Černá labuť

Pro mě to určitě neni film roku a to nejen kvůli tomu, že to je o baletu, což mi ve výsledku vlastně ani nevadilo, nicméně minimálně úvodní polovina toho moc nenabídne, nicméně Natalie Portman je natolik úchvatná ve svý roli a posledních 30 minut za doprovodu stále důraznějšího doprovodu hudby z Labutího jezera tak skvělých, že 4* nedám a jdu naplno do 5*. (30.12.2010)

Moje 85% hodnocení nakonec zaokrouhluji do podoby velmi silných čtyř hvězd (které můžou jedině růst, přestože myslím, že nebudou), protože dojem je skutečně silný. Celou dobu ve mně ale hlodá svědomí, které mě tak trochu varuje, že jsem se nechal oklamat. Na druhou stranu, když už se něčím oklamat, pak dobrým filmem... A tím Black Swan bezpochyby je. (23.12.2010)

Výkladní skříň pro Aronofskyho typických postupů, které jsou samozřejmě stále efektivní, ale mě už začínají trochu nudit. Jistě, Černé labuti nikdo neodpáře vizuální (i navzdory "wrestlerovské" kameře) vyšlechtěnost, zničující gradaci a řádně hustou atmosféru. Ale k čemu to je, když jsme něco podobného od stejného tvůrce již několikrát viděli. Trochu nepochopitelný hype. 7/10 (18.02.2011)

Děkuju režisérovi za ten nápad obsadit Natalii Portman, která konečně mohla ukázat co v ní je a já jí budu moc držet palce při Oscarech, protože tohle je její dost možná nejlepší herecký výkon. Tím však nechci říct, že by zcela zastínila všechny ostatní na place, protože Mila Kunis jí byla více než dobrou "protihráčkou", stejně tak mihnuvší se Winona Ryder zaujala. Černá labuť je velmi kvalitně natočené drama s thrillerovými prvky, které napomáhají navodit tu správnou atmosféru, paranoiu. Jediným problémem filmu tak je nepříliš originální zápletka, u které divák tak nějak cítí, že ji už někde viděl, což naštěstí zachraňuje její vizuální podoba, prostředí ve kterém se odehrává a samozřejmě Nataliino herectví. Není to čístých 5* (objektivně vzato by to byly nejspíš silné 4*), ale já je filmu rád přiklepnu, jsem moc spokojen. (26.01.2011)

Důsledná analýza rozštěpu osobnosti, jehož katalyzátorem je jednak touha po dokonalosti, ale i vlastní matka a samotný hlavní baletní part, kdy se potřeba předvést dvě diametrálně odlišné figury jeví jako nutnost. Naprosto famózní je kamerová práce (četné zabírání Niny zezadu jako aktu možného božského zásahu, symbolika bezbrannosti), kamera je často v centru dění, stává se druhým aktérem baletního představení a divák má možnost zažít opravdovou tělesnost baletu - od dob Zuřícího býka jsem snad nikdy nebyl tak vtáhnut do samotné akce (box/balet). Sugestivní je také sžíravá a vskutku symbolická proměna hlavní představitelky spolu s postupujícím studiem role Labutí královny. Co mi naopak vadilo, a hlavně kvůli čemu nemohu dát filmu absolutní hodnocení, je až přílišná chtěnost, až přílišná honba za dokonalostí - ta Niny/Natalie Portman je dokonalá (za několik posledních let snad nejlepší ženský herecký výkon a bez debat naprosto zasloužený Oscar), ale ta Aronofského není v mých očích úplně uvěřitelná (hra pohledů/zrcadel, všechno působí umělecky, až francouzsky, což je pro mě víceméně synonymem artu). Další věc je, že ono sofistikované zaobalení nezakryje fakt, že podobný koncept/námět byl viděn už ve spoustě filmů a vnímavý divák odkryje nijak složitou pointu během několika prvních málo minut. Kalkul, který Aronofskému dokonale vyšel, ale na mě nezapůsobil tak, jak asi měl. (28.02.2011)