nikoliv 65 procent. Ale potěšilo mě to, rozhodně nelituji. ()
Po čase jsem se podruhé podíval na španělský Klub sebevrahů a musel jsem oproti svému původnímu hodnocení hvězdičku přidat. Výborná parta emocionálně nestabilních jedinců, jejich terapeutka, která je v mnohém předčí, skvělé dialogy a úžasný nápad inspirovaný Robertem Louisem Stevensonem tvoří dohromady tuto černou komedii, která mě fakt bavila. Díky provedení prvního zabití jsem si opět připomněl komedii Ryba jménem Wanda a zoufalého Kevina. Nejvíc mě potěšilo, že se tvůrci nenechali unést a netlačili snímek do šílených extrémů, takhle zůstal film v civilní rovině, což je jasné plus. ()
Reklama