Reklama

Reklama

Trhák

  • angličtina Blockbuster
TV spot 1
Komedie / Hudební
Československo, 1980, 94 min (Alternativní 91 min)

Kamera:

Ivan Šlapeta

Hrají:

Hana Zagorová, Josef Abrhám, Juraj Kukura, Waldemar Matuška, Laďka Kozderková, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Petr Čepek, Jiří Korn, Jiří Schelinger (více)
(další profese)

VOD (1)

Obsahy(1)

Začínající scenárista Jíša napsal scénář, který je sondou do života současné vesnice a měl by podat pravdivý obraz prostého venkovského života. Krátce nato se dozví, že jeho scénář byl přijat a režisér už vybírá herce do hlavních i vedlejších rolí. Jíša vzápětí zjistí, že jeho ryze realistické dílo bylo přepsáno a pojato jako velkolepá revuální show plná písniček a tance. Filmaři se záhy odeberou do vesničky Lipovec, aby tu za vydatné pomoci místních obyvatel začali natáčet. Hrdinou jejich příběhu je elegantní pyrotechnik Ticháček, který nastupuje v místním JZD, aby progresivní metodou hnojení dopomohl k vyšším výnosům. Ubytuje se u manželů Lukešových a při procházce po okolí vesnice se seznámí se sympatickou učitelkou Eliškou, která miluje majitele místního zámečku Pavla Lenského. Seznámí se také s hajným Kalinou, který bedlivě střeží nevinnost svých tří dcer a střelbou zahání na útěk všechny nápadníky, kteří se často velmi rafinovanými způsoby pokouší přiblížit k hájovně. To vše doprovázeno, ke zděšení scenáristy Jíši, zpěvem, tancem a rozjásanou atmosférou velké revue. (TV Nova)

(více)

Videa (3)

TV spot 1

Recenze (442)

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Zaražený pilote, oroduj za nás. Tučného hadice, oroduj za nás. Náušnice v Kornově uchu, oroduj za nás. Jiráskové můstku, oroduj za nás. Svěrákův stane, oroduj za nás. Čepkovy košile, orodujte za nás. Blembáku na Čepkově hlavě, když za zpěvu „Pěkně se zelená ta česká krajina“ stíhá Smoljaka, oroduj za nás. Kolo původně neplánované listonošky, které jsi bylo preexistenčně vyvoleno už při castingu, oroduj za nás. Malto nevybraného Hrušínského, oroduj za nás. Melancholie Slováka Kukury v posledním záběru po větě „stejně jsme my Češi šikovnej národ“, oroduj za nás. Aristotelés v Prvních maturitikách učí, že substanci nelze vnímat smysly, vidíme jen akcidenty. To už neplatí, protože substanci parodie vnímat lze a je to Trhák. Naopak se potvrzuje Platónův náhled, že jsoucí je to, co je samo se sebou totožné. Protože substance Trhák je sama se sebou totožná: sám sobě parodií. Tato sebetotožnost je ovšem dána svou bytostnou dvousložkovostí: na jedné straně autoři Svěrák se Smoljakem jevící jakoby sami sebe, ani točí přiblblý film-šou, na druhé straně režisér Podskalský skutečně tuto uslintanou šou točící. Nesmíme si však onu podvojmost v jednotě představovat, jako by k sobě nějak přistupovaly „protiklady“, k čemuž by nás mohlo svést naivní srovnání výjevů „na palce“ s výjevy „ve štábu“. Ne, je to kontinuum: netřeba číst v titulcích tu všezahrnující škálu autorů písní od Uhlíře se Svěrákem až po Karla Vágnera; samotný živý poslech božské „Nech brouka žít“ nebo fenomenální „Když dítě škrtne zápalkou“ („stříkáme na plný hadice“) na jedné straně, kastrátského diskosboru traktoristů na straně druhé a vší té pestrosti mezi tím nám poskytuje názor více než dostatečný; zcela totéž kontinuum se však v zavinuté podobě projevuje v jedné každé písni, v každé scéně, ano v každém záběru i větě (zároveň se zde potvrzuje, že v podstatě jsoucna tkví coincidentio oppositorum, neboť spatřujeme krásu v hnusu a hnus v kráse, neoddělitelně a nerozlišitelně). Toto kontinuum je však jen jedním aspektem sebetotožnosti. Druhý je velmi znepokojivý, neboť naznačuje rozpor už v samotné podstatě jsoucna: je to onen trojúhelník Sváru scénárista Svěrák – režisér Smoljak – produkční Čepek, spojovaný ovšem principem Lásky dramaturgem Mouchou. Jako důkaz, že celý tento výklad není nějakým mým soukromým nálezkem, nýbrž je podložen svatými Písmy, postačí uvést „Jednou já jednou ty vždyť jsme oba z Jednoty maj bejby“. Nevěřícím pak podávám důkaz biologický: „pivečko je boží dar, máme doma televizi a po práci v srdci žár“ – dokáže-li někdo, zda jde o výraz lichocení národu nebo pohrdání národem, sním tento komentář. To se však nestane. Pokud jde o národ, můžeme být hrdi, že v historii celého kosmu teprve druhé zjevení podstaty je zároveň prvním filmem s cimrmanovským námětem – cizinec přináší třaskavý pokrok v hnojení (jmenuje se Jaroslav; Liptákov zaměněn za Lipovec). Cimrmanův génius však skrze Rekonstruktory proniká celým dílem a nutí režiséra Podskalského jako v záchvatu mystického šílenství k velkolepému stvořitelsky sebezničujícímu gestu, jímž aplikuje převratnou metodu metání hnoje dynamitem na živnou půdu umění. Plody jsou nepřeberné. Orgie Československé socialistické televize, při nichž Bambini dr. Kulínského nemohou chybět. Scheißdorf od Prodané nevěsty až po Slunce seno včetně. Nic než národ. Nech brouka žít. () (méně) (více)

TeeAge 

všechny recenze uživatele

|| Scenár: Ladislav Smoliak, Zdeněk Svěrák | Hudba: Jaroslav Uhlíř, Petr Skoumal, Karel Vágner, Vítězslav Hádl | Produkcia: Karel Vejřík | Distribúcia: Ústřední půjčovna filmů || Celkom odvážny počin, s miestami až ťažkou obrazovou psychózou trpiaci snímok. Hudobné čísla sú však podarené, a tak by bola škoda zahadzovať Trhák len preto, že je divný a úplne iný, než všetko ostatné okolo :) ()

Reklama

Gianni_B 

všechny recenze uživatele

Tento film je jako manifest postmoderny v československé kinematografii. Pojďte se podívat, jak ten váš námětek dostává švih :) Velmi vhodně zvolený rámec natáčení filmu poskytuje možnost nechronologického vyprávění (neboť scény filmu se v drtivé většině nenatáčejí v pořadí, v jakém se budou vyskytovat ve filmu), zároveň si tím tvůrci pořizují jakési alibi - jakékoli použité klišé není chybou skutečných tvůrců, ale fiktivních postav. Zároveň tu nacházíme odkazy na popkulturu (ABBA) i na kutluru takzvaně "vysokou" (Prodaná nevěsta, Goethe). Vrcholem filmu je scéna strašidelného lesa, kde se v typicky postmoderní pastiši objevují trpaslíci ze Sněhurky, Švanda dudák, Zvíře z jakési francouzské verze Krásky a Zvířete (dokonce ve francouzském znění s titulky) nebo Ivan Mládek zpívající Jóžina z bažin. Když připočtu množství výborných vtipů, jaké najdeme vůbec v málokteré komedii, přestává vadit, že v druhé polovině film poněkud ztrácí tempo. A navíc - tempo přece neztrácí Podskalského Trhák, nýbrž Kohoutkův "trhák". Tady jsem chtěl jít poněkud do hloubky :) Zajímavé komentáře: fruitbueno ()

salahadin 

všechny recenze uživatele

Povedená parodická podívaná, která je stále nad věcí a přitom si inteligetně utahuje z kdečeho. Tenhle film má úroveň, vtipy jsou velmi dobré v podání znamenitých herců (Smoljak, Svěrák, Petr Čepek!!!), výborná až parodická hudba a celkově nevtíravá a pohodová podívaná. Škoda, že filmy jako tento, se už netočí. Jiná doba, shity vyhazují kvalitu. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Když jsem Trhák viděl v dětství, neměl jsem vůbec šanci pochopit, o co v něm jde, ale přesto mi to už tenkrát přišlo hodně zábavné. Nyní s odstupem let, po novém zhlédnutí v telce, jsem se do Trháku (a jeho písní) téměř zamiloval a nově mi zde ten film přijde docela nedoceněný (byť Podskalského filmy jsem nikdy moc nemusel a z dnešního pohledu by se asi řeklo, že to je dějově strašný bizar, který se netrefí do chuti každému). Obsazení je v podstatě bezchybné, stejně jako ty písně, místy mi to přišlo skutečně hodně vtipné, a celkově je to mnohem chytřejší film, než by se mohlo na první (povrchní) pohled zdát. Navíc už je to dnes jedna velká nostalgie, neboť většina umělců, kteří se zde objevili, už jsou dávno po smrti nebo jsou z nich starci nad hrobem, takže není divu, že lidi na YouTube pod každou písničkou z filmu svorně vzdychají, jaká je to krása a současně smutek, že takové filmy už se dnes netočí, což je samozřejmě pravda. ()

Galerie (22)

Zajímavosti (28)

  • Podle vyprávění Ladislava Smoljaka si jej lidé pletli s Petrem Spáleným. Při filmovém castingu si Smoljak vybral do jedné z rolí právě Spáleného. Ve filmu mají oba stejný účes, stejnou čepici a stejný oblek. Liší se akorát jejich barva. (rakovnik)

Reklama

Reklama